Adopted

fourty-eight

Jimin si pozvánku převzal a nedokázal uvěřit svým očím. Jungkook Taehyunga celou dobu pečlivě sledoval a obdivoval. Jimin se usmál a pozvánku podal i jeho dvoum přítelům
"Moc pěkné to je ale.... "
Zamyslel se Yoongi
"Ale nemel, je to překrásné"
Plácl ho Hoseok přes kus stehna na kterém zrovna neseděl a usmál se na Taeho
"Ano ano, ale... Jak jich uděláme tolik?"
Doplnil Yoongi svoje předešlé 'ale'
"Rozdělíme si práci. Já nakreslím ty portréty, Kookie je může doplnit, odtáhnout a nějaké drobnosti kolem. Jimin si může vzít na starost bílí papír vevnitř a nálepky kolem, Hoseok doplňky pastelkou a Yoongimu věřím z vás tři nejvíce a přijde mi nejvíce rozumný proto mu svěřím text vevnitř"
"To zni fajn až na toho Yoongiho. On a rozumný? Možná tak když do nás nepřiráží, a není na mol"
Zašklebil se Jimin. Hoseok se uchechtl a Yoongi oba zpražil pohledem. Tae se nad nimi uchechtl a pustil se do dalšího portrétu. Každý bude jiný, protože nemůžou sedět ve stejné póze pořád. Zrovna teď se ti dva smáli a Yoongi se na ně mračil
"Šup do práce"
Popobídl je Tae a všichni začali makat.
"Máme jich už dvacet. Nestačí to?"
"Eeh-"
"Jimin tim chtěl říct, že ano. Ale uděláme ještě pár rezervních"
Zašklebil se Yoongi. Jimin ho zabil pohledem a hrál uraženého
"Tohle si nechte na doma. Takže uděláme ještě pět?"
Zarazil je Kook. Yoongi kývl a všichni se znovu pustili do práce
"Hotovo"
Oddechl si Taehyung a položil se hlavu do Jungkookova klína. Ten ho začal hladit ve vlasech a připomínat si, že nesmí nic udělat. Opravdu moc chtěl aby si mohl přivlastnit jeho rty, a možná i něco víc. Ale nesměl. Pokazil by si přátelství
"Tak jo. Dvě pozvánky vám tu necháme, zbytek zítra rozdáme a poté se domluvíme"
povzdechl si Yoongi, a své dva přítele ze svých nohou shodil. Rozloučili se, a odešli domů
"Zítra už jsou vánoční prázdniny. No, dokážeš tomu věřit?"
Zasnil se Tae a pohlédl Jungkookovi do očí
"Nepůjdeme spát?"
Zamluvil to Jungkook. Nebyl unavený, jen měl špatnou náladu. Záviděl těm třem jejich vztah
"Děje se něco?"
Taehyung se posadil vedle Kooka a obmotal jeho ruce kolem Kookova pasu. Hlavu si položil na jeho rameno tak, že Jungkook cítil Taehyungovo teplý dech na jeho krku. Jungkook na Taeho stěněčí pohled pohlédl a povzdechl si
"Nic se neděje... Jen jsem unavený. Nedělej si starosti"
Nepatrně ho odbyl.
"Kookie.. Chci aby ses cítil dobře. Vadí ti že bydlíš se mnou? Vadím ti já? Nebo co se děje? Mám o tebe strach"
fňukl Tae, a pohlédl Jungkookovi do očí
"Neměj o mě strach. Budu v pořádku. Mám teď přeci psychologa, ne? Jsou Vánoce, chci aby sis to užil"
"Mám tě rád Kookie. . Chci pro tebe to nejlepší"
Povzdechl si
"Já vím"
Špitl
"Jsem jen unavený... Dobrou"
Dořekl, a vstal. Vydal se do ložnice s Taem v patách