Anaid Viguité: Rodinné tajemství (2. díl) ✓

》Plán《

Ihned, jak ji upír spatřil, tak vstal a gentlemansky si s Anaid potřásli rukou. Lovkyně jeho chování nechápala.

Opatrně se usadila k upírovi a podezíravě si ho měřila pohledem. Jeho rozepnutá rudá košile dávala na odiv sněhovou pokožku. Oči barvy moře ji se zaujetím pozorovaly a měřili si ji. Na tváři se upírovi zračil úšklebek.

„Tak o čem jsi chtěl mluvit, Nicolasi?"

Lovkyně nechtěla chodit okolo horké kaše. Věděla, že on je schopný mluvit dost dlouhou dobu a na to opravdu neměla čas. Chtěla najít Sáru, ujistit se, že je v bezpečí a v pořádku.

„Hm... Jdeš na to rychle. Líbíš se mi." Upír si olízl spodní ret a dál zkoumal Anaidinu nehybnou tvář.

„Vítejte v Baru půlměsíce. Co si dáte?" Lovkyně s sebou neznatelně trhla, když se vedle stolu vynořila vysoká blondýnka s mikádem a upřela své znuděné kovové oči na Anaid a poté na Nicolase.

„Dám si lidskou krev. Nejlépe skupinu B-." Upír stále nespouštěl zrak z lovkyně, které jeho chování začínalo jít na nervy.

Servírka si zapsala objednávku a tázavě stočila kovový pohled k Anaid.

„Stačí mi voda."

Blondýnka odcupitala pryč. Anaid se pohodlně zapřela do sedačky. Tuhle hru můžou hrát dva. Pomyslela si.

„Jsi nechutný, Nicolasi." Znuděně se podívala na svoje nehty, nalakované na černo.

„Patří to ke mně." Upír se předklonil a opřel lokty o stůl. Pokoušel se vypočítat Anaidino chování. Nedával nic najevo, ale lovkyně ho mátla.

„Tak žádné zdržování. Já vím, že ty víš, kde je Sára." Černovláska zopakovala upírův pohyb a opřela lokty o stůl. „Mluv." Řekla ostře a vyčkávala na odpověď.

----------------------------

Na fialovém gauči spokojeně dřímala drobnější blondýnka, schoulená v karmínové dece. Její krk byl obvázán notnou dávkou obvazu.

Vedle gauče, na křesle stejné barvy, seděla upírka Camille a prohlížela si podřimující Sáru. Všimla si jasných změn na dívčině vzhledu. Její blonďaté kadeře zhoustly a zarovnaly se na délku lopatek. Její ostré rysy v obličeji vynikly a rty se zbarvily do broskvové.

Když ji upírka ukládala, všimla si jejího těla. Blondýnka sice byla hubená, ale neměla žádné svaly. Nyní vypadala, jako by celý život pilně cvičila. Tělo bylo mírně osvalené, ale ne příliš kulturistické. Takové tělo by ji mohla závidět i kdejaká modelka.

Její pokožka vypadala opálenější. Nehty se mírně prodloužily.

Sára se převalila na záda a prudce otevřela oči. Její oříškové duhovky byly sytější než kdy dřív.

„Co se to stalo?" Sykla a přiložila si ruku na čelo, které přímo hořelo. Celá pokožka ji nepříjemně svědila a pálila.

„Proměna byla dokončena." Camille se na dívku usmála a odhalila tím své upíří tesáky.

„Jaká proměna?" Dívka se usadila, až jí přikrývka sjela z těla. „Kde mám tričko?!" Vykřikla a ihned se zabalovala více do deky.

„Tady." Upírka vstala a donesla vyděšené dívce fialové tílko. Také jí podala menší zrcátko.

„K čemu zrcadlo?" Až teď si Sára všimla, že její hlas je jemnější a zároveň dravější než předtím. Co se to se mnou stalo? Proč se cítím tak jinak?

„Prošla si proměnou. Pochop to." Upírka byla až vražedně klidná. Znovu se usadila na křeslo a prohlížela si blondýnku, která zkoumala své rysy v zrcadle.

„Jakou?!" Vykřikla dívka a vstala. Před upírkou se tyčila nádherná mladá žena. Její vzhled by jí všichni záviděli. To, co ji s Nicolasem umožnili, byl dar. Měla by si ho vážit, jako by to byl poklad. Počkat, on to byl poklad.

