The Secret (LS, CZ)

bye bye my lovely cast

Konečně přišel ten den, kdy šel Harry na prohlídku. Louis ho doprovázel, tlačil vozík před sebou skrze nemocnici a držel ho za ruku, když mu konečně sundávali sádru z nohy. Mohl chodit, ale musel pomalu, pěkně opatrně. Do konce školního roku dostal uvolnění z tělocviku, za to byl vážně rád, protože fakt nechtěl, aby se podobná situace opakovala. Sádru na ruce mu ještě nechali. Prý ještě na týden, maximálně dva... Dobrá zpráva byla, že už mohl bydlet zas sám a nemusel být příživník! Těšil se k sobě, vážně moc. Až doma odhodí své věci na chodbě, projde bytem přes kuchyni do koupelny, po cestě se celý vysvlékne a zabalí si sádru na ruce do igelitu, aby mohl jít do vany...

Louis ho vezl k sobě domů. Měli spolu ještě v plánu oběd. Louis navrhl nudle a Harry musel souhlasit. A jelikož byla jedna odpoledne, tak se namísto nějakého balení u Louise rovnou vydali na nudle. U domu vlastně jen přibrzdili, stejně byl po cestě z nemocnice. Harry chtěl jít pěšky, ale Louis trval na tom, že ho odveze, protože se ještě musí šetřit.

Jezení nudlí bylo stále lehce obtížné, všude klouzaly a on nemohl zaboha chytit nůž do ruky se sádrou tak, aby si mohl pomoci. Bylo to přeci jen i tím, že měl sádru až nad loket. Mohl říct Louisovi o pomoc, ale... Styděl se i za to, když je jedl příborem a ne hůlkami jako on.

„Až mi sundají sádru, naučíš mě s hůlkami." zasmál se a následně si povzdechl, když mu nudle zas sjely z vidličky.

„To bude výzva." začal se smát Louis. „Nechceš pomoct?"

„Já to zvládnu, přeci mě nebudeš krmit, nejsem děcko." stále se usmíval a trošku se začervenal.

„Neříkám, že jsi děcko. Ale občas se pomocná nezlomená ruka hodí, hm?" vstal, došel si pro další hůlky a začal na ně nabírat Harryho nudle, které poté zvedl do vzduchu. „Otevřít." zavelel a Harry dočista zrudl, ale poslechl. Louis mu opatrně dal nudle do úst a zaculil se na něj. „Vidíš, jak ti to jde."

„Budeš to mít studený." žvýkal Harry dál a popadl znovu svou vidličku.

U Louise doma si balil, jednou rukou to šlo pomalu, ale on po nudlovém incidentu trval na tom, že to zvládne sám. Louis mu udělal čaj, když viděl, jak se s balením trápí.

„Přemýšlel jsem," spustil Louis, když si lil do čaje mléko.

„Nad čím?"

„Jestli by pro tebe nebylo lepší na těch pár dní ještě zůstat. Rád se o tebe postarám. A ne, nejsi tu na obtíž, ano? Pomohl bych ti s těmihle jednoduchými úkony a ty bys měl alespoň možnost se soustředit na přípravy k maturitě."

„Je to od tebe milé, opravdu, ale... Já nevím, rád bych byl už svým pánem. Pravda je ale taková, že jsem si téměř jistý, že to nezvládnu. Vždyť já si nedokážu ani zabalit, jak mám asi uklidit byt?" povzdychl si. A tak se s Louisem domluvil, že u něj ještě zůstane, dokud mu nebudou sundávat sádru. Ale pak se bezprostředně odstěhuje!

„Promiň, že se zas ptám, ale jak jsi na tom s tou maturitou?"

„Hele, já se snažím vnímat ve škole a zvládat tu hromadu testů, co se na nás valí ze všech stran, jo? Fakt se snažím." povzdechl si a napil se čaje.

Louis se nadechl a Harry ho přerušil dřív, než mohl začít kázat. „A ano, měl bych se učit, já to vím. A budu se učit, jen... Mě to tak nebaví. Přijdu si, že se do toho nedovedu donutit. A pak mám zas chvíle, kdy se učit chci a baví mě to, ale po chvíli ten pocit přejde, protože mi někdo začne vykládat, jak je super, že na to nekašlu a mně se vrátí myšlenky do bodu, kdy sedím nad učebnicí a brečím, protože se neumím donutit do toho, aby mě to bavilo a absolutně mi to neleze do hlavy. A ty chvíle, kdy mě to baví, ty jsou vzácné, ale já jich potřebuju víc, protože se mi krátí čas a ta deadline, která je za rohem, ta mě strašně děsí. Takže počítám vteřiny do zhroucení."

