The Secret (LS, CZ)

Tomlinson's place

Ten večer se vracel Harry s Louisem domů taxíkem. Harry odpadl, protože si namíchal ještě jeden drink, když šel Louis něco zařídit. Ležel hlavou v Louisově klíně, klimbal sebou ze strany na stranu. A když vystoupili z taxíku, musel ho Louis odnést k sobě do bytu. Měl velký problém odemknout a dostat Harryho skrze futra. A když ho konečně dostal do ložnice, došlo mu, že je ve špatném pokoji, že chtěl jít přeci do pokoje pro hosty. Povzdechl si a odhrnul svou peřinu a položil ho do své postele.

„Harry, Harry, proč ses jen takhle zřídil?" sundal mu košili a skinny i s ponožkami a botami. Vše dal rovnou do svého koše na prádlo. A boty do botníku. Došel taky pro nějakou nádobu, kterou dal na svůj noční stolek pro případ, že by se Harry rozhodl reklamovat uprostřed noci vodku. Nakonec mu ji raději dal na postel. Na noční stolek mu dal sklenici s vodou. Na sprchu se vykašlal a vysvlékl se do trenek, aby si mohl k Harrymu lehnout. Alespoň ho bude mít pod kontrolou a zajistí, aby si nelehl na záda. Toho se bál nejvíc. Že si lehne na záda a ze spaní bude zvracet a udusí se. Přetočil ho na bok čelem k misce a lehl si za něj. Ruku mu dal kolem pasu a natiskl se na něj. Harry ze spánku něco zamumlal, trhl sebou a přitiskl se víc na Louise. 

„Shh, spinkej." zašeptal, políbil ho do vlasů a zavřel oči. V pokoji nechal rozsvícenou lampičku, přímo za nimi. Kdyby se náhodou v noci něco dělo. Tahle lampička u něj svítila často večer. A jakmile se rozednělo, zhasla. Měl ji tak naprogramovanou, užitečný kousek pro jeho budoucí děti, které se budou bát příšer pod postelí, protože to tak mají všechny děti.

Ráno se Harry probudil jako první. V pokoji bylo světlo, to poznal ještě před otevřením očí. A když je otevřel, raději by je nechal zavřené. Ležel na boku, neměl tričko, necítil ani kalhoty. Vedle něj ležel Louis. Spal. A taky neměl tričko. Peřinu měl na břiše a výš ani ťuk. Vlasy měl rozházené, ústa lehce pootevřená a rty okousané. Proboha, že si je okousal sám, že si je okousal sám... Modlil se Harry a začal se zvedat. Ale jak se pohnul, tak do něčeho strčil a shodil to na zem a ta věc udělala neuvěřitelný rambajz. Louis otevřel oči a vyletěl do sedu. 

„Harry! Jsi v pořádku?"

„J-jo, jsem. Promiň, nechtěl jsem..." otočil se na zem, kde se pořád kroutila plechová miska. Louis zavřel oči, vydechl veškerý vzduch ze svých plic a praštil sebou zpět do postele.

„Já se tak lekl." protřel si obličej dlaněmi.

„Promiň, nechtěl jsem tě vzbudit." Harry se červenal proto, že byli sakra skoro nazí a proto, že právě viděl Louisův ochranářský pud v plném provedení a sakra moc to miloval. Nikdy se o něj takhle nikdo nebál...

„To je v pořádku." věnoval mu sluníčkový úsměv.

„Ale taky jsi mě vyděsil!" Louis se tvářil zmateně a Harry pokračoval. „Proč nemám oblečení, co se dělo, já si nic nepamatuju od té doby, co vyšel Payne z domu a já šel na chvíli za Nicole se svou..." přestal divoce gestikulovat. „Se svou vodkou... No jasně, jsem idiot." zvrátil hlavu dozadu. „Bože, proč piješ Edwarde, když si pamatuješ leda velký-"

„Neměj obavy!" Louis ho přerušil a Harry se na něj podíval. „Klidně ti převyprávím celý včerejšek, protože na rozdíl od někoho jsem měl jen tři piva." zasmál se. „Ale nejdřív mi řekni, jak se cítíš?" stiskl Harryho rameno.

„Dobře, jen mám trochu žaludek na vodě a to vokno taky není úplně nejlepší. Ale mně nebývá zle po alkoholu, jen jsem vždy nevyspalý a mám z toho pak takovou klimbavou náladu."

