Adopted

fourty-two

Jungkook nedokázal Taehyungovi říct jak se věci mají, a tak se o něj Tae bál. Jungkook tvrdil že je v pořádku, ale nebyl. V noci když Taehyung už spal vždy chodil brečet do koupelny. Nebylo to nic velkého. Jen ho dost bolely city k němu a často mu hlavou probíhaly vzpomínky když byl hodně malý, když ještě měl rodiče. Nikdo o tom že probrečel téměř každou noc nevěděl. Jaroaro klepalo na dveře
"Kluci!"
Yeonjun běžel po chodbě školy za Jungkookem a Taehyungem.
"Yeonjune"
Oddychl si Jungkook, opravdu nechtěl mluvit s někým s kým se nebaví
"Půjdete na pouť? Dneska už se má rozjíždět"
Řekl nadšeně. Jungkook zmrzl na místě. Pouť znamená hodně lidí a to Jungkook nemá v lásce
"No... Jasně!"
Taehyung se rozzářil. Jungkooka to neřešilo a tak Taehyungovi chytl nenápadně ruku a zmáčkl ji. Na obličeji měl zoufalý výraz. Taehyung na něj koukl
"Copak?"
Usmál se a natulil se k němu. Jungkook nic neříkal a jen zakroutil hlavou
"Nechceš na pouť?"
Zatvářil se lehce smutně
"A-asi ne... Budu doma, jen jdi s Junem a Binem"
Falešně se usmál
"Kookie, chci být s tebou"
Tae pohladil Kookovi hlavu
"Ehm... Já půjdu, pak se po škole domluvíme"
Jakmile to Yeonjun dořekl začalo zvonit a všichni se vydali do tříd.
"Tak co kluci?"
Zastavil je Yeonjun před školou
"Co Kookie"
Tae se na něho usmál a přehodil mu ruku kolem ramen
"Ta pouť tu přeci bude ještě týden... Nechci..."
Nebyl na to psychicky připravený
"Pojď, bude sranda"
Ozval se Soobin který akorát přišel vyzvednout jeho přítele ze školy. Jungkook zavrtěl hlavou v nesouhlas
"Nepůjdu. Jděte sami, já si budu dělat úkoly"
"Je opravdu v pořádku když půjdu s nimi?"
Optal se starostlivě Taehyung. Jungkook jen kývl a všichni se vydali na cestu na pouť. Tedy až na Jungkooka který šel domů
"Jungkooku? Jsi to ty?"
Ozvalo se pár metrů od něho. Jungkook se otočí a spatří Jimina a Yoongiho s Hoseokem
"A-ahoj"
Nemá u sebe Taehyunga, a lidský kontakt je pro něho opravdu těžký v tomhletom období
"Tak jak jde život"
Usmál se Hoseok táhnoucí za sebou své dva milence
"Jde to"
Špitl a zahleděl se na zem
"Jungkookie, stalo se něco?"
Přicupital k němu Jimin
"V pořádku, jen mám trochu naspěch"
Nervózně se usmál když si vymyslel výmluvu
"Ach, tak to tě nebudeme zdržovat a jdeme obhlédnout další sexshopy okolo"
Mrkl na něj Hoseok. Jimin s Yoongim zčervenaly, ale Jungkookovi to bylo jedno co se chystají dělat
"Tak ahoj, na viděnou"
Rozloučili se a Jungkook se skoro až rozeběhl směr domov
"Konečně doma"
Povzdechl si když dorazil domů. Převlékl se do pohodlnějšího oblečení a šel si odpočinout. Cítil se hrozně unavený i když se teprve něco málo po poledni. Školu končili dříve kvůli odpadlé japonštině. Jelikož Taehyung nebyl doma, přepadly ho slzy

안녕 Už píšu čtyřicátou sedmou kapitolu, a tak by mohly vycházet kapitoly pravidelně, ob den.  Byly by jste rádi?