Vlk který nevěřil v lásku

18.

2. Den

Luky.

Vzbudil jsem se s dobrou náladou, vidět, jak je na mě Viktor pyšný, mi udělalo neskutečnou radost.
Jsem v kuchyni a jako vždy přemýšlím o tom, co si dám k jídlu, ale vůbec nevím.
Proto si udělám jen toust a namažu si ho s nutelou. Když jsem ho skoro snědl, přišel do kuchyně Viktor s úsměvem na tváři.

,,Ahoj, maličký," pozdravil mě. Já mu to oplatil, chvíli jsme si povídali a šli na výlet. Konečně někam vypadnu, být furt zavřený mi nedělalo dobře. Trochu jsem se divil, že se mnou někam půjde, když tu mají Filipa jako vězně, ale nestěžuji si, jsem za to rád, a i dítě je v klidu, když je u nás jeho tatínek. Nevolnost už skoro nemám, ale zato na oplátku cítím každý pohyb miminka, a někdy je to bolestivé. No, aspoň jde vidět, že mimčo je zdravé a nic mu nechybí. Akorát mi vadí, že už mám docela velké břicho, takže jde už krásně vidět.

Ale já se cítím prostě tlustý. 
Už jsme tady 2 hodiny a já se nemůžu nabažit té nádhery okolo nás, čerstvého vzduchu, Viktora po mém boku, co víc si přát, že?.

No, po další hodině, kdy už začala být docela kosa, jsme se rozhodli, že půjdeme domů. 

Najednou mě miminko silně koplo a já zalapal po dechu. Viktor začal jako vždy hned vyvádět, ale já mu zavřel hubu tím, že jsem vzal jeho ruce a přiložil jsem mu je na mé bříško, kde zase koplo, a on se začal culit a uklidnil se. No, nemohli jsme být šťastnější než teď  jen my dva a naše dítě. 

Když jsme přišli domů, tak se chystala 2. svačina a já se na ni těšil, protože tu má Viktor vážně úžasného kuchaře. 

Pozdravily jsme se, sedly si ke stolu a čekaly.

,,Ty, Luky, vážně máte s tátou to pouto? Že poznáš, kdyby se mu něco stalo?"

Optala se jedna alfa.

,,Jo, máme. Jinak bych asi šílel a hned bych tam jel, ale stejně bych ho chtěl vidět."

,,To chápu."

Usmál se na mě.

Dostal jsem jídlo a s poděkováním jsem se do něj pustil. No jo, vynikající jako vždy.

,,Viktore? Co máš v plánu s Filipem?"

Prostě jsem se musel optat, jinak by mě ta myšlenka sežrala zaživa.

,,Nooo."

Podrbal se za uchem.

,,Viktore,"
nadzvedl jsem obočí a usmál jsem se.

Je mega roztomilý.

,,Máme ho schovaného, neboj se. Budeme se ho ptát na otázky a pak se ho úplně zbavíme."

,,Můžu tam být taky?" Optal jsem se. Chtěl bych tam být a vidět, jak trpí, a třeba se i něco dozvím.

Viktor se na to ale jen zamračil a přemýšlel.

,,Nevím, Luky." 

,,No tak, vždyť se mi nic nestane." 

,,No jasně, že se ti nic nestane, ale mohl by ti schválně ubližovat psychicky." 

,,Já to zvládnu, jen tak mě nic nerozhodí." 

Nato jsme se začali oba smát, protože víme, že mě rozhodí každá píčovina. 

,,Luky, mně se to prostě nelíbí." 

Nahlas jsem si povzdychl. 

,,Pojedeme se podívat za taťkou?" 
Podíval jsem se na něj smutně. 
I když mi ublížil, tak ho furt miluju, a tentokrát ho sem vezmu, i kdybychom ho měli uspat. 

,,Pojedeme, miláčku. Řekl jsem, že stačí říct, kdy pak vyrazíme?" 

,,Co třeba zítra?" 

,,Dobrý nápad, lásko," políbil mě. 

,,Miluju tě," řekl jsem mu a chytil ho za ruku. 

,,Já tebe víc, maličký."

Viktor šel výjimečně pracovat do kanceláře, no spíš plánovat, jak bude probíhat mučení Filipa. A já si šel lehnout. Pustil jsem si pohádku COCO a bulel jsem u ní, a zpíval jsem si s nimi. Myslím, že už z hlavy nedostanu písničku VZPOMÍNKU MÁŠ. Potom jsem se šel vykoupat a nakonec jsem usnul.

___________________________________

                        Viktor

Vím, že tam chce Luky taky být, ale já mám prostě jen obavy. Teď máme poradu o tom, kdo všechno tam bude, a taky píšeme otázky, na které se ho budeme ptát. Nebudu se s ním srát, nebude chtít odpovědět, nebo bude mít nějaké keci. Bude ho to bolet. Máme toho dost, co chceme vědět. Už všichni ví, že na konci chci být já, koho uvidí jako posledního, než konečně chcípne.

,,Tak jo, lidi, máme to"

Po dlouhé době jsme udělali plán.

,,Viktore, a co Luky? Není dobré, aby u toho byl,".  řekl Erik.

,,Máš pravdu, už jsme spolu o tom mluvili, a já mu řekl, že nechci, aby tam byl, proto tam nebude."

Teda, doufám, dodal jsem a začali se smát.

,,Tak aby nebyl sám, mohl by být s vlčaty na zahradě nebo s někým, aby mu nebylo smutno, a nebo to uděláme dneska, stejně spinká,"

řekl jsem nakonec. Všichni souhlasili.

,,Zítra jedeme za jeho tátou, doufám, že bude v pohodě, ale asi by to Luky poznal, kdyby ne."

Nakázal jsem všem, co tam nebudou, ať tam nechodí, a kdyby se Luky vzbudil a hledal mě, ať mu dají pití a jídlo a řeknou, že jsme šli na hlídku.

Teď už otevírám dveře. Kde je ten zmrd.

,,Ahoj, Filipe," hodil jsem na něj svůj úšklebek.