KRYSTAMEN - Na věčnost

Kapitola 7. Tajfun

Kdyby v tu chvíli vyšla šéfka Aliance Yalene s růžovým kloboučkem a přáním pevného zdraví, byl by to pro Jacka menší šok. Dokonce i kdyby celá základna přešla do módu okamžité autodestrukce, zdálo by se to očekávanější než pochybný mladík, nabízející své služby zrovna v okamžiku, kdy je nejvíce potřebovali.

Samozvaný Curry nebyl zrovna vysoký človíček, všechno však spolehlivě doháněly jeho ryšavé vlasy, jejichž objem by mohl s přehledem soutěžit s blonďatou hřívou Serafiny Clermontové. Navlečen byl do špinavé uniformy místních techniků, hlavu měl kulatou jako koblížek a úsměv od ucha k uchu tak široký, že se Jackovi zdálo, že kdyby se byl usmál ještě o pár milimetrů víc, jeho dolní čelist by se utrhla. Oči měl tmavě zelené a rámované pihami, a jeho brada se zdála pokrytá řídkými strništěm.

Na Jacka a Sefi, kteří v tu chvíli zírali na zrzouna před sebou, musel být kuriózní pohled, Curry se však vůbec nezdál být jakkoliv vyveden z míry.

„Anó, anó?" sondoval, až mu oči jiskřily.

„Kdo... kdo vůbec sakra jste?!" nechápala Serafina.

„No přece Curry!" zajásal Curry. „Rýmuje se to se žirafy!"

Jack vykoktal: „Ne, to nerýmuje."

„Šmarjá boha jeho, jasnosti na nebesích, to je šumák!" zašveholil Curry. „To vůbec není důležitý. Ne že bych vás sledoval – a že jsem vás sledoval –, ale čirou náhodou vím, jak se dostat na Maan Hen."

Sefi vstala. (Zdála se skoro o hlavu vyšší než on). „A to je letět s tebou, he? Ne, to pardon, ale raději si pronajmeme loď nebo najdeme nějakého jiného, ehm, řekněme kompetentního pilota..."

„Jó? To chci vidět!" rozesmál se Curry, jako by to byl dobře vyvedený vtip. „Maan Hen je měsíc za Okrajem, slečno. A dle mé nefalešné skromnosti bych ti řekl, že jsem na téhle planetě jedinej, kdo je vás tam schopen dopravit."

Serafina se zarazila, zatímco Jack odhrnul zbloudilý pramínek sněhobílých vlasů z čela. „Jak? A proč jsi nás sledoval?"

„No, když jsem tady slyšel paninku, že se jde na záchranu galaxie, říkám si: Curry, safraporte, chlapáku, to by bylo, aby nebylo! A ejhle, co jsem zmerčil, to jsem zmerčil, a tak vám nabízím svý služby."

„Proč bychom měli jako věřit pochybnému ryšákovi, co vypadá jako vandrák?" chtěla vědět Serafina a dala si ruce v bok.

„Zajímavá idea," přitakal Curry zamyšleně. „Já sám bych si nevěřil. Záleží na tom, čemu věříte vy, a tomu budu věřit i já, protože bych nevěřil tomu, že byste mně nevěřili, poněvadž já vám věřim."

Sefi přimhouřila oči a chvíli hledala slova. „Cože to?"

„Nechcete, nechcete, dělejte, co chcete," pokrčil rameny Curry a otočil se na podpatku.

„Počkat!" vyjelo ze Serafiny samovolně. Otočila se na podezřívavě se mračícího Jacka a pověděla mu: „Co můžeme dělat? Jestliže lze věřit tomu, co nám řekla Yalene, tak se od Aliance žádné pomoci nedočkáme."

Jack zvažoval všechna pro a proti, měřil si poťouchle se chichotajícího Curryho drobnohledem a přemýšlel, jaké vlastně mají jiné prostředky. „Fajn, ač nerad, musím uznat, že Curry je jediný tvor, který je nám ochoten pomoci."

Serafině blýsklo v oku. „Dobře, fajn." Obrátila se na zrzouna a příkře mu oznámila: „Jsem linjalen. Stačí nepatrný náznak, že jsi spojenec Říše nebo že se nás chystáš zradit, a než mrkneš, bude po tobě. Jasné?"