Prodaná

16.

Sledoval ji přimhouřeným pohledem. Vždy se takhle díval když o něčem intenzivně přemýšlel.

„Co?," pobídla ho, protože už ji to znervózňovalo.

„Večer budu mít nějaké povinnosti," řekl a ona po něm hodila dlouhý pohled.

„Takže budu mít volno?," zeptala se a snažila se aby to znělo nadšeně. Krutou pravdou ale bylo že se jí ty noci s ním až příliš líbily. Víc než jí bylo milé.

„Ne," odpověděl a dlouhý pohled jí oplatil. Vlastně mu to spíše uklouzlo. Stále nad tím uvažoval a nemohl se rozhodnout.

„Půjdeš se mnou," řekl po chvíli a nebyl si přesto jistý jestli je to dobrý nápad, jenže zároveň se mu ta představa dost zamlouvala.

Zvedl se naštvaný sám na sebe jak ho emoce k jedné ženě dokáží ovlivnit.

„Amisha ti sežene něco vhodného na sebe," dodal a ona se překvapeně otočila za ním. Spěšně se oblékl a vyrazil z ložnice.

Tohle rozhodně nebylo zrovna nejgalantnější pozvání, ale od něj asi lepší čekat ani nemohla.

Vděčně se ohlédla po Amishe.

 Ta okolo ní pobíhala a instruovala další dvě ženy. Připadala si jako nějaké umělecké dílo. Alespoň podle toho jak na ni vše stále upravovali a měnili aby byl výsledek podle jejích představ.

Netušila vůbec co se na takovou příležitost obléká.

 Vlastně ani netušila kam půjdou. Z těch pár vět co zachytila to ale bude nějaká společenská událost kam Farida pozvali a sjeli se i nějací diplomaté a obchodníci.

Docela si dělala představu o své úloze. Okouzlit, nemluvit a nedělat problémy. Takový tichý třpytivý přívěsek na ruce významného muže.

I přes to se těšila, konečně se alespoň na chvíli dostane odtud.

Konečně byla hotová. 

Všechny odstoupily a ještě několikrát ji obešly dokola, aby měly jistotu. Pak se teprve začaly rozplývat. Nemohla to už vydržet a slezla z malého stupínků na kterém musela celou dobu stát a přešla k zrcadlu.

Bylo vysoké a viděla se v něm tak od hlavy k patě. Její vlastní odraz jí vzal dech.

Zelené šaty ji těsně obepínaly paže i pas, aby se od boku dolu rozvlnily ve třpytivou záplavu látky, zlaté výšivky a drobounkých třpytivých kamínků které se blyštily při každém jejím sebemenším pohybu.

Výstřih byl na její vkus hlubší, ale více tak vynikl náhrdelník se smaragdy který dokonale ladil i s náušnicemi a mohutným náramkem.

Část vlasů ji vyčesali a v kaskádě se jí tak vlnily od temene až k pasu a měla v nich vetkané tkanice s dalšími blyštivými kamínky.

Otočila se k Amishe.

 Nemusela nic říkat, její zářící úsměv vydal za tisíc slov. Amisha jen přikývla.

Nikdy si nepřipadala krásnější. Ať se bude dít cokoliv, ona sama pro sebe byla ten večer princeznou a nehodlala si ho ničím pokazit.

Netrpělivě čekala v hale na Farida a nemohla se dočkat až vyrazí.

Otočila se po zvuku kroků a zahlédla tak jeho reakci při pohledu na ni. Měla na chvíli pocit, že se zastaví na místě, ale možná se jí to jen zdálo.

Došel až k ní.

 Pohledem ji přejel pomalu od hlavy až k patě. Rozverně se otočila, aby měl možnost si ji prohlédnout se všech stran.

„Sluší ti to," zhodnotil ji.

Sluší? To je všechno, co řekne?, řekla a semkla popuzeně rty, ale jen do okamžiku než si všimla jak mu zacukaly koutky.

 Dobíral si ji.

„Taky nevypadáš nejhůř," oplatila mu zatím co vykročili ke dveřím. Ve skutečnosti vypadal skvěle. 

Neušlo jí, že celé jeho oblečení bylo dokonale sladěné nejen k sobě ale i k jejím šatům. Jakmile vešli dovnitř a ona se rozhlédla po ostatních a došla jí pečlivost všech těch příprav. Byla to přehlídka překrásných šatů a luxusu.

Kráčela vedle Farida a snažila se nevypadat příliš ohromeně. Nebylo to nic snadného.

Tahle země byla evidentně ze dvou různých světů. Toho chudého pro běžný lid z ulic a tento třpytivý plný pozlátka a všeho na co vůbec mysl dokázala pomyslet.

„Zkus udržet pusu zavřenou," zašeptal jí nenápadně do ucha.

Netušila jak to myslí.

 Jestli ji opravdu bezděčně v úžasu otevírá nebo se bojí aby něco nevhodného neplácla.

„Pokusím se," odpověděla a pak se usmála.