Opora

Nenávidim tě!

Pohled Mery:
Šla jsem od automatu, když jsem zaslechla nějakej rozhovor dvou sester..
S1: ,,Tohle nerozdejchá."
S2: ,,To ne no, neměl jí to dávat."
S1: ,,Jo, ale co Mery? Ta to nepřežije.."
S2: ,,Je mi jí líto... Přišla o chlapa a ještě o dítě."
V tu chvíli jsem se rozklepala a rozbrečela. Kafe jsem nechala kafem a rozeběhla se k sálům..
Viděla jsem přes sklo jak David oživuje malou. Úplně se mi zhroutil svět.
Přiběhla jsem tam ubrečená a na pokraji sil.
M: ,,Nenávidim tě!" zařvala jsem. Všichni se na mě otočili včetně Davida.
D: ,,Mery?! Co tady sakra děláš?! Běž pryč! Odveďte jí!"
M: ,,Zabil jsi mi dítě!"
D: ,,Okamžitě odtud vypadni!"
Nakonec mě vyvedli ze sálu pryč. Úplně jsem se zhroutila a svezla se podél zdi na zem. Za chvilku vyběhl i David.
D: ,,Promiň." šáhl na mě, ale já mu uhla..

Pohled Davida:
Když jsem Mery budil, tak mě div nepraštila jak sebou cukla.
M: ,,Davide?! Co tady sakra děláš?!" řekla naštvaně a sedla si na gauč, na kterým ležela.
D: ,,Přišel jsem ti říct, že je Jeli stabilizovaná a je na pokoji."
M: ,,Cože?! Vždyť... Asi se mi to zdálo." rozbrečela se a dala si obličej do dlaně.
D: ,,Co se ti zdálo?"
M: ,,Že si Jeli něco dal a umřela ti na sále." rozbrečela se ještě víc.
Sedl jsem si k ní a objal jsem jí.
D: ,,Nic se nestalo, na sále to bylo v pohodě, ale jo dal jsem jí další dávku."
M: ,,Ale je v pořádku, že jo?"
D: ,,Jasně, že je. Jestli chceš, můžeš za ní."
M: ,,Prosím... Potřebuju vidět, že je živá."
D: ,,Tak pojď."
S Mery jsme šli na pokoj a hned se k malý rozeběhla.
D: ,,Opatrně.."
M: ,,Promiň a i to, že jsem po tobě vylítla. Bylo to hrozně reálný."
D: ,,To nic." pohladil jsem jí po ruce a usmál se na ní.
M: ,,Jsem ti vděčná, co pro mě i pro ní děláš."
D: ,,Dělám to rád a alespoň mám šanci zlegalizovat výzkum."
M: ,,Takže to jde jak má?"
D: ,,Zatim jo." kývl jsem.
M: ,,Tak to jsem ráda." usmála se. Já na ní taky. Otočil jsem se, že něco napíšu do zprávy, jenže mě Mery z ničeho nic objala. Nakonec jsem jí objal taky.
M: ,,Děkuju ti."
D: ,,Není za co."
Potom, co jsme se podívali jeden druhýmu do očí jsme se k sobě začali přibližovat.. Nakonec to skončilo polibkem.
D: ,,Ehm, promiň... Musim jít." řekl jsem nervózně a odcházel pryč. ,,A kdyby něco, tak zavolej sestru a ta pak zavolá mě."
M: ,,Jo jo, jasně." kývla a já odešel pryč. Nakonec jsem se zastavil pár metrů od pokoje Jeli a opřel se o zeď. Dal jsem hlavu nahoru a usmál se.
R: ,,Co je David?"
D: ,,Nic, co by se dělo?"
R: ,,Vypadáš... Jinak."
D: ,,To se ti zdá. Jenom jsem pomohl malý Jelizavetce, tak z toho mám radost."
R: ,,David... Známe se dlouho a tohle není radost z dobře odvedený operace. To vypadáš úplně jinak, takže?" zeptal se mě. Šli jsme směrem k mýmu kumbálu.

Řekne to David Romanovi? Popř. jak na to zareaguje Roman?
A jak to mezi Dary bude dál? Byl to další posun v jejich vztahu nebo se nezměnilo vůbec nic?

Příští kapitola: Posun?