The Secret (LS, CZ)

sleepy boy

Harryho maturita se blížila. A on se od maturitního plesu opravdu poctivě učil. Právě teď seděl u Louise doma a lámal si už hodinu a půl hlavu s příklady, které mu Louis dal. Byl přepracovaný a vyřízený.

Seděl v kuchyni, oběma rukama měl podepřené čelo. V pravé ruce propiska a pod ním papíry s příklady. Ten jeden nemohl za boha vyřešit.

„Já to vzdávám, já to neumím... Nejde mi to." povzdychl si a napil se čaje v naději, že mu osvěží mysl. Louis si přisunul židli přesně vedle něj a začal počítat. Po chvilce zabodl prst do jednoho bodu papíru.

„Tady máš chybu." řekl. Harry se na místo podíval, ale nezvládl najít nic, co bylo špatně. Byl vyřízený.

„Já to nevidím." povzdechl si. „Nerozumím tomu, co jsem udělal špatně?" zas se shrbil jako na začátku. Louis se zvedl a stoupl si za něj.

„To je v pořádku, udělal si dneska velký kus práce, jsem na tebe hrdý." stiskl mu rameno. „Kriste, máš záda jako kámen." přejel po jeho ramenou dlaní, přidal i druhou. „Nebolí tě náhodou?"

„Trošku, ale to je teď vedlejší." zamumlal a pořád sledoval příklad. Louis si toho všiml a papír mu sebral.

„Stejně už nic nevykoumáš, jsi unavený." řekl ustaraně. Bylo sedm večer, slunce už zapadlo. Harry neměl v plánu odejít tak dlouho, jenže než se dali do matematiky, povídali si.

Harry zamručel, souhlasil. Byl unavený. Bolela ho hlava i záda.

„Páni, ty máš vážně ztuhlé svaly." řekl zas Louis a začal Harrymu záda masírovat. Harry se pod jeho doteky začal pomalu uvolňovat.

„Měl bych jít domů, zítra je škola." zamumlal.

„Mám lepší nápad, jdi do obýváku." Louis ho došťouchal na gauč. Přinesl si pár věcí a nařídil Harrymu, aby si lehl na břicho. Předtím mu ovšem sundal tričko a dal pod něj měkký ručník. Harry ležel na břiše bez trička, kalhoty měl lehce stažené. Naštěstí měl tepláky a ne skinny, takže mu nebylo ležení nepohodlné. Ruce měl pod hlavou, ale Louis mu je posunul výš.

„Lou, copak to děláš?" zamumlal Harry, kterému bylo příjemné teplo. Louisova něžnost ho uspávala.

„Starám se o tebe, Harry." zašeptal a nanesl si na ruce olejíček. „Necháš mě se o tebe postarat?" zašeptal mu do ucha a neočekával jinou odpověď než začervenání. Zahřál olejíček ve svých rukou a pomalu začal bezvládnému Harrymu masírovat záda. Harry mručel slastí a nechal se od Louise opečovávat. Bylo mu tak příjemně, že ke konci masáže usnul. Louis ho přikryl ručníkem a pak dekou a nechal ho spát.

Ráno Harryho vzbudil v šest hodin. Harry byl zmatený a rozbolavělý ze spaní na gauči.

„Louisi, měl jsi mě vzbudit, já bych odešel." vyčítal mu u snídaně.

„Ale houby. Pěkně se najez, pak si můžeš dát klidně sprchu. Času je dost, do školy pojedeme autem."

„Ty mě rozmazluješ!" zasmál se, ale smích ho přešel, když si uvědomil, že mu něco chybí. „Musím domů, nemám tu oblečení.

„A já snad nemám nic jiného, než obleky, které nosím do školy? Něco ti půjčím, buď v klidu." ušklíbl se.

„To už po tobě ale vážně nemůžu chtít... Nejdřív mě tu namasíruješ, pak tu přespím, vyžeru ti lednici a nakonec ti ukradnu oblečení..." Louis se zvedl od stolu a přešel k Harrymu, který si mazal na toust máslo.

„Masáž je odměna za to, že tě terorizuju s matikou, spánek je tichá činnost, která mě opravdu neobtěžuje, lednici s tím svým uždibováním rozhodně nevyžereš a oblečení neukradneš, protože se vypere." řekl, políbil ho do vlasů, rozcuchal a odešel do své ložnice. Harry se usmál, začervenal a kousl si ze svého toustu.

