Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓

》"Sáro?!" 《

Příjemné čtení :)

Byla tma. Po řídce osvětlené ulici se procházela vysoká, sportovně oblečená blondýnka se sluchátky v uších. Prozpěvovala si melodii její oblíbené písně a vůbec nepostřehla, že ji už dobrou půl hodinu někdo sleduje.

Svalnatý zrzek se držel v dostatečné vzdálenosti od své kořisti, ale nespouštěl z ní své hladové oči. Sledoval ji tak dlouho, ale vždy se v její blízkosti objevil další člověk. Muž musel počkat, až budou jen oni a nikdo ho nebude rušit.

„Konečně." Řekl si sám pro sebe a zahnul do vedlejší uličky, přesně tam, kam jeho oběť.

Dívka dál nevzrušeně šla. Najednou zaslechla spadnutí něčeho malého, nejspíše plechovky. Zastavila a vyndala si sluchátka z uší. Jemně polkla a otočila se.

Nic. Nikde nikdo. Blondýnka pokrčila rameny a vydala se dál.

Znovu. Spadnutí plechovky. Dívka se zase otočila a zase tam nikdo nebyl.

„Co když mě někdo sleduje?" Pomyslela si.

Další pád plechovky. To už dívka nevydržela a nasupeně se otočila. Tentokrát však vrazila do něčí svalnaté hrudi.

Než stihla jakkoliv zareagovat, cizinec uchopil její zápěstí do jedné ruky, aby zabránil útěku. Podíval se na ni svýma zelenýma očima.

„Kdo-kdo jste?" Blondýnka se zakoktala a pohlédla na pronásledovatele.

„Max. Těší mě." Muž se usmál a odhalil své tesáky.

„A ty bys měla být Sára, že?"

„Jak-jak víte moje jméno?" Sára na něj vykulila své dokonale hnědé oči.

Na Maxově tváři se objevil úšklebek. Pohladil Sáru po tváři, ale ta sebou cukla.

„Sleduju tě, zlatíčko, už nějakou dobu."

„Já nejsem žádný zlatíčko! Co po mně, sakra, chceš?!" Sára zahnala strach a pokusila se Maxe přemoci. Vykopla nohou a silně udeřila jeho mužství.

Upír sykl, ale větší známku bolesti neukázal. Sára nespokojeně přimhouřila oči a pokusila se vytočit tak, aby pustil její zápěstí. Max si ji ale přetočil zády k sobě a natiskl ji na sebe. Její ruce byly uvězněny mezi jejich těly. Max uchopil Sáru kolem pasu a ještě ji k sobě přitlačil.

Naklonil se k jejímu uchu a zašeptal: „Co po tobě chci?" Zlehka Sáru pohladil po krku. Na místě, kde se jí dotýkal, jí naskočila husí kůže. Upír se pousmál.

„Tady má někdo strach."

„Nebojím se tě!"

Max olízl své rty a naklonil se k Sářinu krku. V tom mu do ramene vystřelila prudká bolest. Zvedl hlavu a všiml si, že na střeše stojí menší dívka a míří na něj lukem s dalším šípem, připravena vystřelit.

Nespokojeně zavrčel a odstrčil od sebe Sáru. Ta si při pádu odřela obě kolena a zajíkla se.

Upír se ale nadále věnoval lučištnici, když v tom se za ním objevila další dívka.

Zabodla do upíra dřevěný kolík a ten se proměnil v popel.

Destiny pohlédla na Anaid a ukázala na ni, že má přijít. Černovláska nečekala a hbitě doběhla k místu činu.

„Kdo to je?" Ukázala Dez na vzlykající blondýnku, která k nim seděla zády a pevně se držela v klubíčku.

Anaid pokrčila rameny a vydala se za dívkou. Obešla ji a přisedla si k ní.

Podívala se ji do obličeje a ztuhla.

„Sáro?"

Blondýnka vzhlédla a radostně se usmála.

„Anaid!" Vykřikla a lovkyni objala.

