NEBEZPEČNÁ VÁŠEŇ

Část 19

„Neměj obavy. Se mnou se nemáš čeho bát, Nathalie." Usmál se Alex a zamyšleně přejel svými prsty, po její tváři. Ještě stále nemohl uvěřit tomu, co se tady vlastně děje. Je jeho fated. Patří k němu a přesto, si má vzít jeho bratra. 

Nemohl tomu jakkoliv zabránit. Jejich sňatek, mohl zrušit pouze Adam, ale on již teď věděl, že se jí jen tak nevzdá. Nemůže. Dala mu své panenství. To že si ji Adam nevzal, se mu také nepodobalo. Zřejmě je Nathalie silnější, než si myslel.

 Nyní již rozuměl tomu, jak jí to k němu táhne. Však to cítil, již při prvním setkání. Ale Adamovo protipouto, ji nutilo bloudit v kruhu. 

Zhluboka se nadechl a vdechl její vůni. Vysela za ruce přikována ke zdi, s hlavou opřenou o zeď a zhluboka oddychovala. Její upíří část, se probudila k životu. Ta, kterou potřeboval on. Byla jí obdařena kvůli němu.

 On potřeboval k životu krev, bez ní, se jeho tělo dostalo do stavu blízké, jeho smrti. Byla jeho hnací motor, a bez krve, jeho fyzická stránka, jeho síla, moc a schopnosti, se zcela vypnuli. Ale její krev, to bylo něco zcela jiného. To byla touha, chtíč, vášeň. Potřeba, které již nedokáže nikdy odolat. Zrovna tak, jako ona jemu, až se z něho poprvé napije. 

Třesoucími prsty, si rozepnul knoflíčky své košile. Líbilo se mu, jak hltá pohledem, jeho počínání. A když svou košili odhodil stranou, při pohledu na jeho nahou hruď, vzrušeně vydechla. Po tváři mu přelétl spokojený úsměv. Toužila po něm. Stačil pouhý jeho dotyk, a celá se roztřásla. 

I když na první pohled, nebyli s bratrem k rozeznání, stejně Adamova přítomnost, nevyvolávala v ní to, co on.

 Přejel prsty, po jejím rtu. Pak se k ní sklonil a vášnivě ji políbil. Hladově. Již nechtěl, svou touhu skrývat. Po té odhrnul vlasy z jejího krku a prstem přejel po své značce, na jejím krku. 

„Toužíš po mně. Cítím to, Nathalie." Zavrčel a přitiskl si její hlavu, ke svému krku. Vzrušeně zasténal, když ucítil její jazyk, přejíždět rozpačitě, po své tepně.

„Označ si mě, Nathalie. Potřebuji to." Dostal ze sebe ztěžka a pohladil ji po vlasech. Zavřel oči, když ucítil, jak se její zuby, boří opatrně do jeho krku.

 „Děláš to správně, lásko. Nepřestávej. Neměj strach. Nemůžeš mi ublížit." Cedil mezi zuby a Nathalie poslechla. Zuřivě se zakousla a ještě zuřivěji, začala nasávat ten nektar, který, když se dostal do jejího těla, působil jí tak nepředstavitelnou rozkoš. 

Alex si její hlavu přidržoval u svého krku a druhou rukou, ji nepřestával hladit. Něco takového, ještě nikdy nezažil. I pro něj, bylo toto, něco zcela nového. Věděl, že to bude výjimečné, ale předčilo to veškerá, jeho očekávání. 

Jednou rukou uvolnil její pouta, a když se mu svezla do náručí a pevně se k němu přitiskla, po tváři mu přejel úsměv. Nyní i on, změnil svou podobu, a bez dalšího varování, se přisál k její šíji. Zasténala a zvrátila hlavu, aby měl lepší přístup. Tolik ji potřeboval.

Aniž by se od ní odpoutal, přenesl se s ní na postel a znovu se hladově přisál, na druhu stranu jejího krku.

 „Potřebuji tě. Tak moc, tě potřebuji." Zasténal, když se zadýchaně odtáhl na délku paží. Dívala se na něj s takovou touhou a oddaností ve tváři, že úplně ztratil nad sebou kontrolu. Hladově se vrhl na její rty, a ona mu polibek vášnivě opětovala. 

Teprve po několika dlouhých chvílích, sotva popadaje dech, se na ní podíval. Byl tak omámen okamžikem, že zcela zapomněl na to, že se stále ještě nacházejí, ve své upíří podobě.

 Její značka, v podobě dvou kousnutí, na jeho krku. Jeho vášnivým vyznáním, a neskutečnou touhou, její pokousaný krk. Jejich nateklé rty, od vášnivých polibků a několik škrábanců na rtu, nemohli již nikoho nechat na pochybách, že je jeho.