„Harry, to já přeci vůbec nechtěl říct. Chtěl jsem tě pochválit, protože se ti o stupeň zlepšily známky z matematiky, už nemáš béčka a převážně céčka, máš hlavně béčka a někdy dokonce áčko. Jde ti to a já jsem na tebe pyšný. Vím, že se poctivě připravuješ na testy, vždyť s tebou bydlím. A ano, měl by ses učit i na maturitu, hlavně by sis měl vypracovat otázky z ekonomie a angličtiny. A jeden dva příklady denně navíc by tě taky nezabily. Ale i tak jsem na tebe hrdý, i vaše ekonomikářka za mnou byla a říkala, že ses vyšvihnul na béčka. A angličtinu máš dobrou, nemáš se čeho bát." vřele se usmíval a chytil Harryho zdravou ruku, aby ji mohl stisknout.

„Děkuji, já... Pokusím se na ty otázky podívat." červenal se.

„Zapomněls na příklady." upozornil ho učitel a Harry protočil očima.

„Ach jo, no jo pořád..." napil se čaje,. takže musel pustit Louisovu ruku.

„Když budeš potřebovat, rád ti pomohu."

„Děkuju, ale nějak to zvládnu." zavrhl to Harry. Stačilo, že se přiživil na Louisovi takhle. Ano, účty za elektřinu, plyn a vodu a jídlo si rozdělili i přes Louisův odpor, ale Harry měl pořád pocit, že Louisovi něco dluží.

„Netvrdím, že bys to nezvládl, ale kdybys potřeboval pomoct... Jsem tu pro tebe." postavil se a stiskl Harryho rameno. „Mimochodem, přemýšlel jsem a... Když už se můžeš pohybovat sám, vadilo by ti, kdybych si šel zaběhat?" 

„Bože můj, Louisi! Utíkej, já... Strašně se omlouvám, úplně jsem zapomněl, že chodíš běhat... Neříkej mi, žes celou dobu nebyl, když je to tvůj koníček... Prosím, řekni, žes chodil běhat a nebyl celou dobu jen se mnou, prosím..." 

„No... Na tělocviku jsem běhal kolečka s žáky, pak jsem byl asi dvakrát večer, když jsi spal. Ale bál jsem se, že se probudíš a budeš potřebovat pomoct, takže jinak ne..."

„Louuu!" zaúpěl Harry. „Strašně mě to mrzí, kdybych měl kamarády, určitě bych tu takhle neotravoval celé dny, moc, moc, moc se omlouvám!" Louis přisunul židli přímo před Harryho a posadil se. 

„Tak tohle," chytil jeho tváře do svých dlaní a hleděl mu hluboko do očí. „tohle už nikdy neříkej. Neotravuješ mě, to zaprvé." usmál se na něj a pustil jeho tváře. „A zadruhé se nemusíš omlouvat, já jsem ten, co se tě ani nezeptal, jestli to tu zvládneš sám a tak dál." rukou mu začal upravovat vlasy.

„Stejně se cítím špatně, celou dobu, celý měsíc tě tady otravuju, kdo by se necítil blbě?" Harry si povzdechl.

„Ale ne, pojď sem." Louis ho chytil za zdravou ruku, aby ho mohl vtáhnout do své náruče. Hladil ho po vlasech. „Nechal bych si tě tady navždy, i kdybych s tebou musel trávit každou vteřinu svého volného času." šeptal.

„To nevíš. Třeba ne. Třeba si to jen myslíš, víš?" Harry se lehce odtáhl a podíval se Louisovi do očí. 

„Harry, dělám to proto, že mi na tobě záleží. A dělal bych to ze stejného důvodu i poté, hm?" políbil ho na čelo. „Mám tě rád, ty trubko." rozcuchal mu vlasy a odtáhl se od něj. Harry se červenal a tak se raději otočil k Louisovi zády a skousl si ret.

„Běž si zaběhat, Louisi." a ačkoliv by se někomu mohlo zdát, že Harry pozitivní city neopětuje, Louis věděl, že ho poslal "pryč" jen z toho důvodu, že mu záleží na tom, aby byl Louis co nejvíc šťastný.

No jo, já vím, to to trvalo :'D