Opora

Naposledy!

Pohled Mery:
S Davidem jsem se ten den domluvila na tom, že bude Jeli léčit. Řekl mi o nějakým výzkumu nebo co.. Nelíbilo se mi to, že Jeli bude pokusnej králík, ale zase výsledky ostatních pacientů byly úplně skvělý... Takže jsem nakonec svolila. Michalovi se to samozřejmě nelíbilo a chová se k nám ještě hůř než před tím. Řekla jsem mu i to, že vím, že někoho má. Dostala jsem i s malou pořádně, nemohla jsem ani do práce a malá do školy...
Teď už jsem v pohodě, aspoň toho, že mi zmizely modřiny a nateklá tvář. Malá se Michala hrozně bojí, stejně jako já... Jenže nemůžu dělat nic.. Pochopitelně bych dostala o to víc a to fakt už nechci. Taky se to bojím někomu říct, protože by mě zase zbil. Bydlíme s Michalem a malou v jednom malým bytě.
Zrovna jsem byla jak jinak, než v práci holky, strejda i David se mě ptali co se stalo, ale řekla jsem jim, že nic, že malá byla nemocná a tak jsem musela bejt doma s ní. Nikdo neví o tom, že nás Michal týrá...
Seděla jsem u počítače a řešila papíry.
Z(áchranář): ,, Jelizaveta Tomášková, 6 let. Kolabs ve třídě. "
Okamžitě jsem vystřelila z místa a běžela k ní.
M: ,,Broučku, cco se stalo?!"
Z: ,,Nikdo neví, prý se chovala divně, brečela a najednou ztratila vědomí."
D: ,,Beru si jí!" křikl David a přiběhl k nám.
Mi: ,,Ne, beru si jí já."
D: ,,Zapomeň, já." odstrčil ho a jel s malou na box.
Mi: ,,To mu jako nic neřekneš?!" křikl po mně. ,,Tohle bylo Já se jen otočila, hodila papír na stůl a běžela za Davidem na box.
M: ,,Tak co?" ptala jsem se vyděšeně.
D: ,,Netušim, sestro sono a laborku."
S: ,,Ano."
M: ,,Já to udělám, běž."
S: ,,Ale..."
M: ,,Jdi.."
Nakonec sestra odešla a já zařídila, co David potřeboval..

Pohled Davida:
Když jsem se chtěl podívat na to, jestli nemá Jeli volnou tekutinu v břiše, protože furt ztrácela vědomí a nadzvedl jsem tričko, čekal mě šok! Byla samá modřina, co hrály všemi barvami.
D: ,,Co to je?"
M: ,,Co?"
D: ,,No tohle."
M: ,,Hráli si a spadla."
D: ,,Mery... Tomu nevěříš ani ty ne? Tohle nebude z hraní."
Mery nic neříkala a jen se na mě podívala. Tušil jsem, že se něco děje.
M: ,,Vyšetři jí prosím.."
D: ,,Pak mi ale řekneš všechno."
M: ,,Nemůžu."
D: ,,Musíš! Mery jestli se něco děje, musíš. Už kvůli malý."
Podívala se na ní a potom kývla.
M: ,,Dobře, řeknu ti to." rozbrečela se.
Měl jsem potřebu jí ukázat, že jsem tu pro ní a nejen já, ale i ostatní.
Nakonec jsem jí objal, protože jsem čekal na výsledky.
Nakonec jsem nemusel na sál a zjistil jsem, že to bylo z vyčerpání a únavy. Samozřejmě to jejímu srdci nepřidalo, ale plánuju aplikaci buněk a ty by jí mohli pomoct..
Nechal jsem převést malou na pokoj.
Seděl jsem na lékařáku, když dovnitř vtrhnul Michal.
Mi: ,,Tak co Jeliazveta?"
D: ,,Bude ok.. Měla to z únavý."
Mi: ,,Jenom? Takže zejtra může do školy."
Zvedl jsem hlavu a nebýt stolu, co mezi náma byl, skočil bych po něm.
D: ,,No to teda nemůže!"
Mi: ,,Teď si řekl, že to bylo vyčerpáním."
D: ,,Ano, bylo.. Ale ze situace, co se teď děje."
Mi: ,,Jaký situace. Nic se neděje"
D: ,,Musí se něco dít, když Mery i malá hsou psychicky na tom špatně."
Mi: ,,Říkala ti něco?"
D: ,,Ne..." zavrtěl jsem hlavou.
Mi: ,,Tak se mi neser do mojí rodiny.. Ser se do svý."
D: ,,Poser se!" řekl jsem naštvaně a šel zkontrolovat Jelizavetku...

Řekne Mery Davidovi pravdu?
Další kapitola: Nedovolim to!