Teresa byla živel. Ihned se seznámila se všemi přítomnými, jako kdyby je znala odjakživa. Vilma se Samanthou ji vyhledali a velmi barvitě, ji nastínily celou situaci. Vilma byla přesvědčena, že jedině ona, jim dokáže pomoci. Však byla také z dvojčat, jako její vnukové.
Teresa si automaticky sedla blíže k Adamovi. K jeho nelibosti ovšem, a Nathalii, nezbylo nic jiného, jak zaujmout místo, po Alexově boku.
Na obou dvou, byla znát z přítomnosti toho druhého, značná nervozita. I Teresa si všimla, jak její sestra zhluboka oddychuje, a čím dál více, se to stupňovalo. Když se Nathalie natáhla pro slánku, nechtěně se dotkla Alexovi ruky a slánka jí vypadla z dlaně. Zalapala po dechu. Celým tělem, jakoby jí projel elektrický proud. Zvláštní pocit u žaludku a třes těla, dostavil se vzápětí.
I jeho vůně, která byla tak blízko, na ní působila, jako afrodisiakum. Ještě několikrát se zhluboka nadechla. Zavřela oči a přikryla si ústa ubrouskem. Najednou se jí zdálo, že snad i cítí vůni jeho krve. A že její zuby, si samovolně razí cestu. Vyděšeně si zakryla svou tvář.
Odtáhla se od stolu, až židle spadla na zem a vyběhla francouzským oknem na zahradu. Oba bratři, se zvedli od stolu. Teresa však byla rychlejší.
Adam se vztekle otočil a zamířil si to k autu. Zmínka o tamním baru, nenechala ho chladným, a kvůli ní, již dlouho tento podnik nenavštívil.
„Nathalie." zamračila se Teresa na svou sestru, když ji našla nedaleko mezi stromy. Seděla na zemi a plakala.
„Proč jsi ksakru utekla? Každý přeci ví, že si tě Alex označil. Nebo ne?"
„Ale já..., já..., Tereso..." Nathalie zvedla hlavu a odkryla ubrousek ze své tváře.
„Hm..., a co jako! Jsi stvořena pro něj. A jsi upír. To již také, každý ví. Myslím, že i tvůj povedený, budoucí manžel, tak proč skrýváš svou touhu, po jeho bratrovi?"
Nathalie vyskočila na nohy a zamračila se na svou sestru. „Ale nemůžu přeci..."
„Co nemůžeš?!"skočila ji do řečí Teresa, „ stejně se tomu neubráníš! Však řekni..., jaké to bylo, Nathalie? Líbilo se ti to s ním?" Přistoupila až k ní, a odhrnula pramen jejích vlasů, z jejího krku.
„Nathalie, krmil se z tebe. A podle toho, co jsem viděla, tak i ty z něj. Potřebujete se." Přivinula si ji do náručí a pohladila ji po vlasech. Chvíli dusila nárazy pláče své sestry svým tělem, pak se od ní odtáhla, aby ji viděla do tváře.
„A teď chci slyšet všechno!" zahalekala a mrkla na ní, „předpokládám, že tvou nedotčenost, dostal právě on. Alespoň nebudu stále já, ta černá ovce." Zasmála se a Nathalie se polykajíc slzy, zasmála s ní.
„Tak řekni, jaký je milenec? Je něžný? Vášnivý? Divoký? Nebezpečný? Řekni, Nathalie, chci slyšet detaily. Líbilo se ti to s ním?"
„Ale Tereso..., já..."
„Žádný, Tereso. Mluv! Sakra! Je tak zatraceně sexy, hned bych si dala říct." A vyprskla smíchy, když viděla vražedný pohled, své sestry.
„Neboj. Však má oči jenom pro tebe. Ale trochu si podám, jeho bratříčka. Tak řekni Nathalie, hořím zvědavostí."
„Ale já..., Tereso..." Nathalie na sucho polkla a zatřásla hlavou. Byla tak šťastná, že je její sestra zpět. U ní. Její zlobivá sestřička, která si ji pro její nedotčenost, vždy ráda dobírala. Ona byla její praví opak. Zkoušela muže, jako své ponožky. A vždy jí ráda vyprávěla, detaily, ze svého sexuálního života.
„Ach ano, Tereso. Nic takového, jsem ještě nikdy necítila. Bylo to..., tak překrásné a vzrušující." Zašeptala Nathalie nesměle.
„A..., a jaký je? No Nathalie, nečervenej se. Chci vědět, jakých rozměrů, dosahuje jeho výbava."
„Výbava?" zakuckala se Nathalie, „já..., já nevím. Nedokáži posoudit, Tereso. Však je to jediný muž, s kterým..., ale..., ale je nádherný. Veliký..., já..." Vydechla zasněně a vzápětí obě vyprskli smíchy.
ČTEŠ
NEBEZPEČNÁ VÁŠEŇ
RomansaNa panství Vanherrleson, ukryté hluboko v lesích, přijíždí Nathalie Matheusová, aby se vdala za Adama Vanherrlsona. Vytrvalého nápadníka, pro kterého ne, nebyla odpověď. Po smrti své babičky, ale nakonec svolí. Ovšem netuší, co ji zde čeká. Netuší...