Jedná se o vlka omegu, který nemá štěstí. Maminka mu umřela, když mu bylo 7 let. Tatínek je milující Alfa, ale už stárne a bojí se o osud svého syna. Omega nemá moc v lásce Alfy, jsou totiž zlé. Myslí si, že když jsou Alfy, tak mohou všechno, a když...
ráno se vzbudím, jdu si udělat ranní hygienu, potom jdu dolů, kde se po zdravím se celou smečkou.
"Dobré ráno," pozdraví mě s úsměvem. "Jak je na tom vlčátko?,, zeptali se mě chlapci a všichni zpozorněli. "Nevím, ještě jsem za ním nebyl, ale podle mě byl hodně vyčerpaný, bůh ví, jak dlouho je na útěku. Bude hodně hladový a je vystrašený. Musíme na něj pomalu, ale podle toho, co jsem viděl včera, nejspíš si bude rozumět s tebou, Eriku,,
Erik se usmál. "Je roztomilý, klidně ho budu hlídat, dokud si k sobě nenajdete cestu. Víš, Viktore, jsi asi jediný, kdo to nevidí, ale ten chlapec bude tvou omegou. Už jen podle toho, jak jsi reagoval na jeho vůni, a on zas na tvou. Všichni kývaly hlavou na souhlas. No, to vysvětluje to, jak ho přijali, povzdechl jsem si. Vzal jsem něco k jídlu pro vlče a šel k němu do pokoje.
Luky.
Vzbudím se, chvíli mi trvá, než se vzpamatuji, ale pak si na vše vzpomenu. Nechápu to, vážně ne. Proč mě vzal k sobě domů, kde žije se svou smečkou? Proč byly tak hodné a milé? Nejvíc se mi líbí Erik, ten si se mnou hrál a zahřál mě. Jsem celý zmatený. U nás jsou všechny zlé a namyšlené. Jak jsem asi daleko od domova? Ach, tatínku, odpust mi to, ale Filip by mě utrápil a možná i zabil.
Najednou vidím, jak se otevřou dveře. Automaticky se přikrčím, bojím se cizích. Alf, a to jsem zapomněl zmínit, že mě u nás jedna Alfa znásilnila.
"Ahoj, vlčátko, nemusíš se bát,,
usmál se na mě. "Nesu ti jen něco k jídlu,, přišel ke mně blíž. Ano, jsem hladový, a to hodně, ale jíst to nebudu, bojím se, že by mě otravil."
"Opravdu se nemusíš bát. Slíbil jsem ti, že ti nic neudělám,, usmál se. Ta Alfa se jen usmívá, nechápu proč.
Z ničeho nic ke mně natáhne ruku, a já automaticky sklopím uši k hlavě, přikrčím se a zavrčím na znamení, že se bojím. On si povzdechl.
„Ach jo, s tebou to bude ještě těžké. Nechceš se jít projít,,?
Řekne a já vyskočím na všechny čtyři, začnu vrtět ocáskem z jedné strany na druhou a začnu radostně štěkat.
„Jo, a jmenuji se Viktor,, štěknu na znamení, že mu rozumím.
Začal se smát. „Vždyť už jdeme,“ řekl se smíchem.
Otevřel dveře a šel někam dolů. Šel jsem za ním a zůstal stát na posledním schodě. Tolik lidí na jednou jsem ještě neviděl. Každý z nich si mě prohlížel, stejně jako já je. Všichni se na mě hezky usmívali. Kdybyste je viděli, ti chlapi byli samí svaly.
Rozhlédl jsem se kolem a čekám, až mi někdo otevře dveře. Samozřejmě tu nechci zůstat, takže zítra vyrazím pryč.
Otevřou se dveře a v nich stojí Erik. Hned jde ke mně. Začnu vrtět ocáskem a jdu také k němu. Je moc hodný, proměnil se v člověka, začal mě hladit a já se mu hlavou mazlit.
"Ahoj, jak pak ti je?"
Optal se. Na znamení, že je mi dobře, jsem štěknul a olízl mu tvář. Všichni se tam rozesmáli.
"Vidíš, Eriku, já ti říkal, že se máš vykoupat."
