KRYSTAMEN - Na věčnost

Kapitola 3. Hologram

„A vy víte moc dobře, co to znamená," dodala Avaruma tím svým obvyklým žluklým hláskem, z kterého se každému zvedal žaludek. Pomalu postavila kazetu na stůl tak, aby na ni měl každý dobrý výhled, a posunkem vyzvala Marryho, aby se pokusil odporovat, zatímco zmatení Jack a Serafina těkali pohledem z jednoho na druhého.

Reese Savior-Sinclairová se stala ještě za svého života ikonou. Její kult osobnosti se rozvinul do takové výše, že i v Prapůvodní svatyni jí postavili sochu hned naproti Praotci Aitherovi. Příběhů okolo jejích skutků existovalo mnoho, nafouklých a značně přibarvených; o nalezení krystamenů, vzniku Sjednoceného řádu, druhém zapuzení Dark Lorda, zbavení galaxie magnátů otrokářů, vynalezení syntetických minergarů. Na všem se ani zdaleka nepodílela sama, ale na ty druhé už historie pomalu začínala zapomínat. Její jméno (a hlavně příjmení, jehož nositelé byli rozprostřeni po celé galaxii) však stále vzbuzovalo jistou fascinaci a automatický zájem.

Vtip byl už jen v tom, že v místnosti seděli hned tři její velice vzdálení potomci: Jack, Serafina a Marry. Poslední jmenovaný náhle zbledl jako stěna. Jeho rozčilenost se rázem vytratila a žezlo převzala nějaká divná směsice děsu.

„Ne," řekl prostě.

„Ujišťuji vás, že ano," pronesla Avaruma rozladěně, luskla prsty, aby přitáhla pohledy Jacka a Serafiny, a zapnula kazetu na stole.

V mžiku se nad přístrojem objevil namodrale problikávající hologram o velikosti dvou jablek v podobě velice staré ženy. Zahalena byla do bohaté, široké róby s dlouhými prošívanými rukávy. Hřbet už měla ohnutý, jako by ji čas celý život tlačil do zad, oči ověnčené vráskami a vlasy svázané do tuhého uzlu na temeni hlavy. Přesto si však v sobě stále uchovávala cosi ze své bývalé důstojnosti. I kdyby byla Reese Osvoboditelka na svá stará kolena sebevíc k nepoznání, jasný signál, o koho se jedná, představoval její poněkud netypický náhrdelník.

„Tavij," pronesla Serafina velice tiše, což na Jacka chtě nechtě udělalo malý dojem. Že by Clermontová nebyla na takové intelektuální nížině, jak si myslel? Ale to už se namodralý obraz dávno mrtvé ženy rozmluvil.

„Dnes je to už," začala Reese rozvážně, snad jako by se to učila nazpaměť, „sto sedmdesát čtyři let ode dne, kdy mě na mé rodné planetě srazila delordská stíhačka a jistý zrzoun Tom Castello mě neobratně ošetřoval."

Jack třeštil oči nedočkavým vzrušením. Život jeho dávné předkyně byl fascinující a ovlivnila galaxii jako málokdo před ní, proto ji vidět takřka před sebou přinášelo Jackovi pocit, jaký zažíval jen v Síni duchů.

„Tato nahrávka je druhá ze tří. Pořizuji ji 5. Maluwana roku..." zamžourala očima a chvíli počítala, „...pět tisíc čtyřicet. Jako na všechny, i na mě dolehly přežité roky, a že mi jich Spirit nadělil mnoho. Tyto hologramy jsou mou poslední vůlí a odkazem. Bližší informace jsou samozřejmě na kazetě jedna."

Serafina se nervózně ošila.

„Tento vzkaz nahrávám pro budoucí vedení Bratrstva a Sesterstva Síly, neboť ať si to lidé uvědomují nebo ne, obklopuje nás vyšší moc, ať už ji pojmenujete jakkoliv." Vážně přikývla a srovnala si tavij na svém krku. „Ve svém životě jsem se setkala s mnoha jasnovidci. S většinou z nich za Okrajem. Tři z nich však kráčeli za mých dob po Galaxii."

Jasnovidci? Jack rázem dostal neblahý pocit. Začal se potichu modlit, aby v tom nezačala hrát roli nějaká věštba – ta vždycky všechno jen zkomplikovala. I za vyvraždění většiny Reesiných potomků mohlo proroctví. Jackovi krátce na to došlo, že podle data se teď dívá do očí Reese Osvoboditelky osm měsíců před její smrtí, pouhých devět měsíců před invazí Mistara do galaxie.