Opora

Nedovolim to!

Pohled Mery:
Šla jsem za malou na pokoj. Než jsem vešla, tak jsem si všimla, že tam je i David s nějakou malou holčičkou.. Myslela jsem si, že je to kamarádka Jelizavetky.
Zaklepala jsem a vešla.
D: ,,Ahoj."
E: ,,Dobrý den."
M: ,,Ahoj, můžu?"
D: ,,Jasně." kývl.
M: ,,Jak je na tom?"
D: ,,Bude v pořádku, jenom srdce dostalo zabrat.."
M: ,,Ach jo, všechno je to moje vina." rozbrečela jsem se.
David obešel lůžko a objal mě.
D: ,,To bude dobrý, neboj se."
E: ,,Táta Jelizavetce pomůže, má speciální vitamíny." ozvala se ta malá. Táta? David je její táta?
D: ,,Ty taky všechno hned vyžvaníš..."
E: ,,Promiň." zasmála se.
M: ,,A ty jsi?"
E: ,,Ellie, Jelizavetky kamarádka."
D: ,,No a moje dcera. Mám jí s bývalou ve střídavý péči. Holky spolu chodí do třídy."
M: ,,A já jsem Mery." usmála jsem se na ní a utřela si slzy.
D: ,,Budeš tady s Jeli? Já si potřebuju s Mery promluvit."
E: ,,Jo, budu." kývla a my jsme popošli o kousek dál.
D: ,,Tak co se děje nebo, co se stalo?"
Podívala jsem se směrem k Jeli. Musela jsem s pravdou ven.
M: ,,Michal nás týrá." sklopila jsem hlavu.
D: ,,Jak dlouho? Týden, dva?"
M: ,,Asi tak rok, možná dva? Zhoršilo se to v době, kdy se přišlo na to, co je Jeli."
D: ,,Rok nebo dva?! To si děláš srandu?"
M: ,,Já vim, jsem hrozná, že jsem neutekla, ale zase se to srovnalo, bylo to ok a pak zase začal. Bála jsem se ho a potom, co jsem se sem přestěhovala, tak si nás našel a ten tejden jsem nebyla na OČR, ale byla jsem s Jeli tak zbitá, že jsem nemohla nic."
D: ,,Nehodláš se k němu vrátit, že ne?"
M: ,,Nemám kam bych se ukryla, než ho to přejde."
D: ,,Zeptám se Jirky."
M: ,,Tam už nechci otravovat, strejda s tetou jsou hodný, ale je mi to trapný."
D: ,,Jirka je tvůj strejda?"
M: ,,Jo."
D: ,,Řeknu mu to já nebo můžete bejt u mě na bytě. Je dost velkej a budete mít svůj klid."
M: ,,To ne, zeptám se strejdy. Děkuju za nabídku, ale je mi to trapný."
D: ,,Nemusí, ale opravdu mu to řekni."
M: ,,Jo..."
D: ,,No a s Michalem si to vyřídim já sám... Už se tobě, ani malý nic nestane. Nedovolim to!"
M: ,,Jsi moc hodnej." objala jsem ho vší silou a on mě taky. Cejtila jsem se v jeho náruči tak v bezpečí... Jenže ne na dlouho. Rozrazily se dveře a v nich byl Michal.
Mi: ,,Ty hajzle! Já to věděl, že spolu šukáte!" vrhnul se na Davida, ale ten ho okamžitě zpacifikoval.
D: ,,S Mery nic nemám! Pokud se okamžitě nesebereš a nezmizíš odtud, tak na tebe zavolám policii!"
Mi: ,,Tohle si spolu vyřídíme! Neslyšíte o mně naposledy!"
D: ,,Jestli chceš riskovat kriminál, tak mě ještě chvíli toč."
Já jsem mezitim šla k Jeli a Ellie.
D: ,,Vypadni!" zařval na Michala a ten okamžitě zmizel.
M: ,,Neni ti nic?"
D: ,,Mně určitě ne.. Co vy, holky?"
M: ,,My dobrý.. Děkuju ti, Davide."
D: ,,Není za co."

Bude Michal ještě dělat zle?
Další kapitola: Už bude jenom dobře