Prodaná

4.

Znovu už se nevzpouzela, příliš se bála, že Hasan svoji výhružku vyplní. Dobrovolně ho následovala a se strachem čekala, kam ji vede a kdo za ni nabídl nejvíc...

--------------------------------------------------------

Slzy jí stékaly po tvářích. Nedokázala si pomoct. Dokázala hrdě čelit tomu kam se dostala, ale podvolit se tomu co ji čekalo ji ničilo. Jako by najednou vzdala boj o svou svobodu.

Nedokázala ale jinak. 

Znovu se jí vybavoval pohled na ty zvěrstva tam dole. Nejen to jak se na ně ti chlapy vrhli, ale hlavně ten jejich odevzdaný pohled. Jako by si tímhle prošly už stokrát a pak ještě projdou.

Sevřela pevně víčka, jako by se tím snad téhle představy mohla zbavit.

Tahle krutá lekce jí už ale z paměti nikdy nezmizí a získala za ni jen jedinou odměnu. Jeden den odklad. Jeden den aby ji zase mohli navonět a připravit. Aby udělala co nejlepší dojem a získala tak pro svého majitele co nejvyšší cenu.

Věděla že odtud už není uniku, protože kdyby to zkusila znovu tak by jí zase určitě chytli.

Kráčeli dlouhou chodbou a i přes to všechno nemohla ignorovat tu nádheru okolo. Vše tady bylo nákladně zdobené. Jeli snad půl hodiny než vystoupili přímo přede dveřmi. Nebyl to hlavní vchod jak si o chvíli později uvědomila.

 Ani tak netušila jak tahle budova vypadá zvenku. Proto si s ní dával takovou práci. Jestli ji hodlá prodat sem, dostane za ni určitě štědře zaplaceno.

 Přesto Hasan tak ho alespoň jeden z mužů oslovil nevypadal příliš nadšeně, něco se změnilo. Poznala to. 

Jeho plány nešly jak měly.

Procházeli téměř neslyšně po tlustých kobercích, následovala ho jen kousek za ním. Neměla na výběr. Ruce měla svázané a on držel konec lana a tak za ním musela jít. Protože i přes jejich včerejší úmluvu jí nevěřil.

Na sobě měla plášť.

 Schovával jí obličej a šikovně i lano. Stejně jim téměř nikdo nevěnoval pozornost. Každý jen spěšně proběhl hledíc si své vlastní práce.

Došli až do místnosti kde už na ně někdo čekal.

Trochu zaškobrtla když vzhlédla a pohledem přejela po jeho propadlé tváři. Muselo mu být tak padesát nebo i více.

Během chvíle jí Hasan z ramen strhl plášť a tím se jí potvrdilo její tušení. Byla na místě.

 To jemu ji prodával.

Zavřela oči a zhluboka oddechovala. I přes to všechno to byla ale lepší varianta než ta, co by ji jinak čekalo. Snažila se si to v duchu opakovat. Muž se začal rozčilovat.

 Otevřela oči.

 Bylo to kvůli provazu na rukou.

Hasan jí je okamžitě sundal.

Ti dva rozhodně nevypadali, jako by měli z tohohle obchodu příliš velkou radost. Hasan prohodil několik slov, než se otočil ke dveřím. Než ji však minul ještě se na okamžik u ní zastavil.

„Jestli se nebudeš chovat jak máš, osobně přijdu a podříznu ti krk," řekl.

,,Rozumíš?," dodal ještě a dlouze se jí přitom podíval do očí.

Teprve pak znovu vykročil ke dveřím a ty se za ním tiše zavřely. Muž před ní něco řekl. Nerozuměla mu.

Netrpělivě máchnul rukou aby šla k němu. Okamžitě poslechla. Neměla na výběr a Hasanova slova jí stále zněla v uších. Nepochybovala, zda by byl schopen to vyplnit.

Muž ukázal na sebe.

„Jamir," řekl.

Pak ukázal na ni, okamžitě pochopila.

„Eleanora," řekla tiše.

Zamračil se. Přejel ji pohledem.

„Zaria," řekl a ukázal na ni.

Musela se téměř kousnout do jazyka, aby neprotestovala. Nechtěla jiné jméno.

Neměla moc čas nad tím přemýšlet. Přistoupil až k ní a prsty projel jejími vlasy. Nechali jí je rozpuštěné a jemu se to očividně líbilo.

Fascinovaly ho.

 Pak si teprve uvědomila proč. Většina žen co tu zahlédla je měla totiž tmavé. Spokojeně si pomlasknul a začal ji obcházet. Ucítila jeho prsty na paži.

Potlačila chuť ucuknout.

Pokývl hlavou aby ho následovala. Ulevilo se jí ale jen dokud nedošli o pár pokojů dál. To kde se nachází poznala okamžitě. Velikánská postel moc jiných vysvětlení ani neumožňovala.

S pohledem na ni tam zůstala chvíli nehybně stát a všechno se v ní vyděšeně svíralo.

 Za zády se jí ozvalo klapnutí dveří, překvapeně se otočila.

 Zůstala tam sama.