The Secret (LS, CZ)

christmas time

Harryho rozhovor s ředitelkou proběhl nakonec v klidu. Pochválila ho a informovala ho o tom, že bude Henry řádně potrestán. Když od ní odcházel, zastavil ho hlouček lidí z jeho školy. Všichni mu sdělili, že slyšeli, co se stalo. A že je statečný a chtěli by být silní, jako on. Byli to přesně ti utlačování podivíni, ale i pár lidí z "vyšších vrstev". Holt ne každý se před populárními kamarády otevře. Ne každý si nehraje na něco, co není. Harryho to mrzelo, ale zároveň jim rozuměl, sám přeci jen neudělal coming out ani rodičům.

Čas plynul a Harryho oko se zahojilo a vrátilo do normálního stavu. Nikdo se s ním na tohle téma nebavil. Jen Nicole se na něj soucitně koukala, když první den netrefil odstín makeupu. Vzala si ho stranou a řekla, aby to smyl, že je lepší chodit bez něj, protože všichni o jeho monoklu ví a nemá cenu se schovávat za fasádu. Harry tedy chodil bez makeupu, ale neodpustil si pásku přes oko. Styděl se za to, že je takhle označený nejpopulárnějším klukem ze třídy. Takový idiot stupidní...

Harry se vrátil k připravování dárku pro Louise, když už ho monokl netrápil a oko nebylo oteklé. Den před posledním dnem školy měl hotovo, samolepky měl vystříhané a zabalené v celofánovém pytlíčku, který převázal stužkou. Jediné, co se za ten měsíc změnilo, byla nešťastná událost v podobě smrti jejich bývalé učitelky na matematiku, která byla zároveň jejich třídní. Proto se dlouho řešilo, kdo bude náhradníkem. Podivný učitel na dílny, který trávil většinu času v krytu školy, nebo Louis? A věřte nevěřte, nakonec vyhrál Louis. Harry smrt své třídní moc neprožíval, protože s ní nebyl moc blízký. Nevadila mu, ale... Neměl ji ani v lásce. Byla jedna z těch osob, které potkával ve škole a nic pro něj neznamenaly.

Harry šel do školy pozitivně naladěný. Celý den se měli dívat na filmy a mít vánoční pohodu, kdo by se na to netěšil? Navíc měl strávit celý den s Louisem. S jeho novým třídním, který mu přirostl k srdci, strašně moc mu přirostl k srdci.

Přišel do třídy brzy, chtěl ještě před tím vším skočit za Louisem a dát mu jeho vánoční dárek. Ve třídě nikdo nebyl, ale na první lavici stála rychlovarná konvice a zhruba patnáct hrnečků. Vedle byly ještě tři krabičky s různými čaji, cukr a citronka. Harry uslyšel řinčení nádobí a otočil se čelem ke dveřím.

„Dobré ráno. Ukažte, pomůžu vám." usmál se na Louise, který držel v rukou několik hrnečků a hrozilo, že mu spadnou na zem.

„Ahoj Harry. To budeš vážně hodný. Nechtělo se mi chodit dvakrát." Harry mu pomohl dát vše bezpečně na stůl a poté sáhl po své tašce. 

„Něco pro vás mám." 

Louis se se zájmem otočil. „Pro mě?" 

„Ano." Harry mu stydlivě podal balíček se samolepkami. Louisova tvář se rozzářila. 

„Děkuji, už jsem se bál, že jsi na mě zapomněl." 

„Na vás bych nemohl zapomenout. Jen jsem měl ten problém s okem a... Tak jsem na nich nemohl pracovat." červenal se.

„Chápu... Ale já jen pro tebe nic nemám." podrbal se Louis na zátylku.

„Nemusíte mi nic dávat." 

„Ale chtěl bych. Co takhle dát si zas spolu nudle?" 

„Nechci, abyste za mě platil." 

