Camille procházela temnými ulicemi Paříže, směrem ke gigantické železné konstrukci nesoucí název Eiffelova věž. Její černá kožená bunda byla skvělá ochrana před zdejším sychravým počasím, bohužel černě legíny měla promočená už od toho, co vyšla z doupěte.
Upírka nechápala, proč se s ní Nicolas chce sejít mimo doupě. Ale věřila mu.
Camille došla pod věž a ohlédla se kolem. Nikde nebylo ani památky po Nicolasovi. Chladně si povzdechla, založila si ruce na prsou a opřela se o menší zídku.
„Tak konečně jsi došla." Ozval se líbezný hlásek za ní. Camille ztuhla, tohle nebyl hlas jejího milence.
Prudce se otočila a spatřila černovlasou lovkyni se šibalským úsměvem, oblečenou v černém overalu. Vlasy svázané do culíku, jako vždy.
„Anaid. Proč si mě sem volala?" Upírka podezíravě ustoupila o krok a po očku vyhledávala Anaidiny společníky.
„Chci ti pomoct." Pokrčila lhostejně lovkyně rameny.
„Pomoct? A od čeho asi?" Odfrkla si Camille a dál sledovala okolí. Vítr obrátil směr a upírka jasně a zřetelně ucítila pach odporného psa, vlkodlak. Jenže Anaid to nebyla, takhle cítit nešla.
„Máš nového společníka?" Usmála se na ni Camille vítězoslavně a tentokrát se zadívala zpříma na Anaid.
„Chci ti pomoct od Nicolasova oddání." Lovkyně očividně přehlížela otázku její matky.
Camille se hrdelně zasmála a ve chvíli nepozornosti byla sražena k zemi a uvězněna něčími silnými pažemi. Upírka se začala zmítat a pokoušela se vyprostit, marně.
„Uklidni se." Zavrčel onen neznámý a až po té, co Camille přestala házet hlavou, si povšimla, že je uvězněna pod mladým a vcelku přitažlivým zrzkem s nezvykle zlatýma očima.
„Camille, toto je moje beta Marcus Wolf. Marcusi, má matka Camille, očividně Viguité." Představila je formálně Anaid.
„Těší mě." Zazubil se na upírku mladý vlkodlak a upevnil stisk.
Camille si nespokojeně odfrkla a ani si nepovšimla, že se přestala bránit úplně. Ležela na zemi, pod tělem pro ni smradlavým vlkodlakem a pozorovala tvář své dcery.
„Marcusi." Špitla Anaid a nespouštěla zrak z upírky, která nechápavě svraštila obočí.
Vlkodlak jedním prudkým pohybem pustil Camille ruce a o nanosekundu později upírce zlomil vaz.
„Tak a teď máme tak maximálně čtvrt hodiny, než se probudí. Jdeme!" Rozkázala nekompromisně nová alfa a vydala se pryč. Marcus zvedl mrtvou upírku do náruče a doběhl Anaid.
--------------------------------------
„Tak co budeme dělat?" Sára si nervózně okusovala špičku palce a koukala do oranžové zdi Jamesova domu, ve snaze najít tam odpověď.
„Nevím." Vydechl Liam sedící na křesle.
„Jediná možnost je tě pořádně přivázat ve sklepě." Nadhodila Anaid a urputně přemýšlela nad jinými možnostmi.
Od doby, co se před hodinou dozvěděla od jednoho Nicolasova poskoka, že Sára byla pokousána Alfou, všichni jen nervózně seděli a přemýšleli.
„A proč je to vlastně takový problém? Já to furt nechápu." Odfrkla si vlkodlačice.
„Jelikož pokud je to ta Alfa. Ta, jejíž post se dědí po generace. Tak ta Alfa je extrémně silná a ni stříbrné řetězy ji neudrží. Takže ani tebe. Co na tom pořád nemůžeš pochopit?" Nadskočila frustrovaná Dez a začala přecházet po místnosti. Tohle jí začalo lézt na nervy.
„Tak to uděláme jinak." Spráskl ruce James, opírající se o futro dveří. „Dokážu sehnat místnost, vlastně celu, ze stříbra a uvnitř s bodci. Stříbrnými. Sice to nebude nejpříjemnější, ale udrží ji to."
„Ale já jsem tady stále. A nesouhlasím." Založila si Sára ruce na prsou.
„To je dobrý nápad." Zamyslela se Anaid a podrbala se na zátylku.
