Jsem Tu... | Bakudeku | Yaoi

Část #22

,, No nic, Bakubro, já půjdu za Denkim. Nevadí, že tě tu takhle nechám?"
,, Tak hele! Já nejsem malý děcko, ty Ježuro!"
,, No jasně, promiň, vždyť já vím"
Řekl, zvedl se, poplácal mě po rameni a odešel. Kiri zavřel dveře a zaslechl jsem nějaký zvuky. Ejiro se tam s někým srazil. Něco říkal, ale neslyšel jsem co.

Pak někdo zaklepal. Šel jsem rychle otevřít. Stál tam Deku, ale něco bylo špatně. Podíval jsem se mu do očí, měl je rudé a valily se mu z nich slzy.
,, A-ahoj Ka-"
Nedořekl pozdrav, protože jsem ho obejmul. Chytl jsem ho za ruku a zatáhl jsem ho k sobě.

Posadil jsem ho na postel a znovu jsem ho objal.
,, Co se stalo, koťátko? Proč pláčeš?"
Chvíli neodpovídal a potichu mi brečel na rameni.
,, K-Kacchan..."
Oslovil mě, ale nic pak neřekl. Jen dál tiše brečel.
,, Shh, už je to v pořádku, jsem s tebou"
Šeptal jsem mu a hladil ho po zádech.

Když se trochu uklidnil, zvedl hlavu.
,, Kacchan, j-já jsem byl z Tsu a-a pak tam přišli o-ostatní"
,, Ostatní?"
,, Uraraka, Iida a Todoroki. J-já jim řekl, že mám přítele a-a oni začli říkat tak ošklivé věci, že jsem musel utéct"
" Chceš mi říct že ty tři ti začli nadávat!?"
,, N-no, tak bych to úplně neřek"
,, Jsi na ně moc hodný... Kdo ti co říkal? Mě hned přišlo divný jak se mě Icyhot vyptával"
,, Todoroki byl sticha a nic neříkal, ale zastala se mě jenom Tsuyu"
,, Takže na tebe ječeli jenom ty dva?"
,, J-jo, ale oni neječeli, jen říkali..."
,, Co!?"
,, O-oni říkali ž-že je to n-nemoc, že to není normální a-a spoustu dalších věcí"
Vykoktal ze sebe a znovu mi začal brečet do ramene. Tohle ti dva posrali. Jsou hodně hluboko v prdeli, ani nevědí jak. Rozhodl jsem se, že zatím budu držet hubu, ještě něco vymyslim.

Uklidňoval jsem Deka. Asi mu na nich záleží víc, než jsem si myslel. Hladil jsem ho po zádech a po chvíli mi usnul na rameni.

Někdo zaklepal.
,, Kdo sem zas leze!?"
Zanadával jsem v hlavě a pokusil se co nejtišeji říct ať jde dál. Kirishima.
,, Ahoj Bakubro, eh, přišel jsem se zeptat jestli je všechno v pohodě?"
Šeptal Ejiro.
,, Nazdar, jednoduše Růžovka a Sonic ho sjeli za to, že je se mnou"
,, On jim to řekl?"
,, Řekl že má, alespoň jsem to tak pochopil, že má kluka a neřekl koho. Kdyby to řekl, tak se strachy poserou"
,, Hah, tak jasně. Mimochodem, Růžovka?"
,, Růžová uječená kráva, nesnášel jsem jí od prvního pohledu"
,, Jo ty myslíš Uraraku. Yup, taky jí moc nemusím"
,, A teď mu ještě nadává a to jsem si myslel, že po něm jede, tsk"

Chvíli jsme si povídali o tom jak dementní jsou někteří lidé a Deku se trochu začal vrtět.
,, Eh, Kacchan, já jsem spal?"
,, Pár minut"
,, Aha... Ahoj Kirishima-kun"
,, Ahoj Midobro! Vůbec si těch idiotů nevšímej, jestli tě nedokážou mít rádi takovýho jaký jsi, tak si tě nezaslouží!"
Řekl Kirishima a podíval se na mě. Chvíli jsem nevěděl proč na mě tak čumí a pak mi došlo, že tohle jsem řekl i já jemu. Hajzl, bere mi moje proslovy...

,, Ale Tsuyu a Todoroki jsou s tebou, ne?"
,, Tsu ano, ale u Todorokiho nevím. Byl sticha"
,, Aha"
U něho nikdy nevíš, to ví všichni. Je divnej a nemám ho rád.

Nějakou dobu jsme si povídali, a pak Kiri znovu zdrhl za Denkim. 
,, Izuku, jestli ti ještě někdy něco řeknou, tak mi to řekni, ano?"
,, D-dobře, Kacchan"
Řekl a objal mě. Dal jsem mu pusu do vlasů.

~16:30~

Dostali jsme hlad, tak jsme si šli udělat jídlo do kuchyně. V kuchyni jsme potkali Minetu. Nějak divně na nás čuměl. Ten snad neumí nic jinýho než blbě čumět. Začínal mě fakt dopalovat. Asi to na mně bylo vidět, protože mě Deku chytl za ruku. V tu chvíli mi začlo být jedno, kdo na mě čumí a uvolnil jsem se.

Udělali jsme si jídlo a sedli si ke stolu. V klidu jsme si jedli. Byli jsme tam sami. Z nějakého, mně neznámého důvodu, nemůžu mít chvíli klid, protože do kuchyně přišla Růžovka a Sonic. Vrhli na nás tak odpornej pohled. Izuku se snažil vypadat lhostejně, ale moc mu to nešlo. Seděli jsme vedle sebe, takže jsem mu položil ruku na stehno. Podíval se na mě a usmál se. V tom jsem uviděl, koutkem oka, jak se ta lítací kráva přiklonila k Sonicovi a začla mu něco říkat a přitom se na mě dívala. Nebo na nás, nevim. Měli jsme už dojezeno, takže jsem Deka chytl za ruku a odtáhl ho pryč.

Vyšli jsme na chodbu.
,, K-Kacchan! Co se stalo?"
,, Nebudu v místnosti s těma debilama, kteří nás tam ještě pomlouvaj!"
Deku jen sklonil hlavu.
,, Promiň, ty za to nemůžeš, neměl na tebe řvát jak magor"
,, Nene! Kacchan se omlouvá!"
Vykřikl a začal se smát.
,, Hej!"

Chvíli jsme se navzájem škádlili.
,, Tak tady jste"
Řekl někdo za mnou.
,, Ahoj Jiro-san, co potřebuješ?"
,, Jen jsem slyšela, že jste spolu a chtěla jsem říct, že vás podporuju a přeju vám to"
,, Aw, díky Jiro-san!"
,, A neposlouchejte ostatní"
,, Co říkají ostatní!?"
,, To je jedno... "
,, Dobře, děkujeme"
,, Okey, já už půjdu, čau"
,, Zatím"
,, Čau"

Došli jsme na můj pokoj a  já si sedl na postel. Deku ke mě přišel a sedl si mi na klín. Dal mi pusu a objal. Objal jsem ho nazpátek.

~Konec 22. Části~

Hoj!

Tu konečně Michael!😌

Trvalo mi to snad sto let😅

Nicméně tady je další část a snad se líbila ❤️

A děkuji moc za všechny hvězdičky, komentáře a za každé přečtení 😭❤️

Krásný zbytek dne/noci 😊❤️

Michael~