Vlk který nevěřil v lásku

11 Tati

Luky

Ráno jsem se vzbudil přítulený k Viktorovi. Otočil jsem se, abych mu mohl dát pusu a zase se přitulit, ale když jsem se otočil k němu, abych ho viděl, strašně moc jsem se polekal. Viktor totiž celou dobu na mě koukal a usmíval se. Když jsem se polekal, začal se smát nahlas. Tak jsem se na něho podíval vražedně. On se mi omluvil, pak jsme si teda popřáli dobré ráno s polibkem.

„Už je ten chlap pryč?“ optal jsem se.

„Ano, už je pryč.“

Usmál se na mě, potom jsme se najedli a šli se přichystat. Dneska totiž jedeme konečně za Taťkou a já už se vážně nemůžu dočkat. Dneska mi není ani špatně, akorát jsem trochu nervózní, jak to bude probíhat, až zaklepu na dveře našeho domu. Ještě mě napadlo, že bych si mohl půjčit mobil a taťkovi napsat.

„Viktore, půjčíš mi prosím mobil? Chtěl bych napsat nejdřív taťkovi.“

Viktor ví, že jsem nervózní, a ani trochu se mi nediví.

Mobil by tedy půjčil.

Zadal jsem telefonní číslo a začal psát.

Zpráva: Ahoj, tady Luky. Tati, moc se ti omlouvám, jak jsem se zachoval, ale věř mi, že jsem měl k tomu důvod. Za dobu, co jsem pryč, se stalo spoustu věcí. Třeba jsem si našel svou Alfu, no teda, on si našel mě, a taky s ním čekám miminko. Je na mě moc hodný, vlastně celá smečka. Chtěl bych se stavit na návštěvu a představit ti Viktora, teda pokud můžu. Mám tě rád, tati. ♥️

Správu jsem odeslal a odpověď mi přišla skoro hned.

Odpověď: Pane Bože, Luky, víš, jaký jsem měl strach, jestli žiješ? Tohle už mi nikdy nedělej, vážně! No, samozřejmě, budu vás čekat. Jsem na tebe pyšný, synu, a omlouvám se. Taky tě mám rád.

Usmál jsem se, když jsem četl zprávu od tatínka.

Zpráva: Neomlouvej se, kdyby se to nestalo, nikdy bych nepoznal mého Mate a nečekal tvoje vnouče. Tati, už budeme vyrážet? Jo, tak už nebudu odepisovat. Těším se, až tě zase po tak dlouhé době obejmu. Zatím ahoj.

Odeslal jsem zprávu a šel se obléct. Viktor nám šel udělat něco k jídlu na cestu.

O 3 hodiny později

Právě teď stojíme před domem.
Viktor zaklepal a já ho chytil za ruku.

Táta  otevřel dveře a hned se usmál. Chvíli jsme se objímali a pak jsem mu představil Viktora, který mu hned padl do oka.
To jsem strašně moc rád, nevím, čeho jsem se tak moc bál.

Když jsme snědli oběd, Viktor mi pošeptal, ať se ho zeptám, jestli nechce bydlet s námi. Usmál jsem se na něj a kývl hlavou, že se zeptám.

Taky tady mohl být se mnou jako podpora, a ne že řekne že si potřebuje odskočit, povzdychl jsem si.

,,Tati, jak to tady zvládáš?"

Občas je to náročné, ale těším se na toho broučka, usmál se.

„Já taky, tati, ale mám rizikové těhotenství, tak se bojím, aby bylo vše v pořádku. Ale jak říkám, Viktor se o mě stará jako o princeznu a i smečka mě hned přijala, když to se mnou neměli zrovna nejlehčí. Ale proč jsem se ptal? No víš, Viktora napadlo, když tu jsi sám a občas ti není dobře, tak jsme se chtěli optat, jestli bys se k nám nechtěl nastěhovat. Víš, už jen odpočívat,“ usmál jsem se na něj.

„Toho si moc vážím, Luky, ale ne, děkuji, zůstanu tady.“

„Ale tati, vždyť se tu o tebe nikdo nestará.“

,,Ale stará, vždy když něco potřebují, stačí zavolat Filipovi."

„To nemyslíš vážně!“ zařval jsem.

„Luky, uklidni se.“

„To pro tebe ten zmrd tolik znamená, že  ho máš tak rád a bráníš za každou cenu? Víš vůbec, co on všechno udělal? A nic hezkého to nebylo.“

Znovu jsem zařval. Už jsem slyšel, jak k nám běží Viktor.

„Luky, dost! Ano, nahradil mi syna.“

„Možná, kdybys svého pravého syna nechtěl dát Alfe, která ho znásilnila a po každý ošahávala nebo mlátila, tak by neutekl. Ale stojíš na jeho straně. Malém mě zabil, ale ty tomu nevěříš.“

Viktor mě obejmul zezadu.

,,Luky, rád jsem tě viděl, ale už raději jdi. Má sem totiž přijít Filip."

,,Vidíš, to je to, co jsem říkal."

A už jsem se neudržel a začal silně brečet.

Viktor mě vzal do náruče, rozloučil se a šli jsme k nám domů, tam, kde alespoň pro někoho něco znamenám.

,,Neměli jsme tam chodit."

,,Ale ne, broučku, to bude dobré, uvidíš. Jen už neplakej, ano?"

Obejmul jsem ho.

,,Miluju tě".

,,Taky tě miluju, Luky, strašně moc."

Když jsme přišli domů, všichni byli překvapení, že jsem tak brzy doma. Nejspíš si mysleli, že přespíme. Když ale uviděli můj ubrečený obličej, nejspíš je napadlo, že to nešlo podle našich plánů.

Dali jsme si s Viktorem společnou koupel, najedli se a šli spát. Ještě jsem pošeptal:

"TATI, proč? Jak mu mám odpustit?"