Adopted

two

Namjoon otevřel dveře a ustoupil aby mohl Jungkook projít. sundaly si kabáty a boty. vydaly se do obýváku.
,,Tati?!"
ozvalo se ze shora 
,,Pojď dolů!"
křikl nazpět Namjoon a sedl si na gauč, pohyb po něm Jungkook zopakoval a v tu chvíli přiběhl po schodech kluk zhruba jeho věku.
,,Kdo je to?"
řekl kluk a podíval se na Jungkooka
,,To je Jungkook nějakou dobu tu s námi bude jestli ti to nebude vadit. až se vrátí Jin od rodičů, promluvím s ním o tom, zatím bude asi u tebe v pokoji, přeci jen máš fakt velkou postel kterou můžeme dát od sebe"
usmál se Namjoon, pokynul Klukovi- svému synovi aby se posadil na křeslo naproti gauči. kluk tak učinil ale na to se zvedl a přešel k Jungkookovi
,,Jsem Taehyung, Kim Taehyung"
představil se a natáhl ruku k Jungkookovi. Jungkook se postavil taky a ruku přijal
,,Jungkook"
Taehyung se usmál a ruku pustil. Oba kluci si sedli zpět.
„Jdu udělat večeři, jděte k Taemu do pokoje a třeba si povídejte. Co budete chtít k jídlu?"
Zeptal se
„Já sním všechno když mám hlad. Takže je mi to jedno"
„Bulgogi Kimbab?"
Řekl Taehyung nadšeně
Jungkook kývl
„Dobře pak vás zavolám ale teď běžte"
Řekl Namjoon klukům, zvedl se z gauče a vydal se do kuchyně
„Pojď "
Řekl Taehyung a zvedl se, Jungkook po něm pohyb zopakoval a oba se vydaly po schodech nahoru až do pokoje Taehyunga. Cestou si Jungkook prohlížel fotky co vydely na chodbě. Byli na nich Namjoon s Taehyungem a ještě někým. Na některých byl jen Taehyung, buď jako mladší nebo ještě miminko. Byly tam i různé malby. Většinou z toho vyzařovala samota, smutek ale z některých naopak vyzařovala pozitivní energie
„Woow"
Vydechl Jungkook když se dostaly do Taehyungova pokoje.
„Líbí? Maloval jsem to tři dny"
Zeptal se Tae a poukazoval na malbu co byla na zdi. Byl to černý kopec, na tom vyzobrazena černá postava. kluk. A hezky udělané pozadí. Fialovo modro růžové, přechody barev zalité do sebe. A úplněk s hvězdy.
„Nemám slov"
Usmál se Jungkook směrem k obrazu, přistoupil k němu a přejel po něm rukou, ten chlapec... Někoho mu připomínal. Neřešil to a otočil se zpět na Taehyunga
„Máš hezký úsměv, jako králíček, musíš se víc usmívat "
Řekl najednou Taehyung. Jungkook na něj pohlédl a v tu chvíli si Tae uvědomil co vůbec řekl. Zakryl si pusu rukou jak nejryvhlrji mohl
„O-omlouvám se.... To jsem nechtěl říct nahlas.. Teda vůbec jsem to nechtěl řiť.. Ne že bys neměl hezký úsměv ale-"
Ztratil se Taehyung ve vlastní řeči. Jungkkok se usmál ještě víc
„Gamsahabnida"
Řekl skoro až neslyšitelně Jungkook, a začervenal se.
„Promiň, neuhlídal jsem co mi vylétlo z pusy"
Zamumlal Tae
„V pohodě, nevadí mi to. Nikdy mi nikdo nic takového ještě neřekl"
Řekl Jungkook a usmál se
„Proč tu vlastně jsi? Ne že bys mi vadil, to vůbec ne! Ale jen mě to zajímá "
Řekl Taehyung
„Ou.. Eumm.. Dobře, můžeme se posadit?"
Taehyung kývl a sedl si na postel, rukou poklepal na místo vedle sebe. Jungkook si přisedl. Taehyung si sedl do tureckého sedu a otočil se na Jungkooka, ten po něm pohyb zopakoval a spustil...
„Takže.. "
_________________________________________

Shrnutí kapitoly
Jungkook se dostal do bytu a bude u nich bydlet na chvíli u Taehyunga v pokoji byla malba co ho zaujala. Jungkook teď vysvětluje co zažil v životě a proč u nich je