Omylem unesená

Kapitola 7

Naštvaně jsem odkráčela. Velmi brzo mi ale došlo, že nemám nejmenší tušení, kam jdu, a tak mi nezbylo nic jiného, než se vrátit a následovat Cage. Neřekl ani slovo, ale když mě uviděl se vracet, vypadal pobaveně a naježeně zároveň. Vedl mě dolů jedním schodištěm za druhým. Netušila jsem, jak se mi až doteď dařilo jít normálně, s každým krokem mi chodidlem vystřelovala bolest vzhůru celou nohou.

Cage šel pár kroků přede mnou. Probodávala jsem mu pohledem záda a přemítala, zda můj pohled cítí. Ukázalo se, že necítí a já nejspíš vypadala jako pitomec. Než jsem si všimla kamer u stropu jsem žila v domnění, že mě nikdo nevidí.

"Musím čůrat," oznámila jsem mu, zbytečně hlasitě.

Ani se neobtěžoval se otočit. "Vydrž."

"Nemůžu." Snažila jsem se znít co nejprotivněji. Popravdě, zas tak moc se mi čůrat nechtělo, ale plánovala jsem ono klasické filmové 'až se nikdo nebude koukat, utéct okýnkem'. Se svým kotníkem se daleko nedostanu, ale snad budu alespoň pryč odsud. "Chce se mi už od včerejška."

"November, budeš muset počkat," zopakoval chladně Cage.

"Mám hlad."

"No a co."

"Bolí mě kotník. Myslím, že je zlomený," zkusila jsem ještě.

"Dobře ti tak."

"Nechceš zajít na Taco Bell?"

"Ne."

"Nechceš-"

"Ještě slovo, November," zavrčel výhružně Cage, "ještě jednou cekni. Vyzývám tě." Naštěstí pro mě jsem zvládla udržet jazyk za zuby a nevysypat na něj všechny nadávky, které se mi v tu chvíli honily hlavou, a které by mne jistojistě dostaly do potíží. 

Čím jsme šli níž, tím větší zima mi byla, zároveň však chodby vypadaly čím dál lépe. Kolem bylo čím dál víc drahého vybavení, jako například bezpečnostních kamer a senzorických zámků. V rohu dokonce stála maličká rostlinka v květináči.

Napadlo mě zrekapitulovat si, co vím o Crows: Cage Vickers je miliardář. To byla jedna z věcí, o kterých v souvislosti s ním mluvili ve zprávách. Pašování kokainu přes mexické hranice mu, mimo jiné, vyneslo pěkných pár set tisíc dolarů. Roky a roky prodávání drog a neregistrovaných zbraní, které neměla ani armáda, bohatým kriminálníkům po celém světě - i to bylo součástí resumé jejich příšerných zločinů a života v neskonalém bohatství. Nespočet kasin, hotelů, bordely, dokonce aerolinka registrovaná na pseudonym, avšak jejíž kapitál tekl přímo na účty Crows... Údajně měli dokonce mít prsty v několika atentátech - čím významnější politik, tím větší peníze.

Hrálo mu do karet úplně vše - měl skvělý vzhled, mládí a moc srazit jakoukoliv mafii na kolena.

Proto CIA tak zoufale chtěla dopadnout Cage, nebo alespoň někoho z Crows, aby jim o něm poskytl informace. Zároveň ale v televizi říkali, že nechat se k nim naverbovat bylo prakticky nemožné. Zprávy do detailu informovaly veřejnost o nejedné neúspěšné misi FBI infiltrovat se v přestrojení mezi Crows; každá končila smrtí agenta. S takovou minulostí stačila jediná chyba a jejich impérium by se zhroutilo jako domeček z karet. Pokud jsem se za tu chvíli, co jsem s nimi byla, něco dozvěděla, pak to, že Crows byli nelítostní a chtěli vše a každého ovládat. Buď bylo po jejich, nebo nebylo vůbec, ehm, tedy následovala smrt.

A absolutně žádní svědci. Nepřežil nikdo, kdo by mohl o Crows vyprávět. Před několika lety se policii ozval muž, mající dokumenty a další důkazy dokládající jeden z činů spáchaný Crows - důkazy, že do Kalifornie propašovali metamfetamin v hodnotě přes pět milionů dolarů. Zátah byl nevyhnutelný, ale smrtelný. V přestřelce zahynulo 11 policistů a policii se ani nepodařilo zadržet Crows jejich zásilku. Dva dny před líčením u Nejvyššího soudu byl ten muž zabit jedinou kulkou do hlavy. Jeho svědectví mělo být posledním hřebíčkem do rakve případu, avšak s mrtvým svědkem a zmizelými dokumenty se nedalo dělat nic, co by ukončilo vládu teroru Crows.