NEBEZPEČNÁ VÁŠEŇ

Část 21

Když se Alexandr vrátil do pokoje, Nathalie již tam nebyla. Vztekle praštil pěstí do zdi. A nejhorší bylo, že několik následujících dní, to bylo hodně podobné. Nathalie se mu vyhýbala a Adam se zřejmě rozhodl, ji v tom úspěšně pomáhat. Nehnul se od ní skoro ani na krok.

 Od chvíle co zjistil, že si ji Alex označil, ji nespustil z očí. Nadbíhal jí. Dvořil se jí, ale evidentní bylo, že ani jednomu z nich, to nebylo dáno. Ani jeden z nich, si přítomnost toho druhého neužíval. 

Kdykoliv, se Alex objevil v její blízkosti, odtáhl ji pryč. A Alex, s tím nemohl nic dělat. Oficiálně byla snoubenkou jeho bratra. A Adamovo protipouto, ji od něj stále odhánělo. To jen v jeho přítomnosti, ztrácela nad sebou kontrolu. Kdykoliv vešel do místnosti, všichni poznali, ještě dříve než ho spatřily, že je tam.

 Uběhl skoro týden. Napětí na zámku, by se dalo krájet. Schylovalo se ke společné večeři, ale tentokrát, si Vilma prosadila svou, a donutila Nathalii, se jí účastnit.

Vidět svého vnuka Alexe v takovém stavu, bylo pro ni zdrcující. Potřeboval ji. Potřeboval její krev a vlastně i Nathalie jeho.

 „Večeře je prostřena, paní." Řekla služebná, a Vilma jen pokynula hlavou.

 Nathalie konečně vstoupila do místnosti. Adam se hned přitočil jejím směrem, ale Vilma ho zarazila pohledem. 

„Dnes to bude podle tradic," ukázala na prostřený stůl, „a ještě čekáme jednoho hosta."

 Dle tradic, každý z bratrů, seděl v čele stolu. Po levé straně Vilma se Samanthou a po pravé, zbývající přísedící. 

„Myslím, že budeš překvapena, Nathalie." Řekla Vilma a pokynula směrem ke dveřím. Majordomus zrovna otevřel dveře a dovnitř vplula velice zvláštní dívka.

 „Uf..., už jsem to chtěla zabalit, a zakotvit ve městě v tom baru." Zahalekala a postavila na zem objemné zavazadlo. Všichni se otočili jejím směrem a několik obočí, se mírně nadzdvihlo, nad její podivnou vizáží.

 Měla dlouhé, černé vlasy, spletené do dredů. Výrazné líčení. Na tváři vytetovaný neurčitý monogram. Vysoké, černé šněrovací boty a zvláštní, neforemný šat, převázaný jakýmsi lýkem.

 Nathalie se otočila a zalapala po dechu. „Tereso?" vykřikla a vzápětí si padli do náručí. Její ztracená sestra. Její nezvedené dvojče, které si postavilo hlavu a na několik let, zmizelo z jejich dosahu.

„Tak jsem tady, sestřičko," usmála se a rozhlédla se po místnosti. Její pohled, zavadil o dva bratry. Povytáhla obočí a zamrkala.

 „Tak fajn, pěkní kluci, jen co je pravda. Který z nich, je volný?" zašeptala a Nathalie se automaticky podívala na Alexe. Jejich pohledy se střetli a ona se zhluboka nadechla.

 „Aha..., takže ten druhý. A jestli jsem byla dobře informována, tak rovna ten, je tvůj budoucí manžel. Sakra! Zapeklitá situace..., protože jednoho z nich, chci, Nathalie." Šeptala u jejího ucha a způsobem sobě vlastním, zamrkala.