„Haló, lidi! Poslouchá mě někdo?" Odfrkla si vlčice a varovně zavrčela, aniž by si to uvědomovala. „Páni, jde to samo." Vydechla úžasem a položila si dlaň na hrudník.
„Ehm." Odkašlal si James. „Tak to je vyřešené. No...." Najednou trhl hlavou na stranu a zaposlouchal se. „Probouzí se." Přimhouřil oči a zadíval se na Anaid. Lovkyně znatelně kývla a vstala.
-----------------------------------
Mladá upírka se začala zlehka probouzet. Pokusila se zvednout hlavu a rozhlédnout se, ale v ten moment jí z krku vystřelila bodavá bolest do hlavy. Camille sykne. Tohle je její první smrt, vlastně druhá, ale nepočítá za svůj lidský život. Tak na tohle si budu muset asi zvyknout. Pomyslí si.
Když konečně dostatečně zaostří, zjistí, že se nachází v temné, naprosto prázdné místnosti bez oken.
Za jejími zády se ozve lehké došlápnutí.
„Tak upírka se nám uráčela vstávat." Zasměje se jí černovlasá lovkyně a stoupne si do Camillina zorného pole. Ta na ni jen varovně přivře oči.
„Bolí to, co?" Sykne Anaid, ale na odpověď nečeká. Otočí se a o vteřinu potom v rukou drží židli. Přisune si ji ke Camille, otočí ji opačně, sedne si na ni obkročmo a zadívá se upírce do očí.
„Jaké to je? Být uvězněná a vědět, že si pro tebe on nepřijde?"
„Zeptej se Sáry, ta to jistě moc dobře zná." Odfrkne si Camille.
„Hm." Anaid přimhouří oči. „Vidíš támhle ten tmavý čtverec?" Zeptá se lovkyně a ukáže za Camille. „Ach, asi ne, že? Je přímo za tebou a ty se neotočíš." Zasměje se výsměšným tónem. Nikdo si tuto chvíli neužívá víc než samotná Anaid.
„To je okno. Když zmáčknu tenhle čudlík." Z kapsy šortek vytáhne malou bílou krabičku s červeným tlačítkem. „Tak se otevře a na tebe padnou sluneční paprsky. A víš ty, co to znamená? Spálení." Na tváři se lovkyni usadí zlověstný úšklebek.
„Ty bys vlastní matku nezabila." Prskne na ni Camille a začne se smát.
„Matku?! Má matka zemřela, když ji Nicolas o Vánocích zabil!" Vykřikne rozrušená černovláska.
„Když myslíš." Odfrkne si upírka a obrátí oči v sloup. Ve stejnou chvíli uslyší malé cvaknutí a než se stihne podívat na svoji dceru, tak její pokožka začne žhnout pod silnými slunečními paprsky.
„Tak to by bylo." Ozve se o sekundu později lovkyně a okno zavře. Před ní teď sedí upírka, s rozpraskanými a ožehnutými zády, udýchaná, jako by běžela maraton.
„Tak a teď mi řekni, co Nicolas chystá." Pronese lhostejně Anaid a sedne si na židli tureckým sedem.
„Do toho ti nic není." Špitne vysílená Camille. Ozve se další pípnutí a upírka začne řvát bolestí, když ji sluneční paprsky začnou pálit na zádech.
„Fajn!" Vykřikne a tím zastaví svá muka. „Nicolas tě chce zabít. Je tebou úplně posedlý! Stačí?! Teď mě pusť!!" Vykřikne upírka jedním dechem a hlava jí únavou klesne.
„Ne, až se za tři dny vrátím, zapomeneš na Nicolase. To, co k němu cítíš, je pouhopouhé oddání." Mrkne na ni lovkyně a odejde s cely.
------------------------------
Tak už jsem to zjistila :) Počítám s ještě 4 kapitolami + Epilog. Není to 100%, může to být kratší či delší, ale toto je asi nejpravděpodobnější odhad :)
P.S. Doufám, že se Vám kapitolka líbila a zanecháte mi tu votes a comenty :D
ČTEŠ
Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓
Vampire>2. díl< Anaid a její přátelé si milně myslí, že jejich hlavní nepřítel -upír Nicolas - je mrtev. Jenže on chystá další útok, a na pomoc si vzal ženu, která je úzce spjata s životem slavné lovkyně. Kdo je ta žena? A dokáže ji Anaid pomoci? ©Dí...
