Opora

Kamarádská výpomoc

Pohled Mery:
David mi nakonec všechno vysvětlil proč musel tenkrát tak rychle odjet. Bylo mi jeho a hlavně Ell líto. Chudáček, tak malá a ztratila maminku🥺... Ale zase od tý doby jsme se s Davidem sblížili. Trávíme spolu i s holkama spoustu času a jsem za to ráda. Někdy já pohlídám Ell a někdy mi zase on pohlídá Jeli. Prostě kamarádská výpomoc.. Ostatní si myslí, že mezi náma něco je.. Nejen v nemocnici, ale i můj táta a holky z práce i Ell a Jeli.
Zrovna jsem byla doma s holkama. David měl noční a já je chystala do postele. Holky byly v pokojíku a hrály, když v tom jsem uslyšela ránu a Ell jak běží ke mně.
E: ,,Tetoo! Jelizavetka spadla."
Rychle jsem tam přiběhla. Jeli ležela na zemi, sýpala a měla modrý . Na hlavě měla malou ranku, tak jsen rychle zavolala rychlou a jeli jsme do nemocnice.
E: ,,Co se stalo?"
M: ,,To nevím a Jeli spadla z ničeho nic?"
E: ,,Jo, z ničeho ni spadla."
M: ,,Snad bude v pořádku."
Hned, co jsme vlezli na urgent na nás čekal David.
D: ,,Vezmu si jí."
M: ,,Díky, můžu s tebou?"
D: ,,Počkej tady i s malou."
M: ,,Dobře." kývla jsem a sedla si.
Netrvalo dlouho a David i s malou vystřelili z boxu.
M: ,,Davide, co je?!"
D: ,,Musíme na sál."
M: ,,Co se stalo?!"
D: ,,Nelíbí se to srdce, dostalo zabrat."
M: ,,Bude v pořádku?" rozbrečela jsem se.
D: ,,Neboj se, bude." kývl jsem. ,,Jo a pro malou si přijde moje máma."
M: ,, Dobře.." kývla jsem a šla za Ell.
Nakonec si jí vyzvedla Davidova máma jak říkal. Šla jsem k sobě do kanclu a koukala pořád na hodiny, zdálo se mi to snad věčnost... Bála jsem se o ní. Furt jsem brečela a nemohla na ní přestat myslet...

Pohled Davida:
Hned jakmile jsme jeli na sál jsem myslel jen na to, že musim Jeli pomoct. Měl jsem u sebe kmenový buňky, který jsem chtěl Jeli dát. Mery o tom všem věděla, ale ostatní ne. Nevěděl jsem jak to mám udělat na tajňačku, takže jsem si řekl, že to prostě udělám přede všemy. Bylo mi to jedno, hlavně, že to Jeli pomáhá. Jen jsem nepochopil, co se stalo dneska, že se to tak rychle zvrtlo. Mery mi neříkala nic, že by se dělo, ani doma a ani ve škole. Jelizavetky se ptala a já se ptal Ell, ale ani jedna nám nic neřekly. Muselo se něco stát, protože by to nemělo takovejhle spád... Třeba po operaci bude sdílnější..snad teda.. Byli jsme skoro už u konce.. Operace. Jeli jsem to dal.
A(nesteziolog) : ,,Co to děláte?"
D: ,,Hleďte si svýho."
A: ,,No to ne! Zapište to, nechci s tim mít nic společnýho.."
D: ,,Kontrolujte stav pacientky a ne co já dělám."
A: ,,No to budu, protože jestli se jí něco stane, tak je to Vaše vina."
D: ,,No jo.." protočil jsem očima a dál to neřešil..
Když už jsme končili, tak se ozvaly přístroje.
A: ,,Zástava!"
D: ,,Doprdele!"
A: ,,To je určitě z toho, co jste jí dal!"
D: ,,Teď dělejte, co máte a nezabývejte se debilitama.."
Trvalo to asi 10 minut.
A: ,,Nechte toho... Je konec..."
D: ,,Neni!"
A: ,,Je! Nemá pulz, nic.. Čas úmrtí 23:51."
D: ,,Chápete to, já se tam nemůžu vrátit s tim, že už nežije. Je to dcera Mery!"
A: ,,Na to jste měl myslet, nsž jste jí píchnul tam to."
D: ,,Já to nevzdám!"

Přežije to Jeli nebo už je opravdu pozdě?
Příští kapitola: Nenávidim tě!