Nakonec opravdu proběhl sprchou a vzal si od Louise oblečení. Vyfasoval černé džíny, které byly Louisovi prý krátké a k nim tmavošedé tričko s obrázkem nějaké, pravděpodobně metalové, kapely, Harry neměl tušení jaké a neptal se, prostě ho přijal. Tričko mu bylo jen o maličko delší, neměl ho ani pod zadek, spíš tak do poloviny. Největší boj musel Louis svést s půjčením svých trenek. Harry je strašně odmítal a Louis je nutil, byly vyprané a ještě je kvůli Harrymu ráno přežehlil. Nakonec se mu to povedlo a tak byl Harry navlečený celý v Louisově outfitu.

„Něco tomu chybí, nemyslíš?" řekl, když si se smíchem prohlížel, jak si obouval své černé vansky.

„A co?" zeptal se a natáhl se pro svou bundu, kterou včera měl jako jedinou přes svůj outfit. Louis odběhl a během vteřiny se vrátil se svou velkou oranžovou mikinou.

„Tak, teď ti nebude zima." usmál se.

„Ale mně stačí bunda." odporoval Harry.

„Pst, teď ti stačí mikina."

„Proč?"

„Protože ti strašně sluší moje oblečení." zaculil se Louis a přetáhl Harrymu mikinu přes hlavu. Neměl v rukávech ruce, vypadal jako dopravní kužel. Začali se smát a jejich smích přerušil až dotek Louisových teplých prstů na Harryho hlavě, když mu sundával kapuci. Zas se zahleděl do jeho očí. Harry v mikině rozkošně plaval.

„Teď jsi bezmocný." ušklíbl se Louis a chytil do svých dlaní obě Harryho tváře, které začal mačkat. „A tak lostomiloušký!" šišlal na něj a oba opět propukli v smích.

Když bylo opět chvíli ticho a Louis pořád držel Harryho tváře ve svých rukou, usmál se Harry jako sluníčko a Louis si pomyslel, že nic roztomilejšího vážně není. Tuhle chvíli ovšem přerušil budík. Louis si povzdechl, Harryho políbil na čelo a pustil ho, aby budík vypl.

„Máš budíka na čas, kdy odejít?" ušklíbl se a snažil se přesvědčit své srdce, aby bilo pomaleji.

„Ne. Běžně ne. Ale dnes jsem musel, protože jsem věděl, že se zas ztratím v tvých očích a zapomenu na vše kolem." opět ho políbil na čelo. Harry byl po každém polibku na čelo rozhozen stejně, jako kdyby ho políbil na rty. Byl to tak intimní a potřebný dotek. A Harry nechápal, proč ho Louis líbá stále na čelo. Proč jen na čelo, ale zároveň proč vůbec kamkoliv.

Celý den nosil Harry oblečení pyšně. Mikinu měl nejraději. Zjistil, že tričko bylo určitě vyprané čerstvě, kalhoty nenošené, ale mikinu mu Louis dal proto, že byla párkrát nošená. Harry celý den inhaloval sladkou vůni a jen nerad mikinu sundával, když vstoupil do přetopené učebny.

Jednou seděl na chodbě a užíval si chvíle mimo třídu, když za ním přišla Nicole.

„Máš úplně boží tričko, bo-ží! Jaká je tvoje oblíbená písnička?" byla nadšená a Harry ji nechtěl zklamat, ale co měl dělat? Navíc byl překvapený. Nicole vypadala jako holka posedlá nějakým boybandem, ideálně několik let rozpadlým. Vypadala jako člověk, který odkrývá tajemství té skupiny a shipuje její členy. Rozhodně ne jako fanoušek tvrdé muziky.

„Promiň, Nicole. Není moje. Půjčil mi ho... Kamarád. Nečekaně jsem u něj přespal, víš?" Louis šel zrovna kolem. Určitě musel přes prázdnou chodbu slyšet i Nicole. U nich dvou trošku zpomalil a otočil se na ně.

„To je škoda, jsou fakt dobří! A toho tvého přítele bych chtěla poznat." mrkla na něj.

„Není to můj přítel." zamračil se trošku Harry.

„Ale není to ani tvůj kamarád." podotkla Nicole a Harry s ní musel v duchu souhlasit.

Pěkný pátek, přátelé ;)
Máte se?