NEBEZPEČNÁ VÁŠEŇ

Část 29

„Ljuchan," vydechla Vilma a všichni se na ní podívali, „jak jsem mohla být, tak slepá?" Zničeně vydechla. Něco takového, by jí ani nenapadlo. Ale mělo. Mělo, ji to napadnout, vzhledem k tomu, že se má její vnuk, stát regentem.

 Za pár měsíců, v den jeho osmadvacátých narozenin, nastoupí, na pomyslný trůn. To, že si to neuvědomila dříve, omlouvá snad jen to, že je to již tisíc let, co nastoupil na trůn Gregorij. Nynější regent, všech Wolfbloodů.

 Jen to, mohlo omluvit dočasnou ztrátu, její paměti. Již tehdy, podstoupil Gregorij Ljuchan. Zrovna tak, jako jeho předchůdce, před ním. Bylo to něco, na co zcela zapomněla. Již ve starém zákoně Wolfbloodů, byl zákon, o jeho podstoupení.

 A důvod byl prostý. Regent, musel být absolutně prost, všech vnějších vlivů, které by mohli ohrozit jeho úřad. Rod Wolfbloodů, v něm musel mít veškerou důvěru. A to se týkalo, i jeho nejbližších. Však i oni, byli po té, součástí jeho úsudků. Bylo přirozené, že rodina a nejbližší, mezi kterými se pohyboval, jakkoliv, mohli ovlivnit jeho úsudek, a tudíž, i jeho vládu.

 Proto také, na Adama, seslali Ljuchan. Ovlivnily jeho mysl. Vědomí. Vnukli mu myšlenku, a on se podle ní choval. Zcela se obrátil proti svému bratrovi, tak, jak chtěli. Jak potřebovali. Vnukli mu myšlenku, připravit bratra o svou fated. Vnukli mu i myšlenku, se proti němu zcela obrátit. A nakonec mu vnukli myšlenku, ho přivézt, k samotnému regentovi. 

A když dnes Alex přišel do sklepa pro svou krev, dokázal ho i Adam, pro jeho oslabení, přemoci. Myšlenka jemu vnuknutá, ho nutila přivézt jemu, Gregorijovi.

 Čekal na ně, i svými pohůnci, hluboko v lese. Tehdy teprve Adam procitl. Na poslední chvíli, se v něm hnula láska ke svému bratrovi. I přes Ljuchan, dokázal procitnout, ale již bylo pozdě.

 Gregorijovi pohůnci, zavřeli Alexe do rakve a zakopali pod zem. Gregorijovi nestačilo vědomí, že bratr budoucího regenta, nakonec odolal a rozhodl se, seslat Ljuchan, i na Alexe. Gregorij mu dal hodinu. Alex oslaben nedostatkem krve, nedokázal ovšem vyvinout tolik síly, aby se dostal ven. A i když se Adam, snažil, seč mu síly stačily, tvrdá zem, mu to nedovolila.

 „Co to proboha je?" zašeptala Nathalie ustrašeně. Však výraz obličeje, všech přítomných, nevěstil nic dobrého. 

„Ljuchan, je myšlenka. Ovlivnění. Intence. Je to něco, čemu musí, i přes veškerou sílu, regent odolat. Když to nedokáže, není hoden," zašeptala Vilma a smutně se podívala, na vyděšenou Nathalii, „i Adam, byl ovlivněný Ljuchanem. A nyní..., obávám se..." podlomil se jí hlas.

 Jen doufala, že je Alex dost silný na to, aby i přes nedostatek krve, se dostal ven, ze svého vězení. I to..., bylo součástí plánu. Však regentova mysl, musí být tak silná. Tak mocná, že dokáže i své oslabené tělo vyburcovat k tomu, aby se dokázal zachránit. Dostat ven.

 Však i to, je potom důkaz, jeho nesmírné síly a moci, nad svým vědomím. Síla myšlenky. Ano, jedině to, ho dokáže zachránit.