„Co tu děláš? Nemáš být v Kanadě?"

„Přijela jsem za tebou včera." Řekla šťastná Sára a dál silně objímala Anaid.

Společně vstaly a došly za Dez.

„Sáro, tohle je má kamarádka Destiny Collins. Dez, tohle je má dávná spolužačka Sára Hunter."

Obě dívky si potřásly rukama a usmály se na sebe.

„Sáro, kde bydlíš?" Zeptala se opatrně Anaid a stále držela roztřesenou blondýnkou kolem ramen.

„Včera jsem byla ubytovaná na jednu noc v motelu. Dnes jsem tam chtěla zajít zase."

„A víš co? Pojď k nám. Místa máme stále dost." Usmála se na svoji spolužačku Anaid a společně vyšly všechny 3 domů.

*****

Vstoupily do kuchyně, kde už seděl James. Zvědavě si prohlédl novou příchozí.

„Za chvíli nám dojdou ložnice, s tvým tempem, Anaid." Pokýval na lovkyni, která právě připravovala kafe.

Sára tázavě zvedla na upíra obočí a koukla se na Dez.

„Ehm. Tohle je James. Anaidin poručník u kterého bydlí." Odpověděla ji na nevyřčenou otázku.

„A jak jste to myslel, pane?"

„Prosím, říkej mi Jamesi," usmál se zlehla upír, ale dával pozor, aby nevykoukly jeho tesáky. „Tady má milá Anaid," ukázal na lovkyni, opírající se o desku linky, „si sem domů už přivedla Destiny a Liama. A ty jsi další."

Sára zaskočeně pohlédla nejprve na Dez a potom na Anaid.

„A kdo-„

„Liam je můj kamarád. Žádný přítel ani nic podobného." Skočila ji do řeči Anaid, protože už předem znala kamarádčinu otázku. Postavila před Sáru hrníček s kafem.

„Vem si to kafe s sebou a pojď. Ukážu ti ložnici."

Sára vzala rozklepanýma rukama teplý hrníček a vyšla s Anaid do prvního patra.

„Takže tyhle první dveře jsou koupelna. Teď už pro kluky. Dveře s číslem 1 jsou od Liamovy ložnice. Protějčí dveře, dvojka, patří Jamesovi. Trojka je moje, 4 Dez. A tvoje dveře jsou s číslem 6. Číslo pět je dámská koupelna." Mrkla na Sáru lovkyně a vedla ji do její ložnice.

Když Anaid otevřela dveře, Sára se nestihla divit. Vše sladěné do odstínů oranžové.

„Proč je všude taková tma? To tu nejsou okna?"

Anaid byla otázkou zaskočena. Takže Sára netuší o upírech!? To je problém, když teď bude s jedním bydlet.

„Noo... Nepotřebujeme je. Máme klimatizaci a tak větrání není potřeba. Ale v každém pokoji okno je." Zalhala Anaid a vydala se pryč.

„Jo a prosím, Sáro, nechoď do ostatních pokojů. James i my máme rádi soukromí." Usmála se lovkyně ve dveřích a nechala Sáru samotnou.

Ta si sedla na postel a vlažné kafe položila na noční stolek.

„Takže tady budu bydlet." Usmála se.

Jenže proč se Anaid chová tak divně? Proč je nemůžu navštěvovat v jejich pokojích? A co mělo znamenat to přepadení? Všechny tyto otázky a spousta dalších vrtala Sáře hlavou, zatímco se vydala do koupelny.

-----------------------

Tak tady je nová kapča Anaid Viguité :D Doufám, že se bude líbit a dáte vote :) Přibyla nám další postava, a to Sára Hunter. Ano, Sára a ne Sarah :)) Upřímně doufám, že si ji oblíbíte jako já ;))

Jakou roli bude mít Sára v našem příběhu? A dozví se, kdo jsou ostatní zač? A kdo je vlastně ona? ;))

btw. V médiích máte vzhled Sáry :)