》Epilog《

194 21 4
                                    

O měsíc později...

Camille, Anaid, Dez, Liam i Sára postávali na nejvyšším patře Eifellovy věže. Bylo krátce po půlnoci a nikdo se v okolí nenacházel.

Všichni byli oblečeni v černém, avšak Sára jediná měla provizorní jednoduché šaty.

„Sešli jsme se tu..." Začala Camille odříkávat typická slova kněze na pohřbu. Každý se ponořil do svých myšlenek a hloubal ve vzpomínkách o Jamesovi.

Anaid si vzpomněla, jak ji učil jezdit na kole. Jak ji učil číst a psát. Pak ji učit vraždit a lovit. A ona se mu odvděčila tím, že ho nechala bezdůvodně zemřít.

„Destiny, mohu tě požádat, abys řekla pár slov o Jamesovi?" Otočila se upírka na lovkyni.

„James byl jako můj táta." Spustila. „Když jsem se poprvé ocitla před prahem jeho domu, vzal mě dovnitř a naučil všemu, co umím dnes. Byl jediným upírem, který se choval jinak. Nenáviděl svoji podstatu, ale naučil se s ní žít a netrpěl. Sám říkával, že se nechce dožít smrti Anaid ani mě, a to se mu splnilo."

„Krásné." Pokynula jí hlavou Camille. „Liame?"

„Sice jsem, stejně jako Sára, Jamese moc neznal, ale za tu dobu, co jsem s ním sdílel jeden byt, pochopil jsem, že je jiný. Život upíra nebral tak, jako každý. Krev tady a krev tam. Vždycky byl po ruce, vždycky pomohl a rozveselil. Nikdy na něj nezapomenu."

„Děkuju." Usmála se na něj Camille. Omluvně se podívala na Sáru. Dívenka pochopila. Nic říkat nebude, vždyť ho ani neznala.

„Anaid?"

„James. Nikdy na něj nezapomenu. Pamatuju si, jak se mě ujat a vychovával jako sobě vlastní. Zachránil mi před Nicolasem život, a já mu to nikdy nedokážu oplatit. Teď už ne."

„Děkuji." Pronese usměvavě upírka a obejme dceru kolem ramen. „Chceš se toho ujmout?"

Anaid pokýve a do rukou uchopí vázu. Odkryje víko a nahne se přes zábradlí.

Popel se začne sypat a vířit v nočním vzduchu, až nakonec dopluje po vzduchu do Seiny a pokojně odplave ve směru k měsíci.

------------

Na letišti svítí nádherné slunce. Anaid stojí ve stejném černém oblečení jako včera na Jamesově pohřbu a smutně pozoruje objímající se Sáru a Dez.

„Snad nám tady přežiješ. Uvidíme se za pár let." Usměje se na ni Liam a sevře Anaid v láskyplném objetí.

„Užijte si to v Rumunsku."

„Anglie by byla lepší." Pousměje se Dez, která k objímající dvojici přistoupila.

„Dez. Rumunsko je naše konečná volba. Nic na tom nezměníš." Usměje se na ni Sára, ale každý ví, že falešně. Všichni stále truchlí za drahou ztrátu.

„Můžeme?" Otočí se Sára na Liama a vtiskne mu chtiví polibek.

„Můžeme." Liam se po chvíli odtrhne a obejme svoji přítelkyni kolem pasu.

„Sbohem." Otočí se Sára za lovkyněmi a zamává jim. Tohle je naposledy, kdy se všichni společně sešli. Tohle je naposledy, kdy Sára spatří havraní vlasy své nejlepší přítelkyně.

„Začneme od začátku. Zapomeneme na minulost, lásko." Liam se usadí vedle Sáry v soukromém letadle a políbí ji do vlasů.

„Jo, nový život." Povzdychne si Sára a zadívá se na odcházející dvojici dívek.

-------------

„Co teď?" Otočí se Dez na Anaid. Obě se zastaví uprostřed letištní haly.

„Coby." Pokrčí lovkyně rameny. „Začneme novej život."

„Jo, novej život." Povzdychne si Dez a naposledy se ohlédne za odlétajícím letadlem.



----------------

Tak nám tímto skončí duologie Anaid Viguité :) Doufám, že jsem si ji užili stejně jako já její psaní :D

















🎉 Dokončil/a jsi příběh Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓ 🎉
Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓Kde žijí příběhy. Začni objevovat