Prodaná

12.

Faridovi se její pořezaná noha ani trochu nezamlouvá, z čehož má trochu škodolibou radost. Ještě větší radost jí však udělá objevení knihovny...

--------------------------------------------

Celý den měl dobrou náladu. Stačilo si vzpomenout na ni a na to jak ho svírala.

 Až během oblékání si všiml drobných škrábanců na rameni, jak do něj ráno zatnula nehty. Jeho večerní únavu a podrážděnost ze všech těch problémů a porad najednou vystřídala nedočkavost. 

Těšil se až ji zase uvidí.

Jeho ložnice ale byla prázdná. Vůbec se mu to nelíbilo. Zamračeně přejel prázdný pokoj. 

,,To už tu jednou bylo, jestli se zase pokusila utéct...," řekl si sám pro sebe a najednou ho popadl strach, o ní.

Za zády vrzly dveře. Otočil se a už jen viděl jak je za sebou zavírá.

„Máš tu na mě čekat, ne opačně," zavrčel trochu naštvaně a cítil větší úlevu než se mu líbilo.

Raději ignorovala jeho náladu a přešla k němu. Začala ho odstrojovat. Byl to už rituál a její prsty se šikovně a hbitě míhaly. Sledoval ji u toho.

Ani k němu nevzhlédla.

 Sledovala jen to co dělá. Její náhlá ochota se mu moc nepozdávala. Navíc ji rád viděl do očí. Zračila se v nich vždy ta škála emocí co s ní tak bouřlivě zmítaly.

Teď jí do nich neviděl přes husté řasy.

 Odnesla poslední oblečení a položila ho. Chtěl se po ní natáhnout, ale zarazil se. Zvedla ruce a začala se vysvlékat.

Tohle rozhodně nečekal.

 Sledoval jak nechala šaty sklouznout na zem a teprve pak se otočila. Pozoroval ji. Kochal se pohledem na celé její tělo.

Jen tam stála.

 Očividně už se nehodlala bránit, ale udělat ten poslední krok k němu to odmítala. Natáhl se po ní a přitáhl si ji. Opřela se o něj tělem a stačilo tak málo aby ho to vzrušilo. Její blízkost a horkost jejího těla...

Políbil ji. 

Ještě okamžik to trvalo než se uvolnila a začala mu odpovídat se stejnou touhou. Chtěl ji a tentokrát se nehodlal zdržovat s nějakým pomalým sváděním. 

Pohodil jí na postel, líbal ji a ona přestávala vnímat téměř cokoliv mimo ně. Do vědomí jí proniklo jen to jak se zabořila zády do matrace. Nechala se tím unášet a tentokrát si bez výčitek užívala všechnu tu slastnou zaplavu pocitu. Dokud nezůstala udýchaně ležet.

Podívala se na něj. 

Vlastně to bylo poprvé co více vnímala i jeho, to jak to prožíval on. Cítila zvláštní zadostiučinění při pohledu na jeho spokojený výraz, protože to prožíval stejně jako ona.

Něco na tom vědomí ji hřálo a představa že by nad ním měla stejnou moc jako on nad ní se jí až hříšně zamlouvala.

Odkulil se z ní a zůstal ležet, dech se mu zpomaloval. Viděla jak ho zmáhá únava. Vlastně vždycky dorazil unavený.

 Záviděla mu jeho ničím nerušený tvrdý spánek.

Vzepřela se na lokty a přetočila se k němu. Vnímala jak se mu dech zarazil v hrdle když mu přejela prsy po hrudi. Natáhla se ještě víc a políbila ho. Užívala si to a zároveň vnímala to co to děla s ním. Do nějakých námitek měl daleko.

Teprve až po chvíli se kousek odtáhl.

„Už spi," řekl potichu jenže ona nereagovala. Nechtěla. Stále to mohla beztrestně svádět na to že mu nerozumí. 

Ještě chvíli ji nechal než ji chytil okolo pasu a přetočil se. Ocitla se najednou vedle něj. Jeho pevný stisk jí nedovolil se pohnout. Držel ji zády k sobě. Trvalo to jen pár minut než jeho stisk povolil a rameno ji začal ovívat jeho pravidelný dech.

Líbilo se mu budit se vedle ní.

 I když se v noci převalovala a nevydržela chvíli v klidu. A ještě víc se mu zamlouvala vidina její povolnosti.

Ležela tam a nohu měla přehozenou přes jeho stehno. Jediné co ji zakrývalo byly její vlasy.

Pohled mu zavadil ale o něco, co se mu nezamlouvalo ani trochu. Po pokrývce byly krvavé šmouhy a rozhodně to nebyla jeho krev.

Nemusel ani dlouho pátrat aby zjistil odkud se vzala. Po jedné noze sejí táhla čerstvá krev až po kotník. Překvapeně sebou škubla. Noha jí uvízla v pevném stisku. Zamžourala vytřeštěně do jeho podrážděné tváře.

„Od čeho... Sakra," řekl a než stačil říct něco dalšího, tak velmi rychle mu došlo že je zbytečné se jí ptát.

Pustil ji a přešel ke dveřím

Cestou na sebe jen hodil halenu. Slyšela jak na někoho zavolal. Netrvalo dlouho a dovnitř naklusala nervózní Amisha.

„Co to má s nohou?," zeptal se jí když přišla do pokoje.

„Pořezala se včera ráno o střep," odpověděla Amisha a přitom viděla jeho naštvaný pohled.

 Eleanor je nenápadně pozorovala.

 Netušili že rozumí každému jejich slovu. Gestem ji poslal pryč. Moc dobře si uvědomoval v jakém rozpoložení včera ráno odsud vyběhla i to odkud se ty střepy pravděpodobně vzaly.

Ohlédl se zpátky k ní a zamračil se ještě víc.

Neunikl mu její posměšný úsměv, ale nemohla si pomoct. Nelíbilo se mu že něco poškodilo jeho majetek.