KRYSTAMEN - Na věčnost

Kapitola 8. Přízraky zpoza dveří

Curry k překvapení Jacka i Sefi dostál všem svým slibům i vychloubání. Jakmile sedl za volant, přístroj pod jeho hbitýma rukama ožil a odlepil se od země, jako by skutečně na svého pána čekal celé věky. Ryšavý mladík vypadal za ovládacím panelem modré lodi jako šílený umělec – jezdil po ovládacím panelu prsty jako po pianu a vyluzoval podivné zvuky radosti.

Jakmile všichni naskákali do Tajfunu a Currant se dostal do pilotní kabiny, loď se zvedla ještě dřív, než se Jack a Sefi stihli posadit. Bylo to za pět minut dvanáct, poněvadž napůl-ještěrky přišly na správnou stopu a začaly pálit po lodi jednu laserovou střelu za druhou. Curry na to reagoval tím, že zprovoznil štíty a zapnul naváděné střely, takže jakmile se ocitli ve vzduchu v bezpečné vzdálenosti, z lodi vystřelila dlouhá raketa a celé vrakoviště lehlo popelem v mohutném atomovém výbuchu.

Jack necítil sebemenší lítost, vzhledem k tomu, že se ho tam pokusili zabít, ale nemohl odtrhnout oči od velikého kouřového hřibu ani dlouho potom, co opustili šakrolskou atmosféru. Až potom si pořádně prohlédl lodní interiér.

Když se pominul celkový nepořádek, jednalo se o docela zachovanou loď se společenskou místností, třemi kajutami a pilotní kabinou. Celkově tam však pár věcí nesedělo – třeba k čemu Currant potřeboval čtyři holovize v jedné místnosti?

„Vždyť je to normální šmelinář!" vyjela Serafina.

„Jsem všelicos, to jo," přitakal Curry, když zapnul autopilota a připojil se ke svým hostům ve společenské místnosti. „Heleďte, co bylo, bylo. Chci vám pomoct, což by bez lodi nešlo. Co vy na to?"

Jack dřív, než Serafina stihla otevřít ústa, vyhrkl: „Fajn."

„Dobře, dobře," usmál se samolibě Curry a uvelebil se na veliké pohovce.

„Takže, teď letíme na Maan Hen?"

Curry pokýval zrzavou hřívou vlasů. „Áno. Loď je v perfektním stavu, jak jsem ji nechal u těch haďáků. Máme dost hyperprostorového paliva na to, dostat se tam. Jisté je to, že za Okrajem budeme natankovat, jinak na Maan Henu zkejsneme navždycky."

„Jak je to s tím Okrajem?" chtěl vědět Jack. „Přes něj a zase zpět se dostali jen tři lidé. Jeden se zbláznil, druhý byl Dark Lord a třetí Mistaro."

„Svět za Okrajem je šílený," přitakal Curry zamyšleně.

„Proto to zanechalo trvalé následky i na tobě, co?" poznamenala jedovatě Sefi s pořádným zadostiučiněním.

Curry se zazubil. „To nepopírám. Věc se má takhle; mám speciálně upravené motory. Patrně jsem jeden z mála, kterej se dostal za Okraj a zpátky bez ňáký větší újmy. Za Okrajem se rozprostíraj Bezmapý končiny, což je prostě dlouhý pás ničeho. Nejsou tam žádný planety, žádný lidi, oubec nic. A je zatraceně širokej. Proto je třeba tolik paliva – i s hyperprostorem to trvá pár dní!"

„Co je za Okrajem?" řekla Sefi.

„Svět za Okrajem, má milá blondýno, je jinej. Zapomeň na všechny zákony, lidský, přírodní i magický. Každá planeta je jako jinačí dimenze. Může se tam stát ouplně cokoliv," odvětil Currant důležitě.

„A co jsi tam ty dělal?" zajímal se Jack.

„Po tom ti je houbelec," zašklebil se Curry.

Sefi rozpřáhl ruce s hlubokým povzdechem. „Dobrá tedy. Nevím, jak vy, ale já se jdu prospat. Čeká nás nějaká zastávka?"

„Jo, za několik dní se dostaneme do Dvanáctýho pásu, doplníme palivo a fárujeme přes Okraj," přisvědčil Curry.

Serafina se za dalšího hlubokého povzdechu (jako by znovu dávala najevo, že si není jistá vírou v Curryho lepší já) zvedla a odebrala se do kajuty. Jack setrval v tureckém sedu se zamyšleným výrazem. Na pár okamžiků se jeho oči střetly s těmi Curryho – jednalo se o několik krajně podivných momentů, po kterých sebou zrzoun prudce škubl a odešel do řídící kabiny.