Omylem unesená

Kapitola 27

Když jsme přijeli zpátky k Delii, Cage byl úplně tuhý. Nick s Heathem, oba zamračení, vyběhli z domu. Jen Heath, s cigaretou mezi rty, se opřel o jeden ze sloupů vstupní terasy a vůbec se nenamáhal pomoct ostatním dostat Cage z auta. Probodl mě nenávistným pohledem a požitkářsky vydechl obláček cigaretového kouře.

Nezbývalo mi nic jiného než sledovat, jak Nick s Michealem táhnou Cage do domu. Heath se ani nehnul. Abych se dostala dovnitř, musela jsem kolem něj projít, a buďme upřímní, dokázala jsem si představit i příjemnější věci. Současně jsem ale nehodlala mrznout venku jen proto, že jsem se bála projít kolem jednoho chlapa. Jednoho velkého, děsivého chlapa, ale stejně.

Zatnula jsem zuby, vyšplhala po schodech a pokusila se kolem Heatha s nepřítomným výrazem v obličeji projít. Když už jsem si myslela, že jsem to zvládla, chytil mě za zápěstí a zastavil mě. 

Snažila jsem se znít sebevědoměji, než jsem se cítila, když jsem mu řekla: "Nešahej na mě." Heath mě děsil ještě víc než Cage, a to bylo co říct. Byl jediný z Crows, s kým jsem se vůbec nebavila. Po tom, co se stalo během cesty do Luna Lofts, by ode mě nebyl bezpečně daleko, ani kdyby mezi námi byl oceán. Probublal mnou vztek. "Už na mě, Heathe, nikdy nesahej. Nemáš na to sakra žádné právo."

"Oh, drž hubu," odfrknul otráveně, "jsi taková mrcha."

"Co máš za problém?" vyjela jsem na něj podrážděným, ale tichým hlasem, abych na nás nikoho neupozornila. Bylo nad slunce jasné, na čí stranu by se postavil Cage, kdyby na to přišlo, a já nechtěla mít nikoho na triku. "Nic jsem ti neudělala, Heathe. To tvůj šéf mě unesl, vzpomínáš? Nejsem tu dobrovolně. A pokud ti to ušlo, tak jsem se právě pokoušela utéct, než mě Micheal našel a dovlekl zpátky."

"Můj problém-" ozval se, oči se mu leskly zlobou, "je, že ti nevěřím. Je mi u prdele, že Cageovi na tobě záleží. Teda ne, že by mu na tobě záleželo. Ale kdyby to bylo na mě, už bys dávno byla mrtvá."

"Wow. Silná slova od člověka, který na slovo poslouchá krále, kterého mám omotaného kolem malíčku. Nesnášíš mě, protože se mi Cage věnuje víc než tobě, což?" Byla jsem na Heatha opravdu hnusná, ale už mi s ním opravdu došla trpělivost. "Protože ty jsi s ním už roky, zatímco já teprve tři dny. A kdo z nás dvou má na Cage Vickerse větší vliv, co, Heathe?"

Za jeho úsměvem se skrýval těžce potlačovaný vztek. "A to si právě myslíš špatně, November. Na Cage nic nemáš, všechno to jenom předstírá, zlatíčko. Cageovi nemůžeš být víc ukradená, a rozhodně se nenechá ovládat puberťačkou. Cage zajímá jen on sám. Vážně jsi tak naivní, že věříš, že ho dokážeš změnit? Cage už ztratil i poslední špetku lidskosti. Hraje si s tebou, a vyhrává. Všechno je to jenom v tvé hlavě, srdíčko."

Heath se odlepil od sloupu, narovnal se a zadíval se na mě tak, že jsem mu věřila každé slovo, které mu následně vyšlo z pusty. "Kolikrát jsme to už viděli, November? Nejsi první holka, která spala v posteli Cage Vickerse, a rozhodně nejsi ani poslední. Je děvkař, manipulátor, a bezitný prevít. A nic jiného nikdy nebude. Ale je legrační pozorovat tě, jak se ho snažíš změnit."

"Nevěřím ti."

"Tvůj problém."

"Já-"

"Celé to může skončit jen jedním způsobem, a to tvým tělem v pytli na mrtvoly," zabručel, "zůstaň a přesvědč se o tom sama. Anebo, však víš, ne. Čím dřív se Cageovi zajíš, tím líp pro nás. Nejsi nic jinýho než otrava."

Co mi Heath říkal byla nejspíš pravda, i když jsem se snažila se přesvědčit o opaku. Jeho pohledu na věc jsem věřila víc než svému. Cage znal roky. Věděl, kým Cage skutečně je. Ale když Cage tak skvěle předstíral. Bylo těžké rozeznat pravdu od lží. Nevěděla jsem, jak dál. Pokus o útěk mi nevyšel, přemluvit Cage, aby mě pustil, se mi nepodařilo, a pokusy o zlehčení situace se mi vždycky tak akorát vymstily. Bylo tu až příliš mnoho neustále se měnících proměnných, které mě v noci budily ze spaní.