The Secret (LS, CZ)

gift

Dny plynuly a plynuly. Harry si přišel, že každou matiku je čím dál tím víc ponořen do růžové bubliny a vidí svět naprosto jinýma očima. Do školy chodil včas, dával si záležet na tom, co nosil, snažil se dávat pozor na matice, modlil se, aby je suploval na tělocvik a vyhledával příležitosti, kdy s ním mohl mluvit. Jenže ta bublina se nafoukla při příchodu Louise do školy a praskla se zazvonění posledního zvonku. Po jejím zmizení přemýšlel Harry nad tím, že je naivní blbec a měl by přestat svého dokonalého a nádherného učitele tak moc idealizovat. Ale stejně nad ním přemýšlel i při příchodu domů, kde pomalu začínal pracovat na samolepkách pro svého učitele. Chtěl je mít do Vánoc hotové, mohl by mu je dát k nim, napadlo ho.

Byl konec listopadu, takže už dávno nemohl sbírat nové květy. Zato jich měl doma mraky, měl z čeho vybírat.

Dnešní odpoledne neměl co na práci, kromě velkého dopoledního úklidu domu a nějakého oběda. Byla sobota a on si v sobotu většinou nic neplánoval. Úklid dokončil v jedenáct, dnes byl vážně rychlý, proto šel hledat květiny, kterými začne.

Rozhodl se, že celou sadu samolepek sladí do modré, jelikož mu připomínala Louisovy oči. K tomu přidá bílou na rozjasnění a trošku zelené, protože se k tomu zkrátka hodí.

Připravil si dvacet květin do jedné knížky, kterou nikdy nečetl a měl ji jen na lisování. Odnesl ji k pracovnímu stolu,  po jehož délce natáhl pečicí papír. Odstřihl dlouhý kus lepící pásky a dal si záležet, aby na něm nebyly otisky jeho prstů, nebo něco podobného. Pak položil na konec něj jednu květinu a přelepil ji druhým kouskem pásky. Postupoval pomalu a opatrně, aby nemusel květy vyhazovat. Obklopovalo ho ticho a on si začal tiše zpívat.

Po deseti kouscích ho přepadla únava. Rozhodl se, že přestane, nechá si zde vše rozložené a půjde si udělat jídlo. Neměl energii na nic víc, než špagety s kečupem. Začal vařit vodu a připravil si stůl. Uprostřed něj zapálil rudou svíčku.

Po jídle se odebral v tichosti do koupelny a pustil vodu, aby si mohl napustit vanu. Byl vyřízený, ale přišel si, že toho dnes moc neudělal. To nebyla ovšem pravda, uklidil byt! Podvědomě to věděl, ale jeho vědomí mělo jiný názor.

Pohlédl na telefon. Skoro jedna odpoledne. Telefon položil displayem dolů na umyvadlo. Shodil ze sebe oblečení a zastavil vodu. Pomalu zalezl do vany a nechal své svaly, aby se pod náporem teplé vody uvolnily. Zavřel oči a zhluboka dýchal.

Nevěděl, kolik času uplynulo, když se mu rozvibroval telefon, ale voda už chladla. Otevřel oči a usušil si ruce do ručníku, aby mohl vzít přístroj do ruky a podívat se do konverzace ve třídní skupině, kam nikdy nic nepsal.

Henry: Už jste viděli Tomlinsonův Instagram?

Nicolas: Tys ho vážně našel? Ukaž!

Henry: Chce se mi zvracet, podívejte na ten poslední příspěvek!

Nicole: Uklidni se, je to roztomilý.

Henry: Děláš si prdel, Nicole?

Nicole: ...

Nicolas: Tak řekneš mi, jak se jmenuje, nebo ne?

Henry: tommo_tomlinson

Harry opustil konverzaci ve třídní skupině a začal hledat svého učitele na Instagramu. Netrvalo dlouho a vážně ho našel. Telefon mu málem vypadl z ruky, když uviděl poslední příspěvek. A jak ho chytal, začal ho omylem sledovat. Tenhle krok si chtěl promyslet, ale osud měl jiné plány. Jeho tváře zahořely studem... Vrátil se ke zkoumání Instagramu.