Prodaná

5.

Pohledem se vyhýbala tomu kusu nábytku, který pokoji vévodil.

 Přešla raději k závěsům které povlávaly ve větru. Odhrnula je a zůstala bez dechu stát. Zírala na ten výhled před sebou.

Ocitla se na okraji balkonu z něhož mohla shlížet na město. Bylo obrovské.

Do večerní tmy zářily různobarevné lampy a osvětlovaly tak nejrušnější části. I teď to tam čile žilo. Jen hluk se až tak vysoko nedostal. Slyšela vše jen jako vzdálenou ozvěnu.

Stejně jako po chvíli přerušilo její úvahy cvaknutí dveří, takže na myšlenky na útěk jí už nezbyl čas. Teprve hluk zevnitř ji donutil prudce se otočit. Přešla tiše k závěsu a mezi pruhy lehké látky sledovala toho kdo byl právě uvnitř.

Nebyl to ten stařec co ji sem dovedl, ale byl to někdo naprosto docela jiný. Rozhodně se tady ale choval úplně přirozeně.

 Odstrojoval se a házel věci na truhlu.

Možná pohyb nebo jen zahlédl její siluetu... 

Hlava mu prudce vylétla jejím směrem, hleděl na ni a ona viděla jak se napjal.

„Pojď sem," řekl klidným hlasem a dlouze se na ní podíval.

Tenhle příkaz tady už slyšela tolikrát že velmi dobře věděla co znamená a tak udělala co chtěl.

Vešla zpátky do pokoje a zastavila se pár kroků od něj. Nebyla to jen Hasanova slova, ale i zvědavost co ji donutilo poslechnout.

Přejížděl ji pohledem a mezitím se jeho postoj uvolňoval.

Nakonec se jen uchechtnul.

Jeho dalším slovům nerozuměla. Trochu podrážděně jí naznačil ke svému oblečení. S krátkým zaváháním mu začala tedy pomáhat ho svlékat.

Raději se rozhodně soustředila na tohle než na to co bude pak následovat.

 Zároveň si ho tak mohla i trochu prohlédnout. Bylo tady šero, ale i takhle velmi dobře viděla jeho ostře řezanou čelist a rovný dlouhý nos. Vlasy měl tmavé husté a sahaly mu až na ramena.

Trochu zaváhala, když mu stahovala košili z ramen.

 Vlastně nikdy nahého muže neviděla. Byla stále nervóznější. Oddechla si, že poslední kus oblečení si sundal sám, protože už by se jí klepaly ruce.

Nalil si víno a přešel k posteli. Sedl si a napil se.

„Pojď...," řekl a zbytku jeho slov nerozuměla.

 Bylo to ale stejně jedno. Zůstala stát na místě.

Zamračil se.

Ještě chvíli čekala, než sám vstal. Byl od ní sotva metr, když začala couvat.

Chňapl po ní.

 Než si toho vůbec všimla už ji pevně držel za paži a přitáhl si jí blíž. Jeho druhá ruka ji obemkla okolo pasu. Zapřela se mu dlaněmi do hrudi, ale skoro to s ním nehlo. Pokud tedy nepočítala jeho podrážděný výraz.

Ztratila se jí země pod nohama a ona s děsem vnímala, jak ji nese k posteli.

„Ne!, Ne!," křičela a začala sebou škubat.

 Raději ať jí podříznou krk, ale nebude tady jako coura pro něj a pak kdo ví pro koho ještě. Najednou jeho stisk zmizel. Dopadla na nohy a pak sklouzla na kolena. 

Nečekala to.

Znechuceně se otočil. Z pod vlasu sledovala jak si sedl na postel a podrážděně ji pozoruje. Něco na ni ještě štěkl, něž se posunul po posteli a lehl si.

Nevěřícně na něj hleděla.

 Během chvíle se ozvalo jeho pravidelné oddechování. Přešla po pokoji dál od něj. Kolena se jí ještě chvěla z toho, co se právě stalo.

Opřela se o zeď a sjela po ní vyčerpaně na zem. 

Bylo toho na ni moc.

Snažila se najít trochu smysl v téhle situaci.

Evidentně teď měla patřit tomuhle, ale zároveň ji tu nečekal. Viděla jeho překvapení ve tváři jen co ji tady zahlédl. Současně tam viděla i to co ve tvářích většiny mužů tady, jen co ji zahlédli. Přesto přestal.

Jasně zahlédla jeho podráždění.

Nedokázala udělat co měla.

 Se strachem na něj hleděla. Netušila, co bude následovat. Možná ji vrátí. Možná potrestají. Vlastně to vyjde na stejno. 

Její situace se nezlepšila ani o trochu, jen se stále více komplikovala a ona netušila jak z ni ven.