Ozvala se další rána. Na zem spadla další váza. Rozzuřený blonďák všude kolem sebe ničil věci.
„Nicolasi! Uklidni se!" Za ním stála drobnější brunetka a snažila se svého milence uklidnit. Ten ale jen dál rozčileně ničil pokoj.
Po pár sekundách přestal. Stál uprostřed místnosti, pozoroval bílou stěnu a ruce měl v pěst tak silně, až mu zbělaly všechny klouby.
„Jak se mám, Camille, uklidnit? Max je tuhej, a náš plán nevyšel." Pronesl skrz zaťaté zuby a dál nehybně zůstal vprostřed obývacího pokoje.
Brunetka přešla přes pokoj a zezadu se přitiskla na Nicolase. Zhluboka se nadechla a ucítila ten známý pach krve smíchaný s kolínskou. Pohladila svého milence po rameni.
„Max byl nováček. Neříkej, že by to dokázal. Zabil by ji." Camille obešla upíra dopředu a zadívala se do jeho modrých očí. „Nech to na mě. Nějak to zařídím."
---------------
Zpod přikrývky, hrající všemi odstíny oranžové, čouhaly jen husté blonďaté kadeře. Do pokoje se dobývaly ranní paprsky slunce.
„Mnn..." Ozvalo se tiché zamrmlání. Z postele vykoukla dívka s kaštanovýma očima a upřela svůj ospalý zrak na digitální budík na nočním stolku.
„Jako vážně? Je teprve šest ráno." Naštvaně se posadila na postel a dala si hlavu do dlaní. Jak moc toužila ještě spát, ale věděla, že neusne. Proto se rozhodla se jít nasnídat a pak se vydat, jako každé ráno, běhat.
Až teď si Sára uvědomila, co se včera stalo a kde to vlastně je. Promnula si oči.
„Potřebuju nějaké líčení. A taky žehličku na vlasy." Tichounce si sama pro sebe říkala svůj plán. Jenže ona tu žádné věci nemá. Tak co teď?
Vstala z postele a rozhlédla se po pokoji. Nakonec zaraženě koukala na velký toaletní stolek se zrcadlem, co se hrdě tyčil mezi oknem a šatníkem.
Kde se tady vzal? Včera tu nebyl? Pomyslela si, když prohledávala jeho šuplíky. Nemohla uvěřit vlastním očím. V každém šuplíku bylo nejméně tucet řasenek, bronzrů, očník tužek, pudrů,...
Spokojeně se nalíčila a pak se zadívala na největší šuplík, schovaný úplně u země. Otevřela jej a uviděla tu nejmodernější žehličku s dotykovým nastavováním. Vedle žehličky ležela u kůlma na vlasy, stejně moderní. Ve stolku našla i různé šperky, laky, lesky na rty, sponky a pinetky. Ale kde se to tady vzalo? Tuhle otázku nemohla dostat z hlavy.
Nakonec se převlékla do lehkého sportovního oblečení a vyrazila tiše do kuchyně. Všude byla tma, žádná okna ani nic podobného. Už se radši nechtěla na nic ptát. Nebavilo ji, jak Anaid stále odsekávala její otázky a neodpovídala ji. Radši si to všechno zjistí sama.
V kuchyni si nachystala hrníček s kávou a dala vařit vodu. Pak otevřela ledničku. Přimhouřila oči při pohledu na jeden šuplík plný krevních sáčků.
„Bože, proč by někdo měl v ledničce krev?" Řekla, ale to si ještě neuvědomila, že v kuchyni není sama.
Vzala jeden sáček do rukou a prohlížela si ho. Byl tam nalepený jen jeden štítek, kde byla napsána krevní skupina a Jamesovo jméno.
„Měla bys to nechat být. James nemá rád, když na jeho majetek někdo sahá." Ozvalo se za Sárou, až jí krev spadla z rukou a rozlila se po zemi. Opatrně se otočila.
O futro dveří se opíral vysoký blonďák, jen v pyžamových kalhotách, a pozoroval Sáru svýma neuvěřitelně smaragdovýma očima. Na tváři mu pohrával lehký úsměv. Při tomto zjevení se blondýnka začala červenat.
ČTEŠ
Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓
Vampire>2. díl< Anaid a její přátelé si milně myslí, že jejich hlavní nepřítel -upír Nicolas - je mrtev. Jenže on chystá další útok, a na pomoc si vzal ženu, která je úzce spjata s životem slavné lovkyně. Kdo je ta žena? A dokáže ji Anaid pomoci? ©Dí...