„Očividně si předchozí dva dny nepamatuješ." Camille vstala a pomohla dívce usednout zpět na gauč. Ta jen zavrtěla hlavou a upřela oříškový pohled na upírku, která znovu mířila do křesla.

„Tak já ti to vysvětlím."

----------------------

„Nechoď pořád okolo horké kaše! Furt meleš jen o tom, jaká Sára je a co s ní máš nechutného v plánu. Na to máš už tu upírskou děvku! Teď mi řekni, KDE je moje kamarádka!" Anaid docházela trpělivost.

Po očku koukla na Liama, který je nenápadně pozoroval. Dál tam tak seděl, obsluhován upírkou, a hleděl na komickou dvojici upíra a lovce.

„Upírská děvka? Tobě asi nedochází, kdo Camille je, že?" Upír se zvesela usmál a napil se třetí sklenice krve.

Lovkyně přivřela oči, a i když vypadala klidně, její mozek urputně přemýšlel nad Nicolasovou otázkou. Kdo by měla být? Nevěřím, že je to moje matka. Ta fotka, kterou jsem našla. To dítě nemusím být já.

„Tak já ti to povím." Nicolas znovu upil krve, aby této chvíli dodal větší závažnost. „Camille je tvoje matka, jestli ti to nedošlo."

„Ne, to není možné." Lovkyně nespokojeně vyskočila ze sedačky a zadívala se na upíra. „Moji matku si zabil, když jsem byla malá. Pamatuješ?" Její oči zaplály vztekem a z hrdla se jí začalo ozývat vrčení.

Nicolas gestem naznačil, aby se lovkyně zklidnila a posadila.

„Hlavně se mi tu neproměň. Zničila bys celý bar." Nadhodil.

„Já se umím ovládat. Ale ještě chvíli a zabiju tě. A je mi jedno, že po mě půjdou lidi z Baru." Chladný hlas se nesl boxem a rezonoval upírovi v uších.

„Ti rodiče, které jsem zabil, nebyli biologičtí. Vlastně otec ano, byl vlkodlak jako ty. Ale ta černovláska nebyla tvoje matka. Otec to chtěl skrýt, aby si neměla podezření. Tak si našel dívku, která vypadala jako tvoje starší kopie. Byl chytrý, to musím uznat. Jenže tvoje opravdová matka tě po porodu opustila."

„Proč bych ti měla věřit? Monica byla má matka. Vím to." Lovkyně přerušila Nicolasovo vyprávění.

„Když myslíš." Pronesl lhostejně a mlčel.

„Fajn. Tak jsme si vyjasnili, kdo je Camille. Ale já stále nevím, kde je Sára. Vyklop to." Anaid vypila zbytek vody.

Upír pozvedl jeden koutek úst do poloúsměvu, na stůl položil pár bankovek a upíří rychlostí zmizel z baru.

„Sakra." Sykla černovláska a vydala se k Liamovi. Usadila se na barovou stoličku naproti němu. Démon se zvědavě naklonil. „A co teď?"

„Mám plán. Pro Nicolase by byla dost velká rána, přijít o spojence. Jenže Camille je pod jeho mocí. Nesmíme zapomínat, že když upír někoho promění, novorozenec je mu oddán a vidí svého stvořitele jako Boha, jako osobu, kterou musí poslechnout. Camille mu je oddána. Musíme to pouto přetrhnout." Spustila Anaid své vyprávění.

„A jak?" Liam stále nechápal, k čemu jeho společnice míří.

„Jednoduše. Stačí, když Camille bude pár dní bez Nicolase a bez všeho, co potřebuje k životu. Pak ji někdo obslouží a ona zjistí, že Nicolas není jediný, kdo ji může udržet při životě. A oddání skončí."

Tak zněl Anaidin plán, který se pokusí uskutečnit co nejdříve.

*******

Tak jsem Vás asi maličko poškádlila, že jsem to utnula ve vyprávění Camille a Sáry :D Ale doufám, že se Vám kapitolka líbila a líbí se Vám vlastně celá kniha :3 Plánuji ukončení této duologie, nechci, aby kniha měla více jak 20 kapitol :-) Pokud mi rozumíte. :D