Jsem Tu... | Bakudeku | Yaoi

Část #24

,, A-ale Kacchan"
Znovu jsem vzhlédl od činnosti.
,, Beztak je u Pikachua"
,, T-tak dobře"
Řekl Izuku a já pokračoval v činnosti.

Deku mi začal sundavat triko. Nechal jsem se.

~Mezitím ~

,, Jsi na místě?"
,, Hehee ano~"
,, Vůbec ti není rozumnět, mluv normálně!"
,, No jo pořád, jen jsem ráda, že jde všechno podle plánu, nech mě si to užít!"
,, Tohle nemá být zábava, tohle je akce na kterou jsme se fakt dlouho připravovali. Jestli to posereš, nepřej si mě"
,, Bla bla bla, nemáš tam něco zajímavějšího?"
,, Máš štěstí, že tam k tobě nemůžu!"
,, Hihi~, no jo furt a teď sklapni jdu tam, nikoho tam neslyšim "

~

,, Co to bylo!?"
,, Nevím, šlo to od Ejira, ale pokud tam je, tak by jsme měli přestat..."
Řekl červený Deku. Zajímalo by mě co to bylo.
,, Půjdu se podívat, jestli je vše pořádku"
Řekl jsem, natáhl si triko a vyšel ze dveří. Napadlo mě, že tam je s Denkim a že nechtějí být rušeni, ale tahle teorie se mi okamžitě vyvrátila, když jsem viděl Kirishimu s Denkim vycházet z výtahu.
Nehodlal jsem čekat už ani chvíli. Vrazil jsem do pokoje a naskytl se mi pohled na jakousi blonďatou holku. Už jsem jí někde viděl... No jasně, to je ta holka, co jí očividně šplouchá na maják.

Vystřelil jsem směrem k ní a natáhl jsem ruku, abych jí mohl odbouchnout ten její vysmátej ksicht.
V momentě se za ní objevila zase ta černá díra. Skončila do ní a zároveň po měla hodila nůž, který mě trefil dlaně.

Jsem na sebe strašně naštvanej, že jsem to nestihl, kdybych byl rychlejší, třeba bych jí dostal. Nakonec možná naštěstí jsem nestihl proti ní poslat jediný výbuch, takže to Kiriho pokoj přežil

Klečel jsem tam a držel se za zápěstí. Z dlaně mi trčel nůž. Nebyl velký, ale špičatý, takže mi probodl dlaň skrz na skrz.

Bolelo to. Krvácel jsem. Vzpomněl jsem si, jak jsem krvácel záměrně. Možná to není vidět, ale mám pořád ještě chuť to udělat znovu. Asi jsem se na tom stal závislý. To asi není v pořádku, že?

,, Bakugo?"
,, BAKUBRO!"
Pomalu jsem přestával vnímat. Ne z toho zranění. Myšlenky se mi v hlavě výřily jako šílené.
,, Co se tady- Kacchan!"
Nevím co mám dělat. Myslím, že mám panickej záchvat. Už zase. Srdce mi bije rychle, dýchám jako bych právě uběhl maraton. Začala se mi točit hlava.

Druhou rukou jsem chytl za hlavu. Někdo mě chytil za ramena a trochu se mnou zatřásl. Je to Deku.
,, Kacchan, prosím, odpověz! Co se stalo!?"
,, I-Izuku, promiň, promiň, promiň, promiň, promiň, promiň..."
...

Hlava mě bolela jako střep. Otevřel jsem oči. Viděl jsem trochu rozmazaně.
,, Kde to zas sem?"
Dokázal jsem si sám pro sebe říct a pak mi to došlo. Jsem na nemocničním lůžku.
,, To mi neříkej, že jsem fakt odpadl"
Řekl jsem a posadil se. Rozhlédl se kolem. Po levé straně postele seděl Deku a měl položené čelo na matraci. Spal. Pravou ruku jsem měl obvázanou. Levou rukou jsem Deka pohladil po hlavě. Deku s sebou trhl a vykřikl
,, Kacchan! Už jsi vzhůru! Strašně jsem se o tebe bál, ty jsi seděl uprostřed Kiriho pokoje a v ruce jsi měl zabodnutý nůž. Já jsem k tobě přišel a ty jsi nereagoval a pak jsi se začal omlouvat, pořád dokola a-a pak jsi omdlel. J-já myslel, ž-že"
Vyhrkl ze sebe Izuku a rozbrečel se. Nebylo to poprvé, měl zarudlé oči. Objal jsem ho.
,, Klid, jsem v pořádku "
Zašeptal jsem mu a hladil ho po zádech. Lhal jsem.