Oba si pouť prohlíželi a koukali po atrakcích. Avšak Jungkook vypadal že každou chvílí omdlí. Zastavil se a nechtěl jít dál. Jeho tvář nabírala zelenavou barvu
"V pohodě Koo?"
Jungkook se nezmohl na jediné slovo a tak jen zakroutil hlavou
"Co se děje?"
Stiskl Taehyungovo ruku a zavřel oči
"To- To bude v pohodě.."
Povzdechl si, otevřel oči a pohlédl Taehyungovi do očí
"Víš že kdyžtak nemusíme"
"Nene. chtěl jsi sem jít, a já tě sem pozval. Nechci tě zklamat"
Řekl, a táhl Taeho k ruskému kolu.
"Mě nezklameš. Můžeme jít klidně jinam. Nechci aby jai tu byl jen kvůli mně i když ty nechceš"
Jungkook koukal na všechny zamilované páry jak se drží za ruce, líbají se a jdou právě na to ruské kolo. Chtěl znát ten pocit, avšak se bál svých myšlenek. Je to přeci jen nejvyšší atrakce
"Dvakrát"
Řekl u pokladny a položil tam deset tisíc wonů, z čehož mu jeden a půl tisíce vrátil a vydali se si sednout do jedné z kabinek. Sedli si vedle sebe do fialové kabinky která akorát přijela. Jakmile kabina začala stoupat nahoru, Jungkook Taehyungovi skoro až drtil ruku. Jenže jemu to nevadilo. Byl rád že ho má a hlavně chtěl aby se cítil dobře. To že možná nebude mít potom ruku bylo vedlejší. Kabina, když se dostávala do nejvyššího bodu zpomalovala.
"Líbí se ti to? Je odsud vidět skoro celý Seoul"
usmál se Taehyung a pohlédl na Jungkooka, který byl myšlenkami mimo
"Kookie"
Palcem přejel po jeho kloubech na ruce a na to se Jungkook vrátil do reality.
"Ano?"
V očích se mu leskly slzy
"Copak se děje"
Více mu stiskl ruku a hleděl mu do očí. Jungkook se zamyslel co mu má říct, a jak to říct aby to nevyznělo sobecky, nebo nepěkně
"Jen jsem se zamyslel"
Povzdechla si, a falešně se usmál
"Nad čím?"
Nad touhle otázkou zamrzl. Nechtěl mu říkat že myslí na to, jak padá z kabiny ve které se právě nacházejí. Nebo jak otevřít dveře a vyskočit
"Nic důležitého"
"Kookie, vidím že se trápíš, a to mě tíží. Nechci aby ses trápil. Nenutím tě mi říkat co se děje, ale byl bych nesmírně rád kdybych to věděl a mohl ti tak pomoct. Je lepší když se někomu svěříš, uleví se ti. Ať už to jsem já nebo kdokoliv jiný. Ale bude to tak lepší. Chci ti pomoct, protože tě mám rád.. Hodně tě mám rád"
Jungkooka to dojalo a tak obmotal ruce kolem Taeho krku a hlavu zabořil do jeho ramene načež začal plakat. Tae ho hladil po zádech a hrabkal se mu ve vláskách.
"Pojď. Za chvíli budeme muset vystoupit. Pak si někam sedneme a do oběda se můžeme mazlit"
usmál se, a sám se postavil. Tím zvedl i Jungkooka a jakmile to zastavilo, vylezli ven. Nakonec Jungkook usoudil že to nebylo tak strašné, ale jen díky tomu že tam byl Tae
"Já.... "
Začal Jungkook a tím upoutal Taeho pozornost. Sedli si na lavičku poblíž a Tae na něj upřeně koukal se zájmem v očích
Děkuji za všechny ty přečtení, komentáře a hlasy. Zpětně. Užijte si příběh
ČTEŠ
Adopted
FanfictionZ lesa se ozval vzlyk. A další. A další. A znovu. To zaujalo mladého muže co šel kolem se psem "Haló? Je tam někdo?" Houkne do lesa a poslouchal, zda se někdo neozve. Najednou se křoví vedle něho zašustilo, a z něj vylezl mladý chlapec s uslzenýma...
