Vlk který nevěřil v lásku

26.

Viktor.

Nejde ani popsat, jakou radost mi dělají ti dva miláčci. Luky už přestal na všechny vrčet, a tím pádem každou chvíli někdo otravuje, jestli si může Alexe pochovat.

Luky za ty dva týdny je rád, že si ho někdo na chvíli půjčí, a on si může odpočinout a hlavně prospat; nehnul se od něj ani na 2 minuty. Teď jsme na procházce a Luky malému ukazuje stromečky, šišky a všelijaké věci, a vždy mu něco u toho poví. Ale co bych nevěřil, že tak malé miminko opravdu poslouchá, no hold, je to u vlků jiné.

,,Koukejte," řekl jsem a ukázal na nebe, kde lítají ptáčci.

Nato jsem malého vyndal z kočárku a vyzvedl ho do vzduchu, a malý se zakřenil. Joj, je to šikovný chlapeček, už se těším, až bude velký, a já ho budu trénovat, aby se uměl ubránit; přece jen povede tuhle smečku. Ale Luky o tom nechce nic slyšet, prý je nesmysl přemýšlet o tomhle, když malému není ani měsíc. Nechci vyvolávat hádky, takže o tom už nemluvím. Bylo mi jasné, že bude hodně ochranářský, ale doufám, že to bude po stupu času lepší.

Tak už jsme doma, a Luky šel malého dát spát.

,,Jaká byla procházka?," zeptal se táta Lukyho.

,,Ale jo, bylo to fajn, škoda, že jsi nešel s námi," řekl Luky.

,,Rád bych, ale nějak mi to už nechodí," odpověděl táta.

,,Ale takové věci neříkej," poklepal jsem ho na rameni jako kamarád.

Harry mi říkal, že je to tím stářím, ale tenhle muž je bojovník, jako jeho syn, jen tak ho něco nedostane!

...............

Luky.

Tyjo, ta procházka byla super!!!
Alexíček spinká a já přemýšlím, co budu dělat. Buď si pustím nějaký seriál, nebo půjdu dolů se někým povídat. Jo, mohl bych si jít povídat s taťkou.

,,Ahoj, tati, tak jak se máš?" Přišel jsem k němu a obejmul ho.

,,Ahoj, zlatíčko moje, mám se skvěle. Copak se můžu mít jinak? Mám zdravého, šťastného syna a nádherné vnouče."

,,Tati, notak, vím dlouho, že ti není dobře. Mám o tebe strach."

,,Ne, Luky, nechci, abys byl smutný nebo si se mnou dělal starosti. Ty mysli na svého syna, mysli na to, aby vám bylo dobře. Každý jednou odejde."

Dělá si srandu? Krucinál!

,,Tati, tohle neříkej, vždyť ty tu s námi budeš ještě dlouho. Budeš u toho, jak Alex vyrůstá, budete spolu kravnout a podobné věci, co dělá děda a vnuk, slyšíš?"

,,Neříkám, že odejdu dnes nebo zítra, ale jednou určitě. Nechci, abys pak byl smutný. Chci, abys na mém pohřbu neplakal, ale usmíval se. Chtěl bych, abys byl šťastný. Já vím, že tě to bude bolet, ale vždy s tebou budu. Každou sekundu tu budu, budu v tvém srdíčku. Vždy, když se koukneš na moji fotku, budu tu. Vždy, když se podíváš na nebe, budu tam. Vždy, když uvidíš létajícího ptáčka, budu tam i já, slyšíš? Nikdy mě nestratíš, vždy tu budu."

Nemám slov, co mu mám teď na to říct? Jo, dobře, tati? To asi ne, že jo. Vím, že to myslí dobře, ale jak by vám bylo, kdyby to někdo řekl vám? Mám chuť brečet, ale naštěstí přišli kluci.

,,Ahojte kluci,"

,,Ahoj," řekl jsem smutným hlasem, a to jsem to vůbec nechtěl, no ale Erik to poznamenal jako vždycky, jim nikdy nic neunikne.