Jsem Tu... | Bakudeku | Yaoi

Část #25

Ležím v posteli. Zírám na strop. Nemám ponětí kolik je hodin. Ztrácím se v nicotě.

Nejsem schopný vstát z postele a nevím kdy budu. Přijde mi jako, kdybych byl úplně prázdný, ale zároveň se cítím jako bych měl každou chvíli puknout. Jako kdyby moje myšlenky, nebyly moje.
,, Hej, co se to kurva děje!?"
Zakřičel jsem ve svojí hlavě. Chce se mi brečet, ale jako bych neměl z čeho. Bolí mě celé tělo.

...

,, Kacchan? Jsi tam?"
Deku mi klepe na dveře a já nejsem schopný ničeho. Strašně moc chci, ale nejde to.
Dveře se začnou pomalu otevírat.
,, Kacchan? Vím, že tu jsi..."
Izuku pomalu vykouknul ze dveří, zavřel jsem oči. Budu dělat, že spím. Nechci aby věděl, že nejsem schopný prakticky ničeho.

Vešel dovnitř, slyším jeho kroky. Přišel k mojí posteli. Asi si před ní sednul. Pohladil mě po hřbetu ruky a pak mě za ni chytil.
,, Kacchan... Copak se děje? Něco je v nepořádku, že?"
Zašeptal a hlas se mu trochu klepal.
,, Vidím to na tobě, i když spíš. Nechceš o tom mluvit, ale je to potřeba. Jsem tu pro tebe, opravdu tě miluju a nechci, aby jsi se trápil. Chci ti pomoct. Škoda, že mě neslyšíš..."
,, Slyším"
Dokázal jsem vyslovit.
,, Ou, t-tak to trochu mění situaci. Probudil jsem tě? Promiň-"
,, Nespal jsem"
,, Teď jsem trochu zmatený. V tom případě, jsi všechno slyšel, že?"
,, Yup"
,, ... Kacchan, co se děje?"
Asi dvě minuty jsem mlčel, tentokrát ne proto, že bych nemohl nic říct, nevěděl jsem co odpovědět.
,, J-já...jsem jen unavený "
Řekl jsem. Strašně se mi příčí mu lhát, ale...

Deku je se mnou na pokoji, už asi hodinu. Jen ležíme v objetí. Ticho prolomil můj mobil, který mi začal zvonit. Natáhl jsem se po něm.
,, Co po mně chce Pikachu?"
Zeptal jsem se, spíš sám sebe.
,, Ahoj Bakubro"
,, Ahoj? Kirishimo, to seš ty?"
,, No heh ano, nevím kde mám mobil, tak jsem se chtěl zeptat, jestli jsem si ho u tebe nenechal..."
,, Ne, tady určitě není"
,, Em, dobře, tak se měj a pozdravuj Midobra!"
,, Dobře, pozdravuj Denkiho"
,, Dobře, čau "
,, Zdar"

,, Co se děje?"
,, Ježura ztratil mobil"
,, Aha. Kacchan, já půjdu teď na pokoj, nevadí ti to? Nebo chceš jít se mnou?"
,, Budu tady, promiň"
,, Kacchan? Proč se omlouváš? Za prvé, je strašidelný od tebe něco takového slyšel a za druhý, není potřeba se omlouvat"
,, Dobře"
,, Tak já jdu, pa"
Řekl a dal mi pusu.
,, Pa"
Řekl jsem a Deku zavřel dveře.

