Opora

Už bude jenom dobře

Pohled Davida:
Od doby, co mi všechno Mery přiznala uběhly asi 3 měsíce. Za tu dobu jsme se docela dost sblížili a holky se spolu baví o to víc. Trávíme spolu všichni dohromady spoustu času a já si začínám uvědomovat, že mi Mery neni jedno a že  dřív kamarádská pomoc pro Jeli přerostla u mě v něco víc... Jak to má Mery, to nevím.. Ale tak nějak tušim, že po zkušenostech s Michalem asi nemá pomyšlení na vztah.
Byl jsem u sebe v kumbálu a řešil výzkum... Když mi začal zvonit telefon. Bylo to neznámý číslo. Zvedl jsem to.
D: ,,Hofbauer."
Ozvala se tam Alice (bývalá) máma: ,,Kde jsi, Davide?" slyšel jsem, že brečí.
D: ,,V práci, proč? Děje se něco?"
Am: ,,Ano..."
D: ,,Něco s malou nebo Alicí?"
Am: ,,Ali..."
Předpokládal jsem, že se jí něco stalo...
D: ,,A co?"
Am: ,,Měla autonehodu i s malou." rozbrečela se ještě víc.
V tu chvíli jsem myslel, že se mi zhroutí svět.
D: ,,Aa?" zeptal jsem se a měl v očích slzy taky. Doufal, jsem, že jsou alespoň v kritickým stavu, ale žijou!
Am: ,,Ali... Neneměla šanci."
D: ,,Aa co malá?" řekl jsem rozechvělým hlasem. Nechci přijít aspoň o ní! Ač byla Alice bývalá, tak jsme si rozumněli i po rozchodu a měli jsme spolu hezkej vztah. Jen mi na El záleželo o něco víc
Am: ,,Žije, měla kupodivu jen nějaký pohmožděniny, škrábance a je hrozně vyděšená."
D: ,,A ví, co se stalo Alici?"
Am: ,,Už jo a proto ti volám."
D: ,,A co?"
Am: ,,Chce tebe, pořád pláče, že chxe k tobě."
D: ,,Nějak si to zařídim.. Budu tam tak za hodinu."
Am: ,,Díky Davide."
D: ,,Jo, tak zatim."
Nechal jsem výzkum výzkumem a šel okamžitě za Mery. Nakonec jsem jí našel u ní v kanclu.
D: ,,Mery, musim odjet." vtrhnul jsem k ní do kanclu bez zaklepání.
M: ,,Jak odjet? Proč?"
D: ,,Prostě musim, vysvětlim si to až se vrátim jo? Je to pro mě fakt moc důležitý."
M: ,,Dobře a za jak dlouho budeš zpátky?"
D: ,,Nevím.. Než to všechno vyřeším."
M: ,,Ok." kývla.
D: ,,Díky, ahoj."
M: ,,Ahoj."
Rychle jsem se převlíkl a vyrazil za malou a Alici mámou. Spěchal jsem, takže jsem tam byl za necelou třičtvrtě hodinu.
Zazvonil jsem a jen, co mi Alice máma otevřela jsem vyběhl nahoru.
E: ,,Tatiii." rozeběhla se ke mně a jen co jsem si jí vzal do náruče se ke mně přitulila.
Am: ,,Pojď dál, musíme spolu ještě něco probrat."
Kývl jsem a vešel dovnitř..
Am: ,,Předpokládám, že malou si necháš u sebe."
D: ,,Jasně."
Am: ,,Můžeme se spolu vídat a třeba, že by u nás byla na víkend?"
D: ,,Jo, nemám s tím problém... Ale taky záleží na malý. Teď bych to nechal bejt. Musíme se z toho vzpamatovat a potom bych řešil to ostatní."
Am: ,,Tak fajn."
E: ,,Já chci mámu, stejská se mi po ní."
D: ,,Broučku, to nejde..."
E: ,,Chybí mi." brečela furt. Bylo mi jí tak neskutečně líto, princezny mojí malý 🥺...
D: ,,Pojedeme, jo?" malá jen kývla. ,,Kdyby něco, dej mi vědět, jo?"
Am: ,,Jasně." kývla.
S malou jsme jeli zase zpátky do Rubavy.
E: ,,A já budu u tebe nebo u babi?"
D: ,,Kde budeš chtít."
E: ,,Já chci bejt u tebe."
D: ,,Tak budeš u mě, to je na tobě..Neboj se, už bude jen dobře."
Ellie mi už neodpověděla, tak jsem jí nechal být.

Co by Dary mohlo sblížit? Prosím něco originálního a nepište mi "nevím/netuším" - tím mi opravdu nepomůžete 🙏🏻
Příští kapitola: Kamarádská výpomoc