Adopted

fourty-one

Taehyung s Jungkookem v poklidu popíjeli své cappuccino a banánové mléko, a najednou se dolů přiřítil Yeonjun a za ním se belhal Soobin a přisedli si. Teda Yeonjun si přisedl a Soobin si opatrně sedl s bolestnou grimasou v obličeji
"Já si to myslel!"
Radostně vyjekl Taehyung až upoutal pozornost úplně všech ale hlavně těch tří.
"já to tušil že budeš bottom"
Zašklebil se na Soobina a ukazoval na něj ukazováčkem. Soobin zčervenal a sklopil pohled
"Tae nech toho chudáka se alespoň vzpamatovat"
Napomenul ho Jungkook s úsměvem
"Tak co, jaké to bylo?"
Zajímal se Tae
"Zkus si to sám, pak ti do smíchu nebude"
Bolestně se zašklebil Soobin a ukázal na Taehyunga prostředníček. Jungkook se zahleděl z okna, a nad zmínkou že si to má Tae sám zkusit se zatvářil na chvíli smutně. Pomalu ale jistě si totiž uvědomoval že k Taehyungovi začíná cítit něco víc, než jen přátelství
"Kookie, stalo se něco?"
Optal se Taehyung kterého vyrušila Jungkookova kapka slzy, jenž dopadla na keramický talířek a udělala zvuk který Taehyung nedokázal přeslechnout. Jungkook na něj pohlédl a zahleděl se mu do očí. Po chvíli se vzpamatoval protože mu před xichtem prolítla Soobinova ruka
"Země volá Jungkooka"
Jungkook si rychle rukávem setřel slzy z obličeje a kývl
"Jo, v pořádku.. Jen jsem se zamyslel"
Pokusil se o úsměv který nevypadal ani kapku upřímně
"JK, nám můžeš říct cokoliv"
Yeonjun se podpořivě usmál a uchopil jeho ruku položenou na stole
"J-já půjdu domu.... Potřebuju si odpočinout"
Vytrhl se Yeonjunovi, vstal a bez jakýchkoliv známek emocí ladně odešel. Přes skleněné samootevírací dveře kluci mohli vidět, jakmile vyšel z budovy rozutíkal se. Taehyung by se za ním rozběhl kdyby si nevzpomněl že tu měl nedopité kafe a nezaplaceno. Rychle do sebe nalil zbylé kafe a šel zaplatit. Poté bezeslova odešel- spíše doslova běžel za Jungkookem. Běžel rychle a dostihl ho až před vchodovými dveřmi. Okamžitě ho sevřel v pevném objetí
"N-nech mě být"
Jungkook už to psychicky moc nedával. Bylo toho na něj moc a tak se schoulil na zem do klubíčka slz. Taehyung netušil co se děje a tak ho vzal do náruče a vynesl až do jejich ložnice kde ho opatrně položil na postel
"Kookie~"
Taehyung si přisedl vedle jeho nohou a uchopil jeho ruce.
"Copak se děje"
Přesunul jednu ruku na jeho tvář a pohladil ho. Jungkookovi tyto doteky lámali srdce, protože věděl že není,a nikdy nebude jeho
"J-jen si chci odpočinout..."
Křečovitě zavřel oči
"Mám odejít?"
"Nechci tě vyhánět... Ale pokud by ti to nevadilo..."
"V pořádku"
Taehyung se pousmál, zvedl se a odešel do obýváku kde začal dělat něco do školy co mu poslala učitelka na email. Ze psaní ho vyrušili vzlyky z ložnice. Ihned se zvedl a vyběhla nahoru. Opatrně otevřel dveře a nahlédl co se děje. Jungkook seděl v rohu pokoje a brečel do polštáře. Bylo mu ho hrozně líto, ale nevěděl jak mu má pomoci protože nevěděl co se děje. Dveře zavřel a potichu se k němu přiblížil. Sedl si vedle něho a pevně ho objal. Hladil ho po zádech a dával mu jemné polibky do vlasů. Jungkook obmotal ruce kolem jeho pasu a v rukách mačkal jeho triko. Taehyungovo tričko bylo celé od slz ale jemu to nevadilo, hlavně že byl blízko Jungkooka

Hezky den vám přeji, jsou už prázdniny a tak je volno. Netuším jestli jsem něco říkala v minulé kapitole na konci, jsem moc líná se tam jít kouknout. Takže. Je možnost že když si ještě pár kapitol předepíšu, budou vycházet častěji. Budu moc ráda za komentáře. Nevypadá to tak, ale občas to zamrzí když žádný komentář není. Mám pak pocit že se vám to nelíbí. Ještě zpětně chci moc poděkovat za 1k přečtení a tolik hvězdiček. Omlouvám se za chyby a zatím