The Secret (LS, CZ)

mom, dad...?

Vzbudil se v noci, zdál se mu sen, ani se neptejte jaký. Protože tu vanu ve snové realitě s Louisem rozhodně nesdílel v plavkách... 

Hned ráno, kdy už byl konečně normální čas na vstávání se rozhodl, že napíše domů. Poslal jim dopis kde stála slova jako mami a tati, jak se vám daří? Já jsem v pohodě, ale teď proč vám píšu; v sobotu mám maturitní ples, přijedete?
Samozřejmě dopis víc rozvedl o potřebné informace a na jeho okraje nalepil své vlastní samolepky. Po cestě do školy koupil obálku a známku a dopis poslal.

Školu přežil se dvěma béčky, zkoušení z angličtiny a ekonomie. Taky měli tělocvik, kde se minul s Louisem a jeho třídou. Tam on tedy chodit nemusel, ale nechtěl někde hodinu mrznout. A jednou z posledních hodin byla matematika. Přetrpěl ji s červenými tvářemi, celou dobu se vyhýbal Louisovu pohledu, protože měl jeho slova živě v hlavě. A nejen slova, ale i ten proklatý sen o společné koupeli... Po téhle hodině vyrazil na zeměpis, po kterém měl končit, ale on měl jiné plány než jít domů. Šel za Louisem.

Zaklepal na dveře kabinetu a poodstoupil.

„Dobrý den, je tu pan učitel Tomlinson?" spustil, když vylezl Malik ven.

„Krásného dne přeji. Pan učitel je přítomen v celé své kráse." otočil se do kabinetu a pak zpět na Harryho. „Nechám vás tu samotné, sbohem příteli!" řekl a doslova odhopsal pryč. Louis seděl přímo naproti dveřím v křesle. Celé to viděl a řekl: „Já toho Zayna zabiju až se vrátí. Zabiju ho... To si nemůže dát menší dávku a nebo počkat na víkend?" povzdychl si. „Pojď dál, Harry." Harry vstoupil a zavřel za sebou dveře.

„Copak potřebuješ?" vlídně se usmál.

„Jen jsem ti chtěl říct, že jsem dal na tvé rady a napsal jsem rodičům. Dopis. Takže čekám co odpoví, snad jim přijde včas. I když by vlastně nevadilo, kdyby nepřišel..." poslední část si zamumlal pod vousy.

„Uvidíš, že rádi přijedou." další sluníčkový úsměv.

„No uvidíme. Taky jsem se chtěl zeptat... Co to včera bylo?" zas rudl.

„Oh... To je... Trošku na delší vyprávění. Chci ti něco ukázat, pojď sem." rukama gestikuloval, aby přišel za jeho stůl. Louis našel jeden test, který jim ještě všem neopravil. „Koukal jsem na to a... počkej, posaď se." chytil Harryho za boky a posadil ho na jedno své stehno. A Harry zrudl ještě víc. Ale byl ticho, protože mu to nebylo nepříjemné. Naopak, vnímal každý dotek a každé přejetí bříšek prstů po obtažené látce na jeho těle, která snadno předala lehké doteky až na kůži. „No, tady v tom příkladu máš jednu strašně malou chybičku a kvůli tomu ho máš špatně. A kdybys chtěl, tak se to sice nemá, ale mohl bys to opravit na nový arch a nikdo by to nepoznal." Louis chytil Harryho za pas a držel ho aby nespadl. Jasně, že aby nespadl...

„Jo, vidím to, má tam být odmocnina a já ji zapomněl napsat, jsem idiot... Ale podvádět nechci. Děkuji. Raději si nechám dát špatnou známku."

„Hmm, tohle se mi na tobě líbí, Harry." zamručel mu do ucha tiše.

„Louisi, já... Co děláš, je to nějaká sázka nebo co?"

„Sázka? O čem to mluvíš, proč bych měl potřebu se o něco sázet?" otočil ho jedním pohybem tak, aby si hleděli do očí.

„Já... Měl bych jít." povzdechl si, vzal si věci a odešel. V jeho hlavě byl takový zmatek a on prostě nevěděl co dělat... Louis ho nezastavoval, protože na něj nechtěl být moc hr.