„Udělám ti mátový čaj, to pomáhá. Pojď." Louis vyskočil z postele a Harrymu se neuvěřitelně oddychlo, když uviděl jeho trenky. Louis se zabalil do županu a hodil po Harrym šedivé tepláky a velký svetr. Usmál se, když mu svetr přistál na hlavě a zmizel ve dveřích. Harry slyšel rychlovarnou konvici a to, jak Louis pokládal nádobí na stůl. Oblékl se a vyrazil za ním. Posadil se u stolu. 

„Poslouchám. A chci vědět všechno, je jedno, jak moc trapný to je." chytil vděčně hrneček a hřál si o něj ruce. Byla mu zima na bosé nohy a tak se posadil tak, že přitáhl kolena pod bradu.

„Když odešel Payne, šel jsem dozadu do sadu, mezi těma děckama byl moc velký hluk. V klidu jsem si pil pivo když jsi přišel ty. Povídali jsme si a..."

„A?"

„Ptal ses, jaké to mezi námi je a já neuměl nalézt slova."

„Počkat... Vzpomínám si..." Harrymu se vybavilo, jak ho Louis poprvé políbil. A litoval, že toho vypil tolik, že si nevzpomíná na pocity, které cítil.

„No... Když jsem ti dal pusu-"

„To nebyla pusa!" Harry se zamračil.

„Tak tedy, když jsem tě políbil. Spokojen?" Harry se s úsměvem začervenal a Louis pokračoval. „Pak jsem čekal, že mi řekneš, že jsem se zbláznil, ale tys pokračoval. A pokračovali jsme takhle ještě asi dalších pět minut, než nás vyfotila s bleskem ta Nicole. Smála se, ukazovala na nás a říkala, že to věděla. Utekla pryč, vydal jsem se jí hledat a tys měl čekat u stromu, ale když jsem ji konečně našel a přemluvil, aby tohle rozhodně nikam nedávala, tak jsem tě hledal na stejném místě a tys tam nebyl. Našel jsem tě s polovinou stejně vyváženého drinku v ruce, tancovals uprostřed všeho dění s Henrym, který se tě snažil vytáhnout na stůl. Tys na něj křičel něco o kreténech, napil se a kus na něj vylil. Pak jsi odešel do domu. Nechal jsem tě dojít si na záchod a zavolal nám taxi. Když jsme na něj čekali kus od domu na lavičce, tak jsi tak moc vytuhnul, že jsem tě až domů vlastně nesl."

„Já tancoval s Henrym?" Harry se začal smát.

„No to teda!"

„Kriste..." kroutil hlavou.

„Harry?" 

„Ano?"

„Teď jsem já kdo se ptá jak to mezi námi je." Harry spustil nohy na zem a zvedl se ze židle. Došel k Louisovi a posadil se mu na klín. Ruce obmotal kolem Louisova krku a obejmul ho. 

„Víš, Louisi," zašeptal mu do krku, stále ho objímal a Louis ho objímal zpět. „já... Já to nevím. Od prvního dne jsem do tebe zakoukaný a pokud jsem někdy po někom toužil, jsi to ty. A to napětí mezi námi, ty polibky na čelo a to, že jsem s tebou měsíc bydlel, to už taky pomalu nezvládám, já chci víc, Lou." políbil ho na krk. „Víc..." zakousl zoubky do kůže.

„Harry... Já vím, že je to teď takové narychlo a možná se to ani nehodí, ale dovolíš mě tě pozvat na opravdové rande? Třeba dnes večer, jen ty a já na nějakém pěkném místě, můžeme kamkoliv jen chceš... Do restaurace, do klubu, do parku, kamkoliv."

Harry zvedl hlavu a zahleděl se Louisovi do očí. „Strašně rád s tebou půjdu kamkoliv, kde nás neuvidí nikdo ze školy a kde nebude hlasitá hudba a alkohol, toho mám po včerejšku na dlouhou dobu dost." ušklíbl se. „A žádné drahé večeře."

„Tak se mnou pojď na párek v rohlíku ze stánku a do parku nebo na šlapadla nebo co já vím." oči jim zářili, když se domluvili na pátou večerní. A nakonec se opravdu sešli, dali si párky v rohlíku, drželi se za ruce, smáli se a krmili kachny zbytkem svého rohlíku. A nakonec políbil Louis Harryho na čelo a Harry poděkoval za krásný večer, když ho vyprovázel Louis u něj doma, aby měl jistotu, že dojde v bezpečí.

Vím, moje aktivita stojí za prd, ale snažím se teď spíš číst maturitní četbu (dávám recenze na svůj instagram, mrk mrk) a taky teď háčkuju až moc velkej projekt pro ségru k Vánocům... (deku... deku :'D)
Ale nebudu vám slibovat žádné vynahrazování, protože se znám XD