Tomu jsem nerozuměl.
"Chceš jít ven?" optal se.
Přikývl jsem hlavou, že ano.
A tak jsme šli. Hned jak jsem vyšel ven na zahradu, začal jsem se válet v trávě, štěkat a běhat. Jsem horší než štěně.
To asi docílilo toho, že se Erik a Viktor začali smát. Potom jsem slyšel, že se Erik ptal, jestli už jsem jedl, a Viktor řekl, že ne.
"Zlatíčko, nemáš hlad,,? optal se Erik a sedl si vedle mě. Je jediný, komu dovolím se mě dotýkat. Začal mě drbat a já vrněl. Vrnění je jiné než vrčení, proto to každý pozná.
"Na maličký musíš přece papat. Slibuji, že ti to bude chutnat,, usmál se a dal mi pusinku na hlavičku. Začal jsem jíst, no teda přímo žrát. Oba se rozesmáli a pak Viktor řekl "Co dělám špatně?,, Ale to řekl spíše pro sebe.
Když jsem dojedl, chvíli jsme si hráli a pak mi Erik řekl, že se nemusím bát a můžu se proměnit v člověka, ale to já nechci. Jen tak se můžu alespoň trochu bránit, kdyby mi něco chtěl někdo udělat.
Potom k nám přišla nějaká holka, byla moc krásná a usmívala se. Pohladila mě a já se nechal. "Eriku a Viktore, máte jít za klukami,, řekla, a kluci odešli, a my zůstali sami. Byla opravdu taky moc hodná. Byly jsme tam tak hodinu a já se potom šel s ní mazlit.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viktor
Když jsme dořešili to, co jsme musely, vrátil jsem se na zahradu, kde bylo to úžasné vlčátko, které se mě z neznámého důvodu bálo. Kluci říkali, že tam u nich jsou strašně zlí, tak třeba proto. No, já mu ale ukážu, že jsem jiný.
Když ho zahlédnu, zůstanu stát na místě. Je to taková nádhera, kéž by se tak mazlil i se mnou, řeknu si. Usměju se a řeknu "Není vám už zima,,? Optám se. Vlče se na mě koukne a jde ke mně. Kleknu si a usmívám se na něj. Zase se mi hlavou otře o nohu, asi jako poděkování, a jde dovnitř. Alespoň to mi jako začátek stačí.
... "Bože, vlče, ty ale vypadáš! Víš, že tě teď budeme muset vykoupat?,, Řekne a rozesměje se Erik. Podle toho, jak zareagovalo vlče, jsem usoudil, že vodu nejspíš rád nemá. "Neboj se, nic se ti nestane, ale musíš být čistý. předci,, usmál na něj Monty. Vážně jsou na něj hodní, jak kdyby to byl jejich syn. Usmál jsem se, vlče začalo vrčet v obraném gestu, i když ví, že na dvě alfy nemá. Má na omegu velkou sílu. Když ho dávali do vany, začal kňourat. Oba chlápci ho utěšovali, a když nedávali pozor, vlče kouslo do šamponu, který se vyskřikl jak na něj, tak i na oba chlapce. Musel jsem se jím smát, "to máte z toho, že ho nehlídáte,, Najednou všichni zařveme slovo "fuj" protože vlče ten šampon líže, a to, že to byla skoro celá lahev. Vlče přestane, sklopí uši, asi se polekal, a začali ho koupat, no tolik vody, co vyteklo. Potom se usušil a šel rovnou spát. Usnul, když si vedle něho Monty a Erik lehli, každý z jiné strany, a hladily ho.
Už se mi zdá, že se začíná uvolňovat. Možná se brzy promění, na to se moc těším.
Jelikož den uběhl strašně rychle, je zase večer a to 10 hodin. Zítra mám práci, takže musím jít spát, abych byl odpočinutý. Možná vezmu i vlče, ať se projde. Teď už jdu ale spát. Dobrou noc přeji všem, a už usínám s úsměvem. Od doby, co je tady to vlče, se cítím šťastný, i když se mě zatím bojí, ale vím, že to přestane. Už se těším na zítřek. .
