Prodaná

2.

Situace se pro ni vyvíjí stále hůř, ona se ale nehodlá vzdát... 

Jejímu vězniteli s ní dochází trpělivost a názorně jí ukáže jaké jsou její možnosti.

------------------------------------------------------------------

Přecházela po pokoji. 

Její zděšení konečně polevilo a nahradila ho chladná mysl. Klepat se v koutě, by nemělo žádný smysl. Nikdo stejně pro ni nepřijde. 

Jen Bůh ví, jestli vědí kde ji vůbec hledat nebo zda je na živu.

Musela se vzchopit a dostat se odtud než... Zavrtěla hlavou. Ani na to nechtěla myslet. Tenhle pokoj měl jen malé okno, co se nadalo otevřít.

Zkoušela to.

 Lžící se snažila zaryt okolo rámu, ale bezvýsledně. Věděl, proč ji zavřel právě sem.

V zámku dveří zarachotil klíč.

 Otočila se s nadějí i strachem. Pak už jen s tím druhým.

„Pojď," řekl někdo ze tmy.

Čekal až se k němu vydá, marně. Po chvíli vykročil nakonec se zavrčením k ní. Bylo vidět jak ho její vzdorovitost popuzuje a tak raději vykročila. Nechtěla totiž aby ji znovu za sebou táhl jako předtím.

 Nechtěla, aby na ni vůbec sahal.

Pohled mu sklouzl na okno. 

Škrábance ve zdi nešly přehlédnout, spíše ho to ale jen pobavilo. Její vzdor ho štval, ale její marná snaha se odtud dostat mu připadala zábavná. To jak zjišťovala jak marná její snaha je ho bavilo.

Možná doufal že čím dříve si to uvědomí, tím dříve začne i poslouchat.

To se ale mýlil.

Ona se jen tak nevzdá.

 Dostane se odtud.

 ,,Nemohl přece uhlídat všechno a napořád!," řekla si sama pro sebe.

Dovedl ji do místnosti v přízemí. 

Překvapeně nasála příjemnou vůni. Poznávala levanduli, ale byla to i směsice mnoha dalších květin.

Místnosti vévodila velká káď s vodou a už tu i u ní pobíhala nějaká dívka. Byla mladší a ustrašená.

Její věznitel po ní štěkl nějaké příkazy a ona hned přikývla. 

Pak se za ní zavřely dveře a opět se ozval známy zvuk zamykání.

Dívka ji začala hned pobízet a než se nadála už na sobě ucítila její drobné ruce.

 Cukla sebou.

Upřel se na ni prosebný pohled dvou hnědých očí. Chtěla ji jen vysvléct a hlavou kývala ke kádi plné horké vody.

Podvolila se.

 Nechala ji aby jí pomohla ze šatů a když tam zůstala stát úplně nahá, znervózněla.

 Rychle zajela do horké vody a blaženě se nadechla. Na povrchu vody byla drobná očka po vonném oleji.

Uvolnila napjaté svaly a dovolila si na chvíli se kochat tím blahem. Ani vlastně netušila jak dlouho ji sem vezli. Většinu cesty byla mimo. Možná to bylo půl dne, možná čtyři. Netušila kde je, co se s ní stane...

Na kratičký okamžik si ale dovolila to zatlačit ve své mysli do pozadí.

Dívka ji začala mýt vlasy a zkušeně jí masírovala hlavu a pak  jí vtírala voňavou mast do vlasů.

Když pak vycházela z vody a děvče okolo ní omotalo plátno, aby se osušila cítila se mnohem lépe.

 Ty vůně z ní splavily nejen nános špíny, ale i to napětí...