Opora

Výsledky

Pohled Mery:
Jako každý jiný den jsem vzbudila Jelizavetku a chystala jí snídani. Michal byl v práci a měl by přijít tak kolem 8..
M: ,,Jeli, pojď." zavolala jsem na malou.
J: ,,Už jdu, mami." ozvalo se a za chvilku přišla.
M: ,,Dneska tě vyzvednu ze školy dřív, ju?"
J: ,,Jak to?"
M: ,,Musíme za pani doktorkou."
J: ,,A proč?"
M: ,,Něco se jí nelíbí na výsledcích."
J: ,,A co se jí nelíbí?"
M: ,,To bych taky ráda věděla.." povzdechla jsem si.
J: ,,Ale budu v pořádku, že jo?"
M: ,,No jasně, to víš, že jo." usmála jsem se na ní. Ale pravda byla taková, že jsem netušila, zda opravdu bude. Doktorka mi nechtěla nic říct a bála jsem se, co z doktorky vyleze.. Nevšimla jsem si na Jeli nic neobvyklýho, tak snad to nebude nic vážnýho.
J: ,,A táta půjde s námi?"
M: ,,To asi ne, bude unavenej z práce a bude asi odpočívat."
J: ,,Ach jo... On nás už nemá rád?" tímhle mě dostala.. Je pravda, že Michal se poslední tak rok chová hrozně. Jak ke mně, tak i k malý... Přiznám se, občas jsem jednu schytala, ale potom se mi hrozně omlouval a já mu odpustila. Často se i chytneme a odnáší to nejvíc malá.
Nasnídali jsme se a vyrazily jsme spolu do školy.
J: ,,A v kolik pro mě přijdeš?"
M: ,,Tak kolem 10."
J: ,,Tak dobře a zajdeme potom na palačinku?" zeptala se nadšeně.
M: ,,Tak dobře." zasmála jsem se.
Odvezla jsem malou do školy a potom jela domu. Dneska jsem si vzala volno kvůli tý doktorce.
Když jsem dorazila domu, tak byl Michal už taky doma.
M: ,,Míšo?"
Mi: ,,Tady jsem." ozvalo se z kuchyně.
M: ,,Ahoj."
Dali jsme si pusu.
M: ,,Jdeš si lehnout?"
Mi: ,,Jo jo."
M: ,,Oběd máš v lednici, tak si ho ohřej."
Mi: ,,Ty nebudeš doma? Jsem myslel, že máš volno."
M: ,,Mám, ale musim s malou k doktorce. Něco se jí nelíbí na výsledcích a že to se mnou nebude řešit po telefonu..."
Mi: ,,Tak snad to bude ok. Vždycky to vidí moc černě." objal mě. ,,Malá bude ok."
M: ,,Snad jo." objala jsem ho taky.
Michal snědl něco malýho a šel si lehnout. Já se pustila do menšího úklidu, než půjdu zase pro malou. Do školy.

Kolem 10 jsem se zase vydala za malou do školy. Vyzvedla jsem jí a šly jsme k doktorce.
Došly jsme do čekárny a hned jsme šly na řadu.
J: ,,Dobrý den."
M: ,,Dobrý den."
Do: ,,Dobrý den, ahoj."
Podívala se na mě dost vážně.
Do: ,,Sestři?"
S: ,,Jasně.. Jeli, pojď. Půjdeme vedle, pani doktorka si musí s maminkou promluvit."
M: ,,Co se děje?" zeptala jsem se vyděšeně.
Do: ,,Hned si o tom promluvíme."
J: ,,A proč musim pryč? Já to chci taky slyšet."
M: ,,Potom, broučku. Jo?"
J: ,,Tak jo."
Jeli se sestrou odešla vedle a já tam zůstala jen s doktorkou.
M: ,,O co tu jde?"
Do: ,,Jde o Jelizavetu.. Zjistili jsme u ní dost závažnou srdeční vadu."
V tu chvíli se mi snad zhroutil celej svět a měla jsem v očích slzy.
M: ,,Dá se to léčit?"
Do: ,,Bohužel ne, ale dá se to operovat s tím, že to není se 100% výsledkem."
M: ,,Takže může umřít?"
Do: ,,To určitě ne, jen bude hodně omezená."
M: ,,Tak proveďte tu operaci."
Do: ,,Pani Tomášková... Tahle operace se u nás bohužel neprovádí a navíc stojí i několik set tisíc korun. Je mi to líto."
To už jsem nevydržela a rozbrečela se...
S doktorkou jsem ještě něco řešila a potom jsme s malou odešly pryč.
Před malou jsem se snažila bejt v klidu. Doufám, že mi Michal nějak pomůže a vyřešíme to spolu..

Jak Michal zareaguje na tuhle "novinku"?
Příští kapitola: Nezvládnu to