Někdo mi zaklepal na dveře. Nechápu, proč mají lidi tendence mě pořád otravovat...
,, Kdo!?"
Zařval jsem a znělo to agresivněji, než jsem čekal.
,, Já"
,, Ty vole, z toho hodně vim no"
Řekl jsem to tak, aby to ten venku slyšel.
S velkou námahou jsem se zvedl a došel ke dveřím.
,, Huh"
,, Ahoj Bakugo"
Před mými dveřmi stála Jiro.
,, Nazdar?"
,, Ahoj"
,, Em, co... Co potřebuješ?"
,, Přišla jsem se za tebou podívat"
,, Aha"
,, Bakugo, co se děje? Jsi jako vyměněný"
,, Eh, to je složitý"
,, Katsuki, - doufám, že ti nebude vadit, když ti tak budu říkat - neříkám, že si nutně musíš srdíčko vylít u mě, ale u někoho ano. Vím, jak to je těžký, ale věř mi, že se ti uleví."
Mám takový nebezpečný pocit, že mi říká co mám dělat, ale nebudu dělat ukvapené závěry. Má takový chladný hlas, působí seriózně a upřímně, ale i empaticky.
Zní podobně, jako Icyhot, ale u ní mě to tak nevytáčí.
,, Říkej si mi jak chceš a... Asi nejsem připravenej to někomu říct... Ne, já nevím jak, to někomu říct "
,, To je úplně v pořádku, Katsuki. Jsem tu kdykoliv pro tebe a pochopím, cokoliv by ses mi snažil říct, ale samozřejmě, mi nic říkat nemusíš, jen vím jaký je, nemít někoho, komu by ses nemohl vypovídat"
,, Dobře, děkuju"
,, Mhm, to je všechno co jsem chtěla říct, takže pokud ty nic nepotřebuješ, tak půjdu "
,, Asi nic nepotřebuju"
,, Dobře, kdyby jsi si chtěl promluvit, můžeš za mnou přijít nebo mi můžeš napsat a přijdu za tebou já. Zatím čau"
To, jak mi celou dobu kouká do očí je trochu strašidelný, nebudu lhát. Ačkoliv, to zní jakože, každou chvílí odejde, furt stojí na místě.
,, Dobře, tak zatím "
,, Hm"
,, Chceš mi ještě něco říct?"
,, Můžu tě obejmout?"
,, H-huh!?"
Nikdy jsem neobejmul nikoho, kromě Deka, Kirishimi a mé matky...
,, C-co!?A-asi jo, já nevim, jestli chceš. J-je mi to jedno"
Začal jsem panikařit. Ona pořád stála na místě. Mám trochu smíšené pocity. Je to takový divný, ale zároveň mi přijde, že je trpělivá. Jako by na mě čekala... Nechápu, proč to dělá.
Trochu jsem natáhl ruce a udělal jsem malý krok vpřed. Ona mě objala a já ji zpátky. Uklidnilo mě to.
Je to příjemně hřejivé. Je asi o dvacet centimetrů menší, takže to je vcelku zajímavé.
Odtáhla se ode mě chvilku před tím, než by to začalo být podezřelý a divný.
,, Děkuju, už jsem dlouho nikoho neobjala"
,, Taky děkuju"
,, Tak, zatím "
,, Čau"
Otočila se a odešla. Hned jsem zavřel dveře. Opřel jsem se o zavřené dveře a sesunul se na zem. Proč se o mě, tak zajímá? Nechápu to, ale jsem rád.

Po asi půl hodině jsem se přesunul do postele. Přetáhl jsem si deku přes hlavu.

Vzbudil jsem se. Je 19:47. Přemýšlím, že zajdu za Dekem. Zvednu se a v zrcadle zkontroluju, jak vypadám. Normálka.
Otevřu dveře a vyjdu ven. Všude je, až podezřelé ticho. Zavřel jsem za sebou a vyrazil směrem k výtahu.

Stojím před Dekovo dveřmi. Už podruhé zaťukám. Neodpovídá. Zkusím kliku, ale má zamčeno, takže tam určitě není. Nu což, škoda no.
Otočím se a jdu zpátky. Nastoupím do výtahu a na poslední chvíli si rozmyslím, že namísto do mého pokoje, se půjdu podívat do společenské místnosti.

Otevřely se dveře výtahu a já vstoupil do velké místnosti. Bylo tam asi patnáct lidí. Není tu Tokoyami, Jiro, Půlenec, ten třpytivej idiot a ten zvířecí borec, Kóda nebo jak se jmenuje a ještě Sató, takže čtrnáct.

Deku seděl na gauči a vedle něho seděla Žába, Kirishima a Kaminari seděl na zemi před nimi. O něčem si povídání.
Tvoří zajímavou partu.
Stál jsem před dveřmi výtahu a pozoroval jsem je. Vypadají relativně spokojeně... Beze mě.
,, Zkontroloval jsem Deka, tak můžu zase jít "
Zaznělo mi v hlavě. Otočil jsem a stiskl tlačítko výtahu. Někdo ho přivolal ještě přede mnou.
Přijel výtah a otevřely se dveře. Stál tam Icyhot. Chvíli jsme na sebe zírali.
,, Ahoj, Bakugo"
,, Nazdar"
Řekl jsem a vešel jsem do výtahu. Icyhot vylezl a já okamžitě zmáčkl tlačítko pro mé domovské patro. Icyhot se ještě otocil. Vypadal jako by mi něco chtěl, ale dveře se zavřely.

Zavřel jsem dveře svého pokoje a obličejem napřed jsem padl do postele. Jsem strašně unavený. Koukl jsem se na hodiny. Je půl sedmý. Trochu mě bolí hlava.
Po nějaké chvilce, jsem usnul.

---

Zdarec!

Takže zrealizoval jsem některé změny, změnil jsem si jméno na wattpadu a změnil jsem jméno a obálku tohoto příběhu.
Líbí se mi to mnohem víc :D

Mějte se hezky a byee

Míša