Adopted

one

„Jangkooku vrať se!!"
Řvala paní z dětského domova na malého chlapce.
„Nechci! Nemám důvod se vracet!"
Zařval na ni kluk, a pak se ztratil z dohledu, někde v hloubi lesa.
Klučina se po chvíli, co zjistil že je dost daleko, aby ho nenašli, zastavil. Když se vydýchal, rozhlédl se.
„Kde to jsem?"
Řekl klučina vystrašeně.
Po chvíli to vzdal, a sesunul se na zem, začínalo se stmívat, a byla zima. Kluk si přitáhl nohy k sobě a začal vzlykat.
„Monnie, neštěkej, je pozdě a lidi spí "
Kluk slyšel nějaký hlas, tlumený ale věděl že se jedná o člověka- o koho jiného asi, když na mimozemšťany nevěří. Kluk se vydal směrem kde byl slyšet hlas, a štěkání psa.
Pár metrů od sebe, viděl světlo
„Aaa"
Vyjekl člověk, co se na chodníku procházel se svým psem. Klučina ho vylekal.
„Omlouvám se, nechtěl jsem vás vyděsit, jen.. Jsem se ztratil"
Řekl klučina omluvně.
„Ou... Aha. A jaktože jsi se ztratil? "
Řekl člověk- podle hlasu a postavy klučina usoudil že to bude muž, světla tu nebylo dost na to, aby mu viděl do tváře.
„Já jsem utekl... "
Řekl klučina
„Vylez z toho keře, pojď si sednout, nemusíš se mě bát, pomůžu ti se dostat domů "
Řekl muž, jeho pes zaštěkal
„Tiše Mone"
Napomenul muž svého psa, pomohl Klučinovi vylézt z keře, a sedli si spolu na lavičku.
„Jsem Namjoon, Kim Namjoon. Ty?"
Řekl muž -Namjoon
„Jungkook"
Řekl klučina
„Kolik ti je? Vypadáš dost mladě"
Zeptal se Namjoon
„Třináct, zítra čtrnáct "
Řekl Jungkook stydlivě
„Wooo, to bych do tebe neřekl. Tykejmi, je mi 31, za pár měsíců budu slavit třicet dva"
Řekl nadšeně Namjoon
„Dobře, nevadí mi to"
Řekl Jungkook
„No ale teď zpět k věci, kde bydlíš abych tě mohl dovést domů?"
Jungkook se zarazil, bylo mu do pláče, a taky se rozbrečel.
„Řekl jsem něco špatně? Jungkooku, promiň "
Řekl Namjoon a objal Jungkooka. Po chvíli co se Jungkook uklidnil, se odtáhl.
„Já.... Nemám rodinu. Utekl jsem z dětského domova, rodiče mě opustili před asi deseti lety, moc si nepamatuju, na mé narozeniny , protože jsem... Jiný "
Odpověděl Jungkook smutně
„To je mi líto... Jak jiný jsi? Vždyť jsi úplně stejný jako já, jen mladší?"
Zeptal se Namjoon zvídavě
„Promiň, to ti teď neřeknu, jen... Nemůžu ti tolik věřit, teď jsme se potkaly, promiň"
„Chápu, nepůjdeš se mnou domů? Dám ti něco k jídlu a můžeš se vyspat, už je pozdě"
Zeptal se Namjoon s nadšením, protože on nemá moc lidí co by se s ním chtěli kamarádit
„Eum.... No asi jo, nechce se mi být na ulici no. "
Uchechtl se Jungkook a stoupl si. Namjoon po něm gesto zopakoval, a vzal si psa do náručí
„Jo, tohle je Rapmon, Monnie, můj pes"
„Těší mě Rapmone, jsem Jungkook"
Zasmál se Jungkook
"Haf"
Štěkl na oplátku Mon
„Budeš buď na gauči, a nebo- což se mi zdá jako lepší řešení, bys byl u mého syna je mu jen o něco málo víc než tobě"
Jungkook přikývl a společně se rozešli ulicemi k Namjoonovi domů.
„Tak, tady bydlím."
Jungkookovi spadla brada až na zem. Byla to obrovská vila.
„T-to je... Úžasný "
namjoon kývl a hledal klíče, když je našel odemkl.

Good morning přátelé, tohle jr první kapitola příběhu Adopted. Snad se bude líbit
_________________________________________
Shrnutí kapitoly

Jungkook utekl, a ztratil se, našel ho Namjoon a vzal ho k sobě domů aby nebyl na ulici