„Tak..." Louis se zamyslel. „Tak mi dovol tě alespoň obejmout." navrhl a roztáhl ruce od sebe. Harry zaváhal, ale nakonec se mu vrhnul do náruče. Byla teplá a přesně taková, jako si ji představoval. Měkkoučká, pocitově hřejivá, voňavá. Spokojeně zamručel, protože z toho objetí cítil lásku.

„Věnuješ mu i polibek?" chechtal se někdo ode dveří. Louis pustil Harryho, který se okamžitě vzdálil o pár krůčků dál. Oba se otočili na dveře, ve kterých stál Zayn Malik opřený o futra. Už na první pohled s ním nebylo něco v pořádku.

„Zayne, málem jsem dostal infarkt." protočil Louis očima a vydal se k němu. 

„Ale kdež... Na to máš moc tuhý kořínek, kamaráde." vyprskl smíchy.

„Teda z tebe to táhne. Měl by sis začít dávat větší pozor. Jestli chceš, mám ve stole v kabinetu voňavku, můžeš ji použít. Nebo ti to spíš doporučuju. Studenti poznají trávu na 100%." 

„Tvých laciných parfémů netřeba. Žáci to o mně ví a jsou schopni mou potřebu občasného kouření marihuany tolerovat, dokud toleruji těm nezletilým, že přichází ráno s bolehlavem od požívání alkoholu během předešlé noci." 

„Upřímně jsem spíš čekal, že řeknete absint." vložil se do toho Harry.

„Ale! Heleďme se! Malý kudrnáč! A zná taková slova? Neřekl bych to do tebe, rarášku." ukazoval na něj Zayn zběsile. 

„Brali jsme to minulý rok na angličtině." pípnul Harry a sklopil pohled na své nohy, které začaly tak nějak samy z nervozity okopávat zem.

„Zayne, neremcej a běž si pro tu voňavku." poručil Louis a vyhnal ho ze třídy. Pak se otočil zpět na Harryho. „Půjdu na něj dohlédnout." 

„Jistě. Děkuji za objetí." začervenal se Harry.

„Já děkuji za samolepky." Louis mu věnoval sluníčkový úsměv a odešel. Harry zůstal sám. Rozhodl se usadit se do lavice a čekat na začátek hodiny. 

Přemýšlel nad Louisem. Přemýšlel nad jeho náručí, teplem a vůní. A nad jeho nádherným úsměvem, kdy se mu rty kroutily do sladkého úšklebku. Bože, jak by asi chutnaly jeho rty? 

Harry strnul. Nad tímhle nemůžeš přemýšlet, napomenul se v hlavě. 

Celý den se třída koukala na filmy, někteří spali, jiní si dělali své, ale našli se i tací, kteří filmu vážně věnovali pozornost. Harry se ze začátku vážně snažil, ale nemohl uklidnit své myšlenky. Pohledem stále kontroloval Louise, který buď něco ťukal do telefonu, nebo opravoval písemky. Harrymu přišel prostě dokonalý. To, jakým způsobem krčil čelo, když opravoval test žáka, který píše jako prase. To, jak se kouše do rtu, aby se nesmál, když někomu vyjde úplná hloupost. To, že se jednou za čas rozhlédl po třídě a zkontroloval žáky a na Harrym chvíli zakotvil pohledem...

Harry poraženecky vydechl. Proč jen na něj nemohl přestat myslet? Děsilo ho to. A neměl to komu říct. Pak ho to ale trklo. Když si nemá o svých zmatených pocitech s kým promluvit, může ho přeci začít psát na papír! Vzal tedy nějaký svůj sešit a vytrhl z něj prostřední dvoustránku. A psal a psal. Popsal celé své zmatení a své myšlenky. Nevěděl, jestli ten papír nakonec spálí, nebo co s ním udělá, ale i tak si ho nechal. Pravděpodobně ho přeci jen doma založí do nějaké papírové krabice a navždy na něj zapomene a až se bude jednou stěhovat a ten papír na něj vypadne, tak se zasměje tomu, jak trapný byl.

Když už publikuji oneshoty, proč bych vás ochudila i o tenhle rozepsaný "skvost"? :D