The Secret (LS, CZ)

graduation party!

Maturitní ples byl v plném proudu. Harryho nálada nebyla nejlepší, nechtěl tu moc být. Bylo tu moc lidí a hluku a světel... Chtěl zmizet, ale neměl na výběr a musel zůstat. Jeho rodiče přijeli včera a ubytovali se na hotelu v centru a on na ně zatím neměl čas. Se třídou měli secvičené krátké taneční představení. Už ho měl naštěstí za sebou. Teď se nasoukal do obleku, měli tancovat a dostat šerpy. Nechtělo se mu do toho, vážně ne. Tancovat se dřív učil, ale měl kroky vážně vydřené, přišel si jako dřevo. I tak ale večer celkem zvládal. Naštěstí se ho na parketu chopila Nicole a tak nemusel skončit s někým z lítosti. Trošku popil, dal si tři panáky vodky a byl uvolněnější. A i proto sebral odvahu jít za svými rodiči. S mámou netancoval, měla špatné kotníky a odjakživa se vyhýbala jakékoliv podobné aktivitě. Měla ráda procházky a plavání, ale jinak toho co se sportu týče moc nedělala. Maximálně ještě jízdu na kole.

„Ahoj mami, ahoj tati." pozdravil je rozpačitě.

„Ahoj Harry, jakpak se ti daří?" zeptala se ho máma jako první. Žádné objímání, ačkoliv se dva roky neviděli. Žádné otravné ty jsi vyrostl. I tohle mu chybělo, ačkoliv se to většině protivilo. Dva roky nevěděl jaké to je mít rodiče a teď mu přišlo, že ačkoliv před ním stojí, tak to stále neví a stále je nemá.

„Ale jo, dá se. Mám trošku stresy ve škole, ale to je v pohodě."

„A co maturita, jak se připravuješ?" mluvila mile, něžně. Skoro jako by ji mrzelo, že tu pro něj nebyla. Celá ona, vždy si při setkání uvědomila, jak se odcizila s vlastním synem, ale pak jí to přešlo.

„Snažím se." mykl rameny. „Nechcete se přesunout na bar a dát si něco k pití?"

„Dobrá. A co škola? Jak ti to jde?"

„Ale jo, je to v pohodě, mám průměrem béčka." Harryho mrzelo, že mu ještě neřekl nic jeho otec. Když ovšem stáli u baru, on měl v ruce pivo, Harry dalšího panáka a jeho máma víno a jeho otec promluvil, přál si, aby raději nic neříkal.

„Už sis našel nějakou holku?" řekl zrovna, když na bar přišel Louis pro pití. Harry se zadíval skrze svého otce a matku na Louise, který otázku zaslechl.

„Ne, ještě ne, tati." odpověděl jedovatě, zrudl a kopnul do sebe panáka.

„Já v tvém věku už rok usiloval o srdce tvé matky." zašklebil se.

„No, to je pravda." přitakala máma.

„Ve svých osmnácti jsem ji poprvé pozval do kina na nějaký romantický film a pak jsme chodili tancovat na diskotéky."

„A poznali jsme se ještě předtím právě na jedné z nich."

„Pravda. Proč si taky někam nevyjdeš, Harry?" máma přitakala a otec se mračil. 

„No... Já se chci spíš soustředit na školu a... A tak..." jednou rukou chytil tu druhou a začal si trhat kůži okolo nehtů. Otec už se nadechoval, že utrousí další poznámku, když v tom konečně Louis zasáhl.

„Harry! Tady jsi, hledal jsem tě, myslel jsem, že jsi se vytratil." vložil se do toho. Harry by mu teď nejraději zlíbal nohy, zachránil ho.

„Nebojte, jsem pořád tady." zasmál se. „Oh, mami, tati, tohle je náš nový třídní, pan Tomlinson. Pane učiteli, to jsou mí rodiče." seznámili se. Harry byl rád, že se k tématu holky už nevraceli.

„Jak to, že už nemáte paní učitelku?" divila se máma.

„Ona zemřela na následky autonehody, bylo to o Vánocích." odpověděl jí Harry, protože jako spoustu dalších věcí tohle nevěděli, nepsal jim to.

„Oh... To... To nás samozřejmě mrzí, to jsme nevěděli."

„Vy toho nevíte..." zabrblal si pod fousy a objednal si dalšího panáka. Kopl ho do sebe a omluvil se rodičům s tím, že si musí ještě zařídit nějaké věci se třídou. S pozdravem se odebral k záchodům. V menší místnosti, kde nehrála zas tak hlasitá hudba se opřel rukama o umyvadla. Svěsil hlavu mezi ramena. Dveře se otevřely a do místnosti vešel Louis. Kromě nich tu očividně nikdo nebyl. Kabinky byly otevřené a na zbytek místnosti bylo vidět.

„V pořádku?" zeptal se starostlivě.

„Neměl jsem je zvát." povzdechl si a pustil vodu, aby si mohl opláchnout obličej. Nakonec se k tomu ale nedostal a skončil jen s rukama ve vodě. I tak se osvěžil.

„Promiň, jestli jsem tě nějak ovlivnil a teď toho lituješ." položil mu ruku na záda.

„Ne, ne to je v pohodě, já..." povzdechl si, zastavil vodu a otočil se k němu čelem. „Já... Měl jsem si to víc promyslet a... A tak..." špitl. Louis stál předtím těsně za ním, teď byl naopak těsně před ním. Dva pramínky vlasů mu spadly do tváře. Harry stál pod ním a srdce mu hlasitě bilo v hlavě. Byl otupělý pěti panáky vodky a ještě něčím, co bylo hluboko v jeho srdci, něčím co se snažil skrýt. Zvedl mokrou ruku a dal Louisovi vlasy za ucho. A pak ji nechal ve vzduchu, než ji pomalu a nejistě otřel o Louisovu tvář. Celou dobu si hleděli do očí. Harry byl vyplašený a nejistý. Zadrhl se mu dech, když ho Louis pomalu chytil za boky. Zapomínali, že jsou na veřejném místě, že jsou učitel a žák.

„Lou..." Louis hladil Harryho boky, ale netroufl si na víc. Harry položil ruku na Louisovu tvář a nechal ji na místě. Louis sjel očima na Harryho pootevřené rty.

„Tohle je tak špatné, tak moc, Harry." zamumlal Louis. „Tak moc..." přiblížil se ještě víc.

„Já vím." špitl zpět.

„A právě proto to tak moc toužím udělat." šeptal a přibližoval se. Srdce mu bilo z adrenalinu. Každou chvíli by někdo mohl přijít, každou chvíli by je někdo mohl načapat a Louis by přišel o práci. A Harry o možnost nebýt šikanován těch pár měsíců.

„Ale ne tady." sklopil pohled a tím přerušil to magické pouto dvou jiskřících očí.

„Já vím, taky se bojím." jednou rukou pustil jeho bok a pohladil ho ve vlasech. Dal mu pusu na čelo a snažil se zahnat myšlenky na polibky s příchutí vodky.

Vzdálili se, potřeba neukojená. I bez polibku mezi nimi ovšem vzniklo něco kouzelného, něco jedinečného.

Ale do konce maturitního plesu se to už neopakovalo. Louis by ho tak rád vyzval k tanci, ale nemohl. Bylo by to divné, takhle přede všemi. A hlavně před Harryho rodiči.

:3