Jedná se o vlka omegu, který nemá štěstí. Maminka mu umřela, když mu bylo 7 let. Tatínek je milující Alfa, ale už stárne a bojí se o osud svého syna. Omega nemá moc v lásce Alfy, jsou totiž zlé. Myslí si, že když jsou Alfy, tak mohou všechno, a když...
Už to jsou 2 dny, co hledáme Lukyho. Musel utéct opravdu daleko. Všichni jsme byli smutní, ale neztrácíme naději, že ho najdeme. Snad je v pořádku, snad se mu nic nestalo. Už se pomalu stmívalo, takže jsme se ulehli do kruhu kolem stromu a šli spát. No teda, alespoň jsme se o to pokoušeli. Nikdo z nás to nevzdá. Najdu tě, Luky, a už tě nikdy nikam nepustím, to ti slibuji, řekl jsem si pro sebe. Ach, Vlče, kde jsi? Posmutněl jsem ještě víc.
Luky
Vzbudil jsem se furt na stejném místě. Byl jsem strašně unavený, bolelo mě celé tělo. Chvíli jsem se rozkoukával a přemýšlel, jestli to byl jen zlý sen, nebo se to opravdu stalo. No, krev kolem mě mě utvrdila, že se to opravdu stalo. Zakňučel jsem, podíval se na svůj bolavý bok, ale byl zavázaný? To znamená, že mě i ošetřili? Vůbec jsem to nechápal, ale radši o tom moc nepřemýšlet. Jen jsem začal brečet, třásl jsem se zimou a strachem. Měl jsem strach, že se Filip vrátí a ublíží mi znovu. Měl jsem taky strach z toho, že mě třeba Viktor nehledá, ale to jsem pak hned odmítl. Určitě mě hledají, mají mě přece rádi, řekli mi to. Zkoušel jsem se zvednout, aby se mi trochu prokrvilo tělo, ale hned jsem zaječel bolestí a zase si lehl. Co jsem komu udělal, že mi tak musí ubližovat?.
Pak jsem si vzpomněl, že mě poprvé našli, když jsem zavyl. Co když to pomůže i teď?.
Sedl jsem si a zavyl, jak nejvíc jsem mohl.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Viktore, prosím, přijď pro mě. Moc tě prosím, zanařikál jsem.
Potom jsem si lehl a zase usnul.
Když jsem se vzbudil, byl už nový den. Pomalu, ale jistě jsem se zvedal. Nemůžu tady zůstat, až moc se bojím toho, co se stane, když tu zůstanu. Pomalým krokem jsem se vydal nějakou cestičkou. Šel jsem asi půlku dne podle světla na nebi.
Až jsem našel malinkou jeskyni, tam jsem si zalezl úplně dozadu, schoulil se do klubíčka a usnul. Ta bolest byla o dost horší, myslel jsem si, že umřu a umrznu. No ale naštěstí jsem jen usnul.
Viktor
„Je opravdu zima,“ řekl jsem, ale šli jsme dál.
Potom jsme se všichni, jak na povel, zastavili.
„Cítíte to taky?“ optal jsem se mé smečky, která tvořila nejméně 200 vlků.
Všichni začali kývat hlavou, že ano.
Cítili jsme totiž Lukyho pach, a tak jsme se rychlým krokem vydali po vůni. Když jsme došli na místo, všichni jsme zavrčeli a naježili se. Byla tam velká kaluž krve, Lukyho krve, abych byl přesný. Promyšlený že mu někdo, úmyslně ublížil, jsem nesnesl a Alfa se vypadla ven.
