Adopted

seventeen

jakmile Jimin odešel z kavárny, i s Yoongim se vydali do parku.
,,není ti zima Chime?"
optal se starostlivě Yoongi
,,Je mi akorát"
odvětil Jimin mezitím co se klepal zimou
,,pojď"
řekl Yoongi a už táhl Jimina za ruku k sobě domů
,,čekej, kam mě to táhneš, bolí mě nohy"
,,uplně se klepeš, nechci abys tu umrzl, půjdeme ke mně"
jiminovi zčervenali tváře ale neodporoval
,,jsme tady"
oznámil Yoongi když se dostli před malý útulný baráček. Yoongi zatáhl Jimina dovnitř
,,Jimine,já....viděl jsem jak na mě koukáš v té kavárně a asi....jsem se zamiloval"
řekl Yoongi, a Jimina přitiskl na zeď, ruce mu uvěznil nad hlavou
,,já asi taky"
odvětil Jimin
,,Jimine, budeš můj přitel? moc tě miluju známe se fakt krátce ale...miluju tě, to vím jistě"
Jimin nebyl schopný slov,proto jen kývl na souhlas a přisál se na Yoongiho rty...
Jakmile Tae nasedl do auta, dopadl na něj smutek. Zadržel slzy až do chvíle co se dostal do pokoje. Měl taam tolik vzpomínek s kookiem, sedl si do skrinezna židli, a brečel. Brečel dokud neusnul, na židli.
„Co se stalo"
Zetal se Hoseok Jungkooka když se vzbudil někdy v noci, a Jumgkook nespal ale brečel
„Chybí mi"
Vzlykl Kook
„Hele. Hlavně teď musíš spát. Ráno si mužem promluvit a třeba mu zavolat. "
„Znám ho jen jeden víkend, a bolí mě když vidím ho odcházet "
„Kookie, taky chci spát. Spi a pak uvidíš "
Jungkook kývl na Hoseokovo prosbu a ulehl do postele. Hoseok znova usnul, ale Jungkookovi se to nedařilo. Vzal si telefon, který každý měl ale jelikož si Jungkook nepamatoval číslo nikoho, z kapsy vytáhl papírek kde bylo napsané číslo. To číslo mu dal Namjoon když se seznámili aby se mu kdyžtak ozval, nakonec šel stejně k nim. Jungkook zalezl do koupelny, usedl na okraj vany a vytočil ono číslo. Telefon dlouho zvonil ale nakonec to někdo přeci jen zvedl
„Haló "
Ozvalo se z druhé strany ospale
„Ahoj, tady Jungook"
„Jungkooku, co že tak pozdě voláš, neměl bys spát? Jsou dvě ráno, a zítra je škola"
„Já vím. Nemohl jsem usnout. Pořád myslím na Taeho, na vás, na věci co jsem s váma zažil a to jsem u vás byl víkend a jeden den, kdy byl svátek "
„Zítra po škole, až Tae skončí za tebou zajedem. Jo?"
„To zní skvěle, vlastně chodíme do školy spolu ale noldy jsme se nějak o toho druhého nezajímali, já tam měl své kamarády, které už nemám. Jimin s Hoseokem hned potom co se sem dostali změnily školu "
„To je mi líto, ale jo. Vyzvednem vás oba jestli budete chtít "
„Moc ti děkuju. A promiň že jsem tě vzbudil"
„Já ještě nespal. Utěšoval jsem Taehyunga. Hrozně mu chybíš "
„Aww, to je mi líto. Pozdravuj ho a vyřiď mu, že ho mám rád "
„A nechceš ho přímo na mobil? "
„Můžu?"
Optal se Jungkook, odpovědi se mu nedostalo
„Kookie? "
Ozvalo se na druhé straně Taehyungovo hlas
„Tae"
„Hrozně mi chybíš "
„Ty mě taky, nemůžu vůbec spát "
„Zítra je škola. Teda vlastně dneska musíš spát "
„Ale ty taky musíš spát "
„Dobře, dohodneme se že, půjdeme teď každý spát s tím, že na toho druhého budeme myslet. Jo? "
Navrhl Tae
„Dobře "
„Tak dobrou"
„Dobrou Tae. Mám tě rád, moc"
„Já tebe taky Kookie"
„Tak dobrou"
„Dobrou"
Rozloučili se, a šli spát

_________________________________________
Shrnutí kapitoly

Yoongi vzal Jimina k němu domů a... Už asi víte co se stalo že... No pak se Tae rozbrečel ve skříni Jungkook taky brečel ale nemohl spát. Pak zavolal Namjoonovi , ten mu pak dal Taeho a pak usli

Omlouvám se ale asi od příští kapitoly nebudu psát to shrnutí kapitoly jelikož mě to nebaví. Ldyby vám to vadilo tak se ozvěte v komentářích nebo jakkoli
A jsem nachcípaná takže možná vyjde i další kapitola dneska ;P