Opora

Nezvládnu to

Pohled Mery:
Po tom všem jsme s Jeli dorazily domu. Michal už byl vzhůru a seděl u televize.
J: ,,Tatii." přiběhla k němu a on si jí vzal na klín.
Mi: ,,Ahoj, prcku."
M: ,,Ahoj." řekla jsem sklesle.
Mi: ,,Co se děje?" zeptal se.
M: ,,Jeli, půjdeš k sobě na chvilku? Já si musim s taťkou promluvit."
J: ,,To je kvůli tomu, co mi je?"
Kývla jsem.
J: ,,Dobře." kývla a odešla.
Mi: ,,Co je malý? Nebo o čem to mluvila?"
Sedla jsem si k němu na gauč.
M: ,,Jelizavetka má vážnou srdeční vadu." nahrnuly se mi do očí slzy.
Mi: ,,Jak jako srdeční vadu? Vždyť byla zdravá..."
M: ,,Taky to nechápu."
Mi: ,,No ale dá se to normálně léčit, ne? Akorát bude omezená třeba ve sportu nebo tak."
Zavrtěla jsem hlavou.
M: ,,Jediná možnost je operace.. Ale neprovádí se tady a prý stojí i statisíce korun s nejistým výsledkem."
Mi: ,,To si děláš prdel?"
Zavrtěla jsem hlavou a byla jsem ráda, že je v tom se mnou a pomůže mi. Že je úplně v stejným šoku jako já... No teda, kéžby byl.. Po tom, co vypustil se mi zhroutil celej svět.
Mi: ,,Za to může ta tvoje posraná touha, aby někam chodila. Kdyby seděla doma na zadku tak nemusela mít nic..."
Zůstala jsem v šoku. Místo, aby mě podpořil mě obviňuje z něčeho, za co já absolutně nemůže.
M: ,,Prosim?!"
Mi: ,,No nečum.. Je to pravda."
M: ,,Nebudu jí zakazovat něco, co jí baví.. To není moje vina. Prostě se to stalo. Myslela jsem si, že v tom budeme spolu. Nezvládnu to sama."
Mi: ,,Spolu? A v čem? V tom, že holka umře? Budeš muset."
M: ,,Nech toho!"
J: ,,Já umřu?" ozvala se malá za náma ve dveřích s brekem.
Mi: ,,Můžeš poděkovat svojí mámě."
M: ,,Nech toho, Michale!" zařvala jsem na něj a samozřejmě jsem hned jednu schytala.
J: ,,Nech mámu na pokoji!" taky na něho křičela a dostala od něho taky.
M: ,,Nech jí bejt!" vyjela jsem po něm, jenže mě chytl a dal mi pěstí.
Mi: ,,Neserte mě obě dvě."
Malá se hystericky rozbrečela. Já taky brečela a utřela si tvář a nos od krve. Rychle jsem si vzala k sobě malou a objímala jsem jí.
Mi: ,,Ještě jednou cekneš, tak dostaneš!"
M: ,,Nech mě na pokoji.. Jsi jenom ubohej hajzl!"
To jsem asi říkat neměla... Prudce mě vzal, že malá spadla na zem a mě chytl pod krkem.
Mi: ,,Nebudeš se mnou vyjebávat... Se mnou ne.." dal mi několik facek a potom mě ještě několikrát napadl na zemi. Byla jsem slabá a upadala do bezvědomí. Michal mezitim zmizel a Jelizavetka brečela.
J: ,,Mamii, maminkoo."
M: ,,Ddojdi pro tettu, joo?"
Jelizavetka kývla a potom už nevím co se dělo..
Probudila jsem se až ve špitále. Stál u mě kolega a moje hodně dobrá kamarádka Vali.
Kolega odešel, ale Vali ne.
V: ,,Kdo ti to udělal?"
Měla jsem tam i Jelizavetku a byla jsem ráda, že je v pohodě, aspoň v rámci možností.
M: ,,Jen jsem zakopla."
J: ,,To není pravda. Udělal nám to táta."
Vali se na mě podívala jestli je to pravda.
V: ,,Mery... Tohle neni jen tak, musíš to nahlásit."
M: ,,To je zbytečný. Najde si mě."
V: ,,Tak odejdi jinam. Třeba za tím tvým strejdou. Nechceš, aby tě zabil, ne?"
J: ,,Ne mami, já nechci zpátky, já se táty bojím." brečela a mě to konečně donutilo začít jednat, než mě Michal vážně zabije...

Za jak dlouho je Michal najde?
Příští kapitola: Rubava