KRYSTAMEN - Na věčnost

Kapitola 11. Trhlina v plánu

Zaraženost Serafiny Clermontové děsil oba zbývající pasažéry Tajfunu, ač jí to Jack nijak nevyčítal. Stála u zadního okna ještě dlouho dobu, dokud neminuli poslední planetární soustavu, Curry nepřenesl loď do hyperprostoru a nevydali se tak na dvoudenní cestu přes Bezmapé končiny, které oddělovaly centrální galaxii od světa za Okrajem. Jack by rád na Serafinu nějak chlácholivě promluvil nebo ji utěšil, ale připadal si natolik nemístně, že raději posedával v koutě obývací kajuty plné šmeleného zboží, čmáral si do svých papírů a dělal, že tam není.

„Souřadnice Maloranu zadány," prohlásil zvesela Curry, když vyšel z pilotní kabiny a usadil se na gauč. „Ty hele, co ty si tam vlastně pořád čmáráš?"

„Nic," zamumlal Jack, ale to už mu Sefi papíry vyškubla a přeměřovala si tužkou zanesené čáry. Na jednom z nich se skvěla načrtnutá Prapůvodní svatyně, na dalších pak sochy Aithera Maubawa a Reese Osvoboditelky z téhož místa. „Jacku, to jsi dokázal nakreslit zpaměti?"

Jack zrudnul. „Jo, prostě si rád kreslím."

Sefi uznale škubla rty a zblízka si prohlížela kresby, zatímco se Curry šťoural v zubech. „Ty hele, ty sochy máš obkreslený z nějaké učebnice, nebo tě do Svatyně vzal Mistr Marcin?"

„Byl jsem tam několikrát," odpověděl po krátké chvíli Jack.

„Ty? Vždyť ani nejsi linjalen," prohlásila Sefi poněkud zaraženě, čímž Jackovi připomněla své staré já, které šedovlasého chlapce terorizovalo kdykoliv jen mohlo. „Nám to bylo přísně zakázáno. Jen na doporučení primomagistra se uděloval přístup."

„Tomu se nedivím. Je to posvátné místo," řekl Jack a pokrčil rameny.

Curry se hlasitě zasmál. „To jste celí vy. Schováváte se bůhvíkde, sepisujete učený knihy, dohadujete se o posvátnosti a neposvátnosti, a mezitím se celá Galaxie vykoupala v krvi." Zakroutil hlavou a zašklebil se. „Jste úplně mimo všeho."

„Jak to myslíš?" vyštěkla Sefi.

„Tak, jak to říkám," prohodil Curry a otočil se na oba Tarakince. „Vůbec tenhle svět nechápete. Mistaro tu není měsíc nebo rok, ale sto jedna let! Víc jak polovina Galaxie si už nepamatuje, jaký to bylo před ním. Ze slova ‚linjalen' se stalo slovo stejné jako ‚vrah'. Aliance je proti tomuhle prostě krátká. Obměnily se nejmíň tři generace lidí. Mistaro tu byl pro ně vždycky – a taky navždycky bude."

Sefi zaťukala na rukojeť svitoseče na svém opasku. „Ne na dlouho." Zase to prohlásila tak, jako by vedla misie proti všemocnému samovládci každý den. Možná to představovalo štít, za nějž se schovávala, aby se každou chvíli nestočila do klubíčka a nepropukla v hysterický pláč z nejasné a dost možná i vražedné budoucnosti.

„Tvůj táta je zvláštní," podotkla Sefi najednou.

Curry dál dělal jakože nic, ale Jack dobře vycítil náznak zloby v tónu jeho zpěvavého hlasu. „Kdo by nebyl zvláštní, když tvrdne přes dvě stě sedmdesát let na planetě, kde mu společnost dělaj leda tak pavouci."

Sefi se už nadechovala na další poťouchlost, protože ona si nikdy nedokázala uvědomit, kdy se pohybuje na tenkém ledě, a tak Jack rychle přispěchal s tím prvním, co ho napadlo: „Tvá matka musela být velmi mocná, když dokázala stvořit nerostiál."

Curry zamrkal, poškrabal se v zrzavém vrabčím hnízdě na hlavě a pak se vševědoucně usmál. „Ano, byla dost mocná. Ale zařekla se používat Sílu, protože s ní udělala spoustu zlejch věcí. Někdy měla takový zvláštní stavy. Říkala – jednou Teimaster, navždy Teimaster." Odmlčel se a popotáhl své kalhoty s kšandami, které vypadaly jako montérky. „Jdu se podívat na topení. Přijde mi, že nějak zlobí." Vstal, zahalekal a odešel kamsi do zadní části lodi.