Prodaná

3.

V zámku zarachotil klíč.

Předem tušila kdo to bude.

 Vešel dovnitř a spokojeně ji přejel pohledem. V rukou držel šaty a ona pocítila drobnou úlevu. Ty její předchozí šaty byly už poměrně potrhané a špinavé, téměř se té hromádky na zemi teď štítila.

Odložil je a vykročil k ní, vůbec se jí to nelíbilo.

Nevědomky ucouvla až se zarazila o káď s vodou. Než si uvědomila co má v plánu chytil za plátno a trhl s ním.

 Nestihla hope pevněji sevřít, ale i kdyby ano bylo by to zbytečné. Cítila jak jí látka projela mezi prsty a dolů z těla.

 Trhavě se nadechla a zůstala tam stát úplně nahá.

Přejížděl po ní pohledem a ona zatínala bezmocně pěsti, nemohla nic dělat. Jen tam stát a nechat se obhlížet a hodnotit jako kus nějakého zboží.

 Hrdě zvedla bradu. 

Měla chuť se zakrýt aspoň rukama, ale to už bylo stejně zbytečné, protože už viděl všechno. Zahlídla v jeho očích jiskření, líbilo se mu co viděl a ona si uvědomila i to jakou sumu si za ni bude moct říct.

Štěkl další příkaz na děvče a zase odešel.

Měla vztek.

 Nejraději by po něm něco hodila, ale neměla co. To děvče bylo tak vystrašené že ji nechtěla ještě přidávat další strach.

Jen oddechovala aby se zklidnila a nechala ji aby jí rozčesala vlasy a aby jí je osušila, mlčky se pak nechala i obléknout.

 Nedívala se ani na ty šaty.

 Stačil jí jen jeden pohled na ten skoro průhledný materiál a nadšení z čistých šatů ji přešlo. Raději přemýšlela nad tím co bude dál, potřebovala získat čas aby měla možnost najít cestu pryč.

Dívka od ní ustoupila a něco řekla.

 Podle jejího výrazu odhadovala že byla se svou prací hotová.

 Shlédla na sebe a dech se jí vyděšeně zadrhl v hrdle, svá prsa viděla téměř celá a výstřih byl hlubší než kdy viděla. Sahal jí bezmála dalo by se říct skoro až do pasu a odhaloval jí tak trochu i hruď i s její velkou částí prsou. 

Ten zbytek halila záplava téměř průhledné látky. 

Prohrábla ji prsty.

Ukrývala co měla, ale při každém pohybu dávala tušit co je pod ní. I to plátno co ji do něj zabalila po koupeli, by ji snad i zahalilo lépe.

Brzy si pro ni zase přišel, vykročila za ním a k jejímu překvapení ji ale nevedl nahoru ale někam úplně jinam. 

Zarazila se.

Vedl ji jinam.

 Mozek se jí rozjel na plné obrátky a vlastně by to ani nedávalo smysl proč by ji takhle vydrhli a oblékli aby ji zase zavřeli. 

,,Vedl ji za někým!," řekla si sama pro sebe se strachem.

To vědomí jí vlilo energii do žil. Otočila se a rázem vyrazila pryč.

 Jen ucítila proud vzduchu jak se ji snažil chňapnout a jen těsně minul její ruku.

Běžela chodbou a bylo ji jedno kam. Byli v přízemí, takže uvažovala že někde tu musel